KTM Prowler, test

Už jako koncept vypadal model devětadvacítkového karbonového endura Prowler rakouské značky KTM hodně zajímavě, jenže podle tvůrců to není ryzí enduro, ale full pro objevitele všech alpských zákoutí. Zjednodušeně all mountain, který je schopný zvládat nekonečná stoupání i náročné sjezdy, což bylo v našem případě nejlepší prověřit testem přímo v Alpách.

Všeho nad míru

Když full skoro pro všechno, tak s maximem jistoty v každém směru, to bylo možná konstrukční zadání, když se podíváme na masivní partie rámu a stopadesátkové zdvihy na obou osách. Karbonový rám v tomto případě nešetřil na průřezu trubek, ani zajímavých profilacích jednotlivých partií. Už jen napojení poměrně nízké konické hlavové trubky na rámový trojúhelník je dost netradiční. Hlava je více protažená dozadu, odkud přechází výrazněji rovnou do spodní trubky a horní se napojuje mnohem nižším profilem, navíc dvojitým s poměrně otevřeným prostorem k přednímu čepu tlumiče. Tam naopak nabírá profil horní trubky na šířce, aby pod sebou ukryl tlumič, a naopak dál k sedlové trubce narůstá výška kvůli hornímu čepu vahadla přepákování na tlumič. Spodní trubka se drží svého masivního průřezu, jenž u přechodu do předsazené sedlové trubky a press fit středového pouzdra ještě nabývá na objemu a nese hlavní čep zadní stavby. Jeho pozici nad osou klik na úrovni jediného převodníku doplňuje čtyřčepová konstrukce SLL (Straight Line Link) se sedlovými vzpěrami, vahadlem přepákování a tlumičem v jedné přímce.Zadní stavba pak spoléhá na boostovou rozteč poměrně masivně vyhlížejících patek, vnitřní vedení řadicího bovdenu i hadice brzdy (veškerá kabeláž jde vnitřkem rámu) a hlavně masivně vyhlížející „hardware“. Tedy šrouby všech čepů, na nichž je vyznačen vyšší dotahovací moment, takže rozhodně nepůsobí dojmem, že tady by se odlehčovalo na úkor odolnosti. Totéž platí i pro karbonové vahadlo přepákování na tlumič, kde je rovněž masa materiálu.

S odolností souvisí i volba odpružených jednotek, kde bychom pro alpské traily klidně viděli vpředu štíhlejší vidlici, ale tady se vsadilo na jistotu schopnou zvládat i enduro tratě. Fox 36 v boostovém provedení má zdvih stažený na 150 mm, aby korespondoval s hodnotou vzadu, kde je ovšem méně „enduro friendly“ tlumič bez přetlakové nádobky. Předek tak rozhodně vybízí k tomu, že se jezdec nemusí bát poslat to kamkoliv, aniž by mu vidlice vyrazila řídítka z ruky. Když už jsme u řídítek, testovaný kousek měl nestandardní úzké provedení, takže to trochu omezovalo v těžkých pasážích a vyšších rychlostech, ale sériové 780mm kousky už by měly pasovat k naturelu kola. Nicméně Ergon gripy a vlastní hodně tuhý představec už jsou komponenty, které jsme si vyloženě oblíbili. Sériové provedení pak spoléhá na obutí Hans Dampf od Schwalbe, tedy více trail a all mountain než enduro vzorek, což opět sedí k určení kola. Teleskopická sedlovka je ze stejné dílny jako odpružení, tam vzhledem k hodně pozitivním recenzím nelze chtít víc a zatímco testovací kousek kombinoval osazení Sram XX1 a brzdy Shimano, sériový topmodel má brzdy Magura, nebo je v shimanovské verzi kompletně na dvanáctkové sadě XTR, jíž nelze cokoliv vytknout. Samozřejmě, že bike je i v cenově dostupnějších karbonových modifikacích, případně i s hliníkovým rámem, takže záleží na preferencích či tloušťce peněženky.

Raději AM než enduro

Rám je nabízen ve velikostech S, M a L, takže bereme prostřední M, označenou jako devatenáctka, ovšem tady je třeba přihlédnout k odlišnému měření. Velikost 19 palců má uváděnou výšku, respektive délku sedlové trubky 48 cm, což by odpovídalo, ovšem dle měření a tabulek má sedlová trubka od objímky po střed klik jen 45 cm, takže tady pozor na velikost. Nicméně na délku rám odpovídá jezdci s výškou 185 až 190 cm, ale s délkou sedlovky už je to těsné, takže pečlivě vyzkoušet. Posed je poměrně příjemný a i přes nižší hlavovou trubku jsou řídítka v optimální výšce. Nataženější posed a pocitově delší geometrie kola jezdec za chvilku ani nevnímá a užívá si především imunity rámu vůči kroucení. Partie kolem středového pouzdra a masivnost zadní kyvky dokonale hrají do noty ochotě jet vpřed. Jistě, akcelerace devětadvacítek není omračující a citlivá zadní stavba se rovněž umí při šlapání nepatrně houpat v počátečním zdvihu, ale s vhodným nastavením přední vidlice (jezdec má k tomu víc než dost regulačních prvků) a komprese páčkou na tlumiči lze i do delších stoupání jet tempo, které bychom dříve od podobného zdvihu nečekali. V tomto směru je Prowler v nejlepší modifikaci rámu Sonic ideální společník pro táhlé výjezdy, ale nejen pro ně. Do prudkých stoupání je tady totiž i přes 436mm zadní stavbu cítit s prvním zvedáním na zadní typický devětadvacítkový přítlak na předek, takže není nutné nějak razantně posouvat těžiště dopředu. A pokud už se zadek víc zanořuje, stačí přepnout na tvrdší propedal, což jsme využili poměrně často. Hlavový úhel pak nenutí k nějakým korekcím směru, že by kolo ve stoupání mělo tendenci uhýbat.

Na rovině velice příjemně překvapila točivost kola, protože předek se ochotně protáhne i ostřejší zatáčkou, kde bychom to od tohoto zdvihu a devětadvacítek zrovna nečekali. Zadní stavba je v tomto ohledu pocitově delší a trochu ovladatelnost krotí, což je znát třeba při ostřejším přeskoku z jedné klopenky do druhé. Na takovou bikeparkovou jízdu a dovádění geometrii něco málo chybí, byť jde kolo v zatáčkách do náklonu hodně ochotně. Jakmile najedeme do rozbitých sjezdových pasáží, prostupnost a celková stabilita všechno vykompenzují.Samozřejmě, že strmé sjezdy a klopenky by snesly položenější hlavu, ale tady přichází důkaz, že kolo je spíš all mountain než enduro a nepřevládají u něj pouze sjezdové schopnosti. Nicméně, co všechno je zadní stavba schopna pohltit ve sjezdech, je překvapující. Zadek je citlivý vůči malým nerovnostem a i pod brzdou hodně slušně žehlí velké rázy. Zadní odpružení tedy ve sjezdech a rovněž na rovině chválíme, jen ve výjezdech je třeba pohupování lehce umírnit. K chodu vidlice nelze mít připomínky, tuhost a citlivost spolu s množstvím nastavení jezdce rozmazlují. Snad jen nějaký plastový chránič sedlových vzpěr, aby do nich řetěz tak netloukl, by se hodil. U spodní trubky totiž je vespod masivní plastový chránič proti kamení a řetězové vzpěry rovněž disponují ochranou.

Kdybychom měli shrnout celkové dojmy, je Prowler Sonic moderní devětadvacítkou, jejíž geometrie není ani příliš trailově hravá, ani endurově nadměrně agresivní a stabilní ve sjezdech. Pohybuje se uprostřed, tedy v segmentu all mountain, což je přesně tam, kam jej tvůrci chtěli dostat, na dlouhé jízdy v nejtěžším terénu, tam bude rozhodně jako doma.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace:

(Prowler Sonic 12 XTR)

Rám: Carbon, Boost, 150 mm

Tlumič: Fox K Float DPS Factory

Vidlice: Fox 36 K Float, Boost, Factory, 150 mm

Kliky: Shimano XTR, 32 z.

Brzdy: Shimano XTR 4 p., 180/180 mm

Řazení: Shimano XTR, 1x12

Přehazovačka: Shimano XTR

Kola: KTM Prime Trail 29, Boost

Pláště: Schwalbe Hans Dampf, 60-622

Kazeta: Shimano XTR, 10-51

Sedlo: Ergon SMA30

Sedlovka: Fox Transfer Factory

Řídítka: KTM Team Trail 35, 780 mm

Představec: KTM Team Trail 35

Hmotnost: 12,6 kg

Cena: 174 990 Kč