Legendární SPD

Je skoro až neskutečné, co se událo za dvacet let v případě evoluce MTB a techniky s tímto sportem související. Vývoj kompletního odpružení, ráfkových a následně kotoučových brzd, lehkých karbonových konstrukcí či ve finále i průměrů kol byl doslova překotný a z hlediska technického pokroku se zde za tuto dobu událo v jakési paralele skoro to samé, co v autoprůmyslu od druhé světové války doposud. Jenže existují rovněž komponenty, dnes označené dodatkem „retro“, které byly ve své době natolik přelomové, že se za více než dvacet let z hlediska koncepce prakticky nezměnily. A dokonce i po téměř čtvrt století mohou svou funkcí působit docela současně, byť z hlediska designu či hmotnosti jsou jejich aktuální generace určitě dále. Mluvíme o prvních bikových nášlapných pedálech Shimano, modelech PD-M737 a PD-M525, jež se staly milníky moderních nášlapných systémů a vzorem konstrukční nezničitelnosti, kterou mohli v celé následující dekádě ostatní výrobci jen tiše závidět.

Pedály Shimano PD-M525, tedy „pět dva pětky“, byly v roce 1993 velkým hitem a kvalitativně se zařadily na úroveň sady Deore DX, tedy mezi Deore LX a Deore XT. Hlavně se však staly komponentem, který „espédéčkoval“ široké zástupy terénních jezdců a do té doby hojně používané klipsny odsunul do bikového pravěku. Z dnešního pohledu stála tato „espédéčka“ ranec, zvlášť ve vztahu k průměrnému platu první poloviny devadesátých let - zároveň jsme je ale museli mít, i kdybychom kvůli pedálům strávili pár měsíců po brigádách. Skoro bychom se měli stydět, za kolik dnes (díky předhánějícím se internetovým prodejcům) SPD pedály nakupujeme, v roce 1993 jsme za model M525 museli zaplatit částku blížící se třem tisícům korun. Vyrazit do obchodu pro magickou šedou krabičku s dvojicí pedálů uvnitř bylo ovšem rituálem blížícím se slavnosti slunovratu.

Pedály PD 525

Shimano bylo první, kdo nabídl dokonale funkční terénní pedály, slušně odolávající nejen zanášení mechanismu v blátě, ale především nabízející fantastickou životnost konstrukce nášlapného mechanismu. A zatímco konkurenční Wellgo z první poloviny devadesátých let trpělo na nefunkčnost mechanismu, z něhož majitelé mnohdy nedokázali vycvaknout tretru, stejně tak značka VP měla problémy - s donekonečna praskajícími kříži upínacího systému. Oproti tomu „espédéčka“ Shimano fungovala bezchybně, a pokud bychom je nevyměnili pro morální zastarávání, fungovala by nejspíš dodnes. Odolnost použitých materiálů byla jejich velkou devizou.

Pedály PD-M737

A jaké byly rozdíly mezi prvními „espédéčky“ PD-M737, která se poprvé objevila v kolekci Shimano 1990, a jejich levnější, o tři roky mladší alternativou PD-M525? Verzi 737 byla vytýkána rozměrnost a nadbytečná váha (516 gramů pár), zároveň však disponovala dokonale utěsněnými ložisky. To byla naopak snad jediná menší slabina verze 525, která byla ovšem o něco málo lehčí (494 gramů pár), což byl ostatně také důvod, proč řada závodníků sáhla právě po kvalitativně horší variantě. Určitým přelomovým technickým řešením se stalo provedení osy pedálů, které se v jen lehce upravené podobě používá dodnes. Jedná se o absenci vnější krytky - přístupnost k ložiskům možná pouze po nasazení speciálního klíče s mnohohranným osazením a vyšroubování celé osy ven. Toto řešení navíc umožnilo naprosto dokonalé domazávání ložisek, kdy stačilo nacpat mazací tuk do útrob pedálu a při zašroubování osy se mazivo protlačilo skrz ložiska ven, za současného vytlačení veškerých nečistot.

Ano, současné SPD pedály jsou lepší z hlediska odolnosti vůči zanášení blátem, svou nižší hmotnosti či sníženým profilem pedálu umožňujícím dostat osu pedálu blíže k chodidlu. Prvním modelům Shimano SPD však patří v historii MTB nezastupitelné místo. Dokonce si dovolíme jim dát post jednoho z vůbec nejdůležitějších komponentových milníků vývoje horské cyklistiky.

(kad)