Kupujeme ojeté kolo

Kolo z druhé ruky. Někdo si takový počin nemůže vynachválit, pro druhého se stal doslova noční můrou. Co nás vede k takovému nákupu? Hlavně fakt, že za určité peníze získáme stroj podstatně vyšší třídy než při koupi kola nového v klasickém obchodě. Zdrojem pro nákup ojetiny se stávají různé bazary a zastavárny, inzertní noviny nebo kamarádi, kteří si chtějí pořídit kolo lepší.

Na co si dát pozor?

Jednoduše, hlavně na kradená kola! Těch se po naší republice prohání více než dost. Koupí takového kola, ať už vědomou či nikoliv, se každý vystavuje velkému riziku. Tím nejmenším, jak na to člověk může doplatit, je, že o zakoupený bicykl přijde. Případů, že cyklista chtěl s kolem vycestovat do ciziny a na hranicích mu bylo kolo odebráno s tím, že je kradené, je víc než dost. Zlomený nos, případně vykloubená čelist způsobená původním majitelem, který svého mazlíčka poznal a dožaduje se jeho navrácení, také není ničím ojedinělým. Pokud není zájemci předložen alespoň doklad o koupi nebo záruční list, je velice riskantní se do takového obchodu pouštět. Nehledě na to, že zakoupením odcizené věci se taková činnost ještě podporuje. Je více než pravděpodobné, že se dotyčnému takový nákup vymstí a je jedno, o jakou věc přijde. „Kdybych býval to čmajznuté kolo nekupoval, třeba bych tu naši krásnou oktávku ještě měl.“ Takové a podobné výčitky svědomí jsou pak na denním pořádku. Pokud vám někdo na ulici nabídne kolo nebo cokoli jiného, je zdroj takové věci téměř jasný. Smutné ale je, že ve většině bazarů a zastaváren se ve velkém množství právě odcizená kola vyskytují. Majitele takové prodejny více zajímá jeho obrovská marže než původ zboží. Když pak na zakoupené kolo žádáte paragon s výrobním číslem rámu, prodavač vám ochotně sdělí, že to z logických důvodů nemůže udělat. Maximálně vám na něj napíše „1x horské kolo“. Pokud se budete výrobního čísla přece jen dožadovat, většinou vám bude místo něj nabídnuta nějaká menší slevička. Tak už to bohužel chodí.

Nákupy na inzerát také často nejsou ideálním řešením. Veškeré ke kolu poskytnuté doklady a odpovídající čísla bývají spíše výjimkou. Větším rizikem je ale prodej kola přes inzerát. Slušně vypadající zájemce, v košili a kravatě, vám pro klid vaší duše nabídne klíčky od své za rohem zaparkované audiny a jde si kolo vyzkoušet. Po půl hodině čekání to člověku začne být podezřelé a jde si omrknout ten bourák. Jaký je to pak údiv, že tam žádný není. Stejně takové mohou být zfalšované doklady nebo nefunkční dvacetitisícový mobil. Jedinou opravdovou zárukou pro zapůjčení kola je hotovost odpovídající ceně kola. Velice důležité je také sepsání alespoň symbolické kupní smlouvy, kde budou uvedena všechna fakta o kole, údaje o prodávajícím a kupujícím, datum a výše částky a samozřejmě podpisy. Když vyjde najevo, že se jedná o kradené kolo, potvrdí vám taková smlouva alespoň to, že jste ho sám neukradl.

Ideálním řešením je koupě od kamaráda. Pokud tedy není váš kamarád zrovna překupníkem kradených kol nebo majitel zastavárny. Známý člověk si většinou nedovolí napovídat zájemci bludy o původu a technickém stavu kola. Pokud nás opravdu zajímá minulost bicyklu, je dobré vědět také to, jestli jej nesedlal například závodník, který mu nevěnoval dostatek péče. Samozřejmě, že kvalitní stroje po závodních týmech lákají výhodnou cenou a špičkovým vybavením. Není to pravidlem, ale rámy těchto kol mají často už svůj život u konce. Kolik sezón má stroj za sebou nebo jak těžký a výkonný závodník jej sedlal, to jsou důležité informace, kterými bychom se měli řídit.

Doklady o provedených opravách bychom měli vyžadovat vždy. Jako například doložení repase odpružené vidlice. Napovídat vám, že má vidlice nová futra a vyměněný olej nebo že je zrovna namontovaná, se může pokusit kdekdo. Až teprve písemný doklad takové tvrzení prokáže.

Co prohlédnout nebo vyzkoušet?

Necháme stranou vhodnou velikost nebo kategorii kola. I když jsou lidé, kteří dvoumetrovému habánovi, cyklistickému laikovi, budou ve snaze prodat kolo tvrdit, že právě ta jejich patnáctka (velikost kola, ne dcera!!!) je pro ně to pravé. Nastudování velikostí a typů kol je tedy prvním krokem.

Úplně nejdůležitější je důkladné prozkoumání rámu, hlavně jeho svárů. I sebemenší trhlinka se pravděpodobně jednou zvětší v prasklinu a zjistit doma, že jste na výletě někde ztratili horní rámovou trubku, asi není příjemné. Nejvíce namáhané části rámu jsou v okolí hlavové trubky, v oblasti středu, stejně tak je nutné prohlédnout patky nebo místo kolem podsedlového šroubu. Navařená očka tam mají často tendenci praskat. Klasická objímka je tedy vítězstvím. Může zde ale také dojít k poškození nadměrně vytaženou sedlovkou. Na rámu tedy prohlédnout v podstatě úplně každý jeho kousíček. Stejně důkladně je potřeba prozkoumat i přední vidlici, ať už je pevná či odpružená. Zabrzděním přední brzdy a pohybem kola dopředu a dozadu zjistíme vůli ve vidlici, případně v hlavovém složení. Zničenou zapouzdřenou středovou osu odhalíme bočním zalomcováním klikou, podobně zjistíme i vakl v přehazovačce či přesmykači. Takže se nestyďte za všechno pořádně zatahat. U prodávajícího to raději nezkoušejte, mohli byste dostat facku, ne-li něco horšího. Jestli jsou ráfky rozcentrované nebo naražené zjistíte, když zatočíte kolem a pozorujete mezeru mezi ráfkem a brzdovým špalkem. Obě kola je kromě toho nutné vyndat a zjistit stav nábojů. Pokud jsou povolené, odhalíme vyjeté kónusy, když na ně při otáčení silně zatlačíme. Pro změření opotřebení řetězu je dobré mít s sebou kalibr nebo šupléru. Přesto je málo pravděpodobné, že řetěz nebude vytahaný. Pokud někdo ví, že bude kolo prodávat, většinou už mu nevěnuje péči a větším nákladům se snaží vyhnout. Téměř vždy je nutné počítat alespoň s investicí právě do řetězu, kazety a brzdových špalíků. V tom horším případě také do převodníků a v tom úplně nejhorším postupně vyměníte celé kolo.

Ano či ne?

Částka vynaložená za ojeté kolo není zdaleka finální. Možná ne hned, ale často se později vyšplhá až k ceně kola nového, někdy ji i přesáhne. Jistě záleží na tom, jak je cena výhodná. Nové kolo je vždycky jistota. Jeho hlavní devizou je záruka, konkrétně na rám až několik let. Zanedbatelný není ani pocit jít si do obchodu koupit nové kolo. Dát si první noc do pokojíčku naleštěného krasavce nebo zabahněnou potvoru, i to je velký rozdíl. Na druhou stranu na novém kole první škrábanec hodně bolí. Záleží tedy jen na vás, čemu dáte přednost.

A jedna důležitá rada na závěr. Super naleštěné kolo, kde není ani na pláštích sebemenší špína, se pravděpodobně snaží naoko zamaskovat, že s jeho stavem není něco v pořádku. Ne, že bychom vám radili, abyste si koupili nějakou kouli bláta. Pokud je kolo opravdu jeté, mělo by být vidět, že se na něm opravdu jezdilo. Když se kolo tváří, že zrovna opustilo vitrínu a přitom má úplně probrzděné ráfky, tak to měl jeho majitel z tohoto obchodu domů asi pěkně daleko.

Honza