Nejlepší kolo na světě?

Nejlepší kolo na světě?

Tato myšlenka se mi honila hlavou, když jsem na Gardě proháněl karbonového „spešla“ S-Works Stumpjumper FSR za skoro sto devadesát tisíc. V této astronomické cenové relaci je jen pár značek, které se budou přít o titul toho absolutně nejlepšího kola. Mezi konkurenty můžeme namátkou zařadit třeba karbonové modely Ibis Mojo SL či Santa Cruz Blur LT, oba se zdvihem 140 mm, které jsme již na Gardě otestovali také. Jenže o tom, které kolo bude nejlepší, nerozhodne výčet technických parametrů ani výběr osazení. U strojů za skoro dvě stě tisíc se počítá s tím absolutně nejlepším na trhu a hmotnostje díky karbonovým rámům a nejlehčímu dostupnému osazení vždy okolo 10 kg. V čem tedy rozdíly hledat?

Hledá se svatý grál

Postavíme-li tři kola se stejným zdvihem a totožným vybavením, rozdíly se nám přenesou pouze na systém odpružení, geometrii a rozložení hmotnosti.

Vzhledem k tomu, že virtuální čep u ibise a santy dělá systémově to samé, co má u „spešla“ na starosti jednotka Brain u zadního kola, nemusíme řešit ani tento rozdíl. Systémy DW link u ibise či VPP u santy mají za úkol oddělit síly vznikající při šlapání od rázů terénu a kolo tak vlastně automaticky pohltí pouze překážky a nerovnosti na povrchu, ale zamezí nechtěnému pohupování pod šlapáním. Specialized na to jde jinak, plně aktivní čtyřčepový systém FSR je vyladěn pro co nejlepší aktivitu chodu a zároveň by měl být netečný vůči brzdění. O ztvrdnutí zadní stavby pod šlapáním se stará tlumič s jednotkou AFR Brain, která tlumič otevírá pouze pod vertikálními rázy od terénu. Navíc je na jezdci, jak tvrdý si nastaví práh odtržení z klidu. Nevýhodou je však to, že tento práh se nedá naladit za jízdy, ale před jízdou podle převládajícího povrchu, pro úpravu je bohužel potřeba z kola slézt a míru imunity nastavit ručně na jednotce brain u zadních patek. To u ibise a blura stačí sáhnout na tlumič za jízdy a ve chvíli, kdy potřebujeme tvrdý tlumič, jej modrou páčkou prostě přitvrdit. V tomto ohledu tedy „spešl“ lehce ztrácí, protože se u kola musí nastavit určitá míra imunity proti pohupování, kterou už nejde upravovat v závislosti na povrchu, aniž bychom museli zastavit.

Geometrie kol se liší v pojetí poměru délky předního trojúhelníku vůči délce zadní stavby a potažmo i rozvoru. Zatímco Ibis Mojo SL a Santa Cruz Blur LT mají kratší přední trojúhelník a delší zadní stavbu, S-Works Stupmpjumper na to jde obráceně a jeho zadní stavba je extrémně krátká, zatímco přední trojúhelník delší (viz tabulka). Rozvory by tedy měly být podobně dlouhé, u „spešla“ však do delšího rozvoru hovoří také položenější úhel hlavy, který přední kolo posune ještě o kousek dopředu.

Nejdůležitější článek - biker

Jiné pojetí geometrií se tedy projeví na celkovém chování zmíněných strojů. A to je právě ten hlavní a prvotní problém, který je při výběru – jakéhokoliv kola – nutné vyřešit. Největší rozdíl mezi všemi modely totiž musíme hledat v osobnosti jezdce, který stroj sedlá. Proto při výběru kola moc nemůžeme dát na rady bikových fór ani kamarádů či znalců, rozhodnutí nebude záviset na nikom jiném, než na nás samotných. Tedy na tom, jak jezdíme, jak si dokážeme poradit s terénem a co od kolaočekáváme.

Univerzální horskékolo musí jezdci poskytnout odpovídající výkon i zábavu, což všechny tři modelové stroje splňují do puntíku. Ovšem „spešl“ oba rámy překonává v tom nejdůležitějším – v ovladatelnosti. Jistě, všechny tři rámy patří k tomu absolutně nejlepšímu, ale za ty roky, co horská kola testujeme, jsme v S-Works Stumpjumper FSR Carbon modelové řady 2010 nalezli první bike, o kterém jsme mohli stoprocentně říci, že to je „univerzální horské kolo pro veškerý terén“. Stumpjumper je totiž dokonale vyladěn jak pro svižnou jízdu do kopce (díky možnosti snížit zdvih vidlice se geometrie upraví pro jízdu vzhůru), tak i pro absolutně dokonalý pocit z jízdy z kopce. Jako ukázku schopností kola si vezměme třeba klasický 75km okruh z Riva del Garda na průsmyk Tremalzo, ležící skoro ve dvou tisících metrech nad mořem a zpět. Na jezdce v takovém rozpětí nadmořských výšek čekají prakticky všechny myslitelné terénní pasáže od výjezdů po silnici těmi nejprudšími stojkami, přes šotolinové cesty nahoru i dolů, hliněné stezky v listnatých lesích i kamenné plotny mezi kořeny. Tremalzo je pro našince jeden z nejdokonalejších okruhů, kde si lze během jednoho výjezdu a sjezdu procvičit techniku jízdy, pořádně se „vyblbnout“ i dokonale „zmrtvit“.

Dlouhá cesta k univerzalitě

Za těch dvanáct let, co na Gardu jezdíme, jsme na Tremalzu a dalších podobných kopcích otestovali bezpočet kol. Začínali jsme na pevných kolech s vidlicemi se zdvihem 63 mm, zkoušeli jsme i freeridové stroje se 180 mm zdvihu, ale nakonec jsme našli ideální kategorii – tzv. all mountain, čili horská kola se 130 - 150 mm zdvihu, snížitelným zdvihem vidlice, možností zavřít tlumič a s teleskopickou sedlovkou. Pokaždé, když jsme se na Gardu vydali, byla testovaná kola určena pro určitý styl jízdy – freeridy na bezstarostné brázdění klikatých sjezdových pasáží mezi volnými kameny, pevňáky zas pro celodenní stoupání vzhůru, ale zároveň každé kolo mělo určité limity. Jednou z prvních vlaštovek, která dokázala zvládat celý okruh, byl RB Monster se 140 mm zdvihu, ale jeho tehdejším limitem byla krátká sedlová trubka, takže bez použití teleskopické sedlovky nebylo možné si jednoduše přizpůsobit posed a dát sedlo do sjezdu níž. Dnešní RB IQ6 patří díky skvělé geometrii i možnosti zasunout sedlovku níže opět mezi favority, ale oproti superlehkým karbonovým rámům jej hendikepuje hmotnost. Druhým ideálním strojem pro celodenní brázdění byl Santa Cruz Nomad se 165 mm. Tehdejší hmotnost necelých 13 kg jej už řadila mezi nejuniverzálnější stroje, ale hendikep jsme našli ve výjezdech na malý převodník – první verze systému VPP při najetí na překážku tahala za pedály. Obrovským favoritem se pro nás před třemi lety stal již zmíněný Ibis Mojo s karbonovým rámem, jehož DW link patří mezi skutečně to nejlepší na trhu a funkce systému je absolutně bezchybná. Také ovladatelnost je špičková, kratší přední trojúhelník přináší výbornou točivost a hravost kola, ale co jej v alpských sjezdech limituje v hravosti, je delší zadní stavba. Ta ztěžuje točivost v nejklikatějších pasážích, a také zvednutí předního kola nad kameny ve výjezdech či nadhození předku ve sjezdech terénních schodů je těžší, než u vítěze pomyslného kontestu – S-Works Stumpjumper FSR Carbon. Jízda na něm nemá jedinou chybičku. Výjezd za jedna, nad delší přední trojúhelník se dá fantasticky rozložit a se sníženou vidlicí uhánět kupředu terénem či po silnici. Položenější úhel vidlice v ničem nepřekáží a drží předek na zemi. Do sjezdu pak stačí lehkým pohybem ovladače na korunce zvýšit zdvih vidlice a pustit to hlava nehlava. Položený úhel vidlice fantasticky vede směr, přitom nadhodit si předek není díky lehkosti předního kola a krátké zadní stavbě nic složitého, stane se tak skoro dřív, než impuls z mozku stihne dojít ke svalům v rukách. Odpružená zadní stavba přesně ví, co má pohltit a co je jezdcovo šlapání, takže se zbytečně nepropadá do zdvihu, ale na překážky reaguje spolehlivě. Na „spešlu“ se dokonce daly bez ztráty květinky zdolat i extrémní sjezdy včetně trati freeridového závodu, kde se díky lehkosti kola dá velmi snadno vypořádat i s překážkami, na které už zdvih nestačí.

Našemu testovacímu modelu výrazně prospěla teleskopická sedlovka, kterou jsme si na kolo osadili sami, nicméně Specialized má v nabídce vlastní model Command Post, jímž osazuje vyšší modely Enduro. I tak lze originální sedlovku bez problémů zasunout hlouběji do rámu, aby sedlo v nejtěžších pasážích nepřekáželo.

Fantastickou práci odvedly pláště S-Works Purgatory 2,2 vepředu a The Captain Control 2,0 vzadu. Dovolíme si o nich tvrdit, že nezklamaly v absolutně žádném režimu jízdy a vždy podržely, přičemž jejich valivý odpor je minimální. Slovo „fantastický “ musíme použít i u kotoučových brzd SRAM XX, tak konzistentní výkon v tak dlouhém sjezdu nepamatujeme, každé brzdy se při sjezdu ze dvou tisíc zahřívaly a často vadly, destičky „smrděly“ anebo se oddalovaly páky. Elixíry XX nic. Prostě žádná změna v ovládání. Dokonalost. Na luxusním dojmu z jízdy se podílely i vlaštovky Specialized XC Carbon šíře 660 mm s 8° zahnutím a 6° zvednutím. Jejich zahnutí dozadu nás nejdříve lehce překvapilo, ale nutno uznat, že je rukám zcela přirozené a výborně se s nimi kolo ovládá. Třešničkou na dortu je pak fantastická váha kola 10,3 kg ve velikosti M.

Ale dost už rozplývání, kolo za 190 tisíc by přece mělo být vyladěno k dokonalosti, takže se vlastně ani není čemu divit. Rozdíl oproti minulosti je však v tom, že dnes si konečně můžeme říci, že univerzální horské kolo existuje a že konečně technologie postoupily tak daleko, že si jezdec biking může užívat na sto procent. A je jedno, jestli to bude Specialized nebo Ibis, Santa, Yeti či Author. Nejdůležitější je, aby to kolo padlo vám, protože jen vy na něm budete trávit své chvilky bikového štěstí, anebo se pekelně trápit.

Dušan Mihalečko