Merida Big Ninety-Nine XT-M

Letošní novinka na velkých kolech inspirovaná menším vzorem, který nahradil závodní full Ninety-Six, by měla bez výrazných změn prostoupit i do příští sezóny, neboť když se něco povede, není důvod to zbytečně měnit. Typ Ninety-Nine totiž své nástupnictví za Ninety-Six zvládl bravurně, hlavně co se naprosto odlišné citlivosti zadního odpružení týká, a přidání velkých kol tak jen navýšilo celkovou prostupnost terénem.

Komfortní závodník

Hydroformingem tvarované trubky mají spíše střídmější profilace, naopak hranatý průřez trubek zadní stavby je zažitou klasikou. To, co tento model posunulo o level výš v citlivosti proti modelu Ninety-Six, je právě řešení zadní stavby. Hlavní čep spodní kyvky s asymetrickým provedením ramen je posazen ve středu sedlové trubky na úrovni mezi malým a prostředním převodníkem. Zadní čep nad osou náboje, oddělující sedlové vzpěry, má typicky „meridovskou“ pozici více vpředu a hlavním prvkem zaručujícím citlivost zadní stavby je přepákování na tlumič, v podobě krátkého masivního vahadla v předsazení sedlové trubky. Toto vahadlo spolu s jednodílnými sedlovými vzpěrami zaručuje jak kvalitní projev odpružení, tak torzní tuhost této partie. Tlumič DT Swiss s lockoutem ovládaným z řídítek pak nese logo 99 a nabídne jen otevřený a plně zamčený režim. Tlaku doby neunikly důležité prvky rámu jako zadní patky na šroubovací pevnou 12mm osu, zde v provedení DT Swiss se závitovou vložkou jištěnou imbusovým šroubkem, nebo úchyt pro přímou montáž přesmykače na sedlovou trubku. Kónická hlavová trubka je samozřejmostí, ovšem líbí se nám, že konstruktéři nepodlehli implantaci bovdenů do rámu, ale vše je prakticky vedeno vnějškem v jednodílném provedení.

Tlumiči vpředu sekunduje vidlice Fox s trojicí režimů CTD, ovládaných páčkou na korunce, ovšem zatímco zadní pevná osa je příjemným bonusem, vpředu je, pro devětadvacítku trochu na škodu, pouze klasický rychloupínák. Obě jednotky ale po naladění tlaku a odskoku vzorně spolupracovaly a při zatížení rovnoměrně ze sedla v pedálech se obě zanořují velice vyrovnaně. Doporučujeme nahustit tlumič na 25-30% SAG, kdy nabídne velice slušný kompromis mezi sportovním projevem a citlivostí vůči malým nerovnostem. Schopnost zadní stavby pohltit větší nerovnosti pak místy nabídla pocit o něco hlubšího zdvihu, ale jezdec si velmi rychle zvykne na komfortní projev bez jakékoliv odporové hranky z kraje zdvihu.

Posed na testované devatenáctce byl díky strmějšímu představci lehce natažený a hodně pohodlný kvůli vyšší pozici řídítek, takže závodník možná sáhne po sportovnějším představci s nižším úhlem, nicméně na maraton či celodenní jízdu v terénu to bylo docela příjemné a na výkonu to neubíralo. Rozjezd typický pro devětadvacítku, tedy plynulejší roztočení kol, neurychlila ani střední torzní tuhost rámu, takže v tomto směru je to spíše lepší průměr, ovšem udržet tempo zvládne tento bike docela hravě a akcelerace ve vyšších rychlostech mu paradoxně nečinila žádné obtíže. Závodní stroj s nepatrně pomalejším startem, ale hodně silnou fází maximálního výkonu, tak bychom jej charakterizovali. Tempo jízdy neruší ani otevřené pružicí jednotky, kdy v sedle není vzadu znatelné nějak výrazné propružování, takže jsme tlumič příliš nezamykali. Naopak ze sedla už se ve finální části záběru zadek vahou jezdce znatelně zhoupne, takže tam přišel lockout občas ke slovu. S oběma zamčenými jednotkami pak je radost vyždímat ze sebe ve výjezdech maximum, protože geometrie dovolí stoupat zcela neomezeně, bez ohledu na sklon svahu před vámi. Tohle kolo je prostě geometrií rozený vrchař, ovšem ani v opačném gardu nijak nestrádá.

V rychlosti je síla

Na rovině dokáže v ostrém tempu skvěle projíždět úzké stezky a dobře manévrovat, takže si jej jezdec rychle ochočí. Těžiště v ideální výšce pak nabídne dobrou prostupnost a přitom poslušnost při naklopení do zatáčky, kdy ve vyšší rychlosti díky 70,5° úhlu vidlice skvěle drží stopu. Táhlé rychlé sjezdy jsou tím pravým tanečním parketem tohoto šviháka a i přes delší rozvor v nich dokáže odlepit snadno obě kola od země a při razantnějším zatáhnutí za řídítka občas lehce odskočit nějakou tu hranku, ale všeho s mírou. Vystřízlivění z dobré ovladatelnosti a kvalitního „flow“ přijde v první pomalé zavřené zatáčce, kde delší geometrie ukáže, že je třeba si nadjet nebo to vzít přes brzdu. V takových chvílích bychom uvítali pevnou přední osu navyšující tuhost. Na ostré a technické XC okruhy je kolo trochu méně hravé a nevejde se bez ruky zkušeného vodiče všude tak snadno, na maraton a rychlé plynulé tratě je to ovšem perfektní společník, který předvede i přes závodní zdvih vysoký komfort a solidní výkonnost.