Komfortní gramaření s 3T, Superghiaia (test)

Když jsme vám nedávno přinesli test špičkového karbonového gravel modelu 3T Exploro, zmínili jsme v té souvislosti také unikátní řídítka nazvaná Superghiaia. Vyznačují se kombinací maximální možné gramové redukce při zachování charakteristického tvarování s výrazným vyosením spodního oblouku. Ten je současně mělký a z hlediska předklonu jezdce ve spodním držení částečně kopíruje klasiku s všeobecným označením compact. Slovní spojení „anatomický úchop“ však s těmito řídítky nabývá nového rozměru, a to při kterémkoli držení, ať už ve spodní části oblouku či nahoře. U 3T odvedli kus práce a výsledkem jsou řídítka, u nichž byl řešen každičký detail i hmotnost. Pokud už některý výrobce nabízí obdobně tvarovaná řídítka, určitě nebývají karbonová, ani superlehká. Naopak 3T Superghiaia se hmotnostně, podle zvolené šířky, pohybují v rozmezí od 185 do 199 gramů, a jsou tedy právě v tomto ohledu plně srovnatelná se silničními závodními variantami. Odtučňovací kůra komponentů s dodatkem „gravel“ zatím nikdy nebyla tak výrazná, přitom je zachována fantastická tuhost zajištěná mimo jiné „unidirectional“ karbonem.

Dvě nabízené šířky 400 a 440 milimetrů by měly pokrýt naprosto rozdílné požadavky konkrétních jezdců, protože každá z obou šířek má odlišně tvarovanou spodní úchopovou část. Nejlépe je to patrné z maximálního rozestupu spodního oblouku, kdy v případě užší varianty naměříme celkovou šířku 479 mm, naopak u té širší 556 mm. Takže zatímco v předsazené partii je rozdíl šířky „pouhé“ čtyři centimetry, dole je to již necelých osm centimetrů. My jsme měli v testu širší variantu a musíme přiznat, že to byl zprvu trochu nezvyk, ovšem po pár kilometrech jsme si rádi zvykli. Držení je úplně jiné, než jsme z běžného silničního kola navyklí, ale pokud se na něj přestaneme cíleně soustředit, zjistíme, že máme ruce v té nejpřirozenější pozici.

Pakliže máme popsat horní část řídítek, tak její tvarování je u obou šířek totožné. Anatomický profil dokonale padnoucí do ruky, ať už se držíme blízko představce nebo co nejdále od něj. Zatímco vnější oblouk je plynulý, přední část horní poloviny řídítek má před pákami dvojitý ostrý zlom, který je však nečekaně přátelský a právě on jasně určuje, kam máme ruce položit, abychom je co nejvíce odlehčili při celodenní jízdě. Tvarování průřezu řídítek v celé horní partii je navíc natolik propracované, že bychom se klidně obešli bez silnější omotávky.

Předsazení přední části, na níž jsou uchyceny páky, je u obou šířek totožné a představuje ideální kompromis – dostatečně sportovní, ovšem s důrazem na pohodlnou jízdní pozici. To nejdůležitější se však odehrává od pák dolů a právě zde jsou primární rozdíly mezi oběma nabízenými šířkami. Užší řídítka vsadila na pozvolné zahnutí spodních konců směrem ke kolu, naopak širší varianta je má nekompromisně vytrčeny ven. Právě toto tvarování se hodí při delší jízdě a nabádá k používání spodního oblouku, který u většiny hobby silničářů jinak zůstává z 99 procent nevyužit. Až příchod řídítek compact jakoby jezdcům ukázal, že je lze držet i jinak, než nad pákami či za páky. A když k mělčímu spodnímu oblouku přidáme zde použité vzájemné roztažení konců, zjistíme, že i aerodynamicky předkloněný posed může být pohodlný, nemusí nám svírat hrudník a tím omezovat schopnost dýchat.

V případě testovaných řídítek 3T jde především o variabilitu a komfort úchopu, tedy aspekty donedávna rychlým kolům zapovězené. Vězte, že u vzhledu jde pouze o zvyk, byť ultra-konzervativní silničáři asi podobnou novotu jen tak nepřijmou, podobně jako elektronické řazení či kotoučovky. Pro všechny ostatní je Superghiaia a nemusí se zdaleka jednat pouze o kategorii gravel.

Na konec se sluší dodat cenu, která činí 7790 korun, za exkluzivitu se zkrátka platí. V nabídce jsou dvě možnosti povrchové úpravy a samozřejmostí je kompatibilita se systémem Shimano Di2.

(kad)