Klein Attitude - když tečou slzy při vzpomínce...

Klein Attitude

Dnes jako by se po značce Klein slehla zem, přitom ještě před pár lety byla kola tohoto amerického výrobce vnímána jako to vůbec nejlepší, co lze v luxusním segmentu pořídit. Gary Klein, podobně jako třeba Cannondale, věřil od počátku v široké profily duralových trubek, špičkové zpracování a nevšední konstrukční prvky. Jeho kola byla spojována s precizním zabroušením svarů, naprosto dokonalou kvalitou laků nebo kompletním vnitřním vedením lanek, a to již na samém začátku 90. let. Přestože byl Klein na vrcholu, žádná sláva bohužel netrvá věčně a předčasný konec této legendy se začal psát ve chvíli, kdy byla značka v roce 1995 pohlcena Trekem. A podobně, jako z trhu docela nedávno zmizela další legenda - Gary Fisher, jenž dnes představuje pouhou modelovou řadu Treku, tak před lety dopadla exkluzivní značka Garyho Kleina. Že by byl koncern Trek nějakým způsobem zaujatý vůči křestnímu jménu Gary?

Nový vlastník značky však zprvu ještě příliš neovlivnil podobu Kleinů, snaha o snížení výrobních nákladů se naplno projevila až po přesunutí výroby k Treku. Vyznavači Kleinů tehdy jen těžko nesli hrubé housenky svarů nebo standardní vnější vedení všech lanek u modelu Pulse a nějakou dobu trvalo, než si vedení koncernu uvědomilo, kam má vlastně Kleina zařadit a že bude nejlepší mu dát prestižní místo i ve svém portfoliu. Přibližně na přelomu tisíciletí se tedy Klein svou podobou vrátil tam, kde původně byl, a opět vypadal tak, jak si jeho ortodoxní zastánci přáli. Byl z něho znovu šperk mezi koly, a to bez výrazných ekonomických stop mateřského koncernu, přestože celoodpružené modely Adept a Palomino využívaly převzaté zadní stavby, v prvním případě od Fisherova Sugaru, v druhém pak od Mavericku...

Naše Kolo z lidu, tedy typ Attitude Comp, pochází právě z přelomu milénia, konkrétně z roku 1999. Je to tedy opět onen typický Klein, se svým typickým precizním zpracováním. Nechybí mu soudkovitě tvarovaná hlava, obdélníkový profil přední části řetězových vzpěr, dokonale provedený dvoubarevný lak s plynulým přechodem mezi zlatou a oranžovou barvou či celá řada dalších detailů. Mezi ně patří také minimalisticky pojaté zadní patky, do nichž se kolo vsouvá zezadu. Tedy patky, které již u následujícího ročníku vzaly za své a na jejich místě se objevily patky totožné s ostatními koncernovými koly.

Na druhou stranu, některé prvky, původně typické právě pro legendární typ Attitude, zde již nenajdeme, týká se to například integrovaných ložisek hlavového složení nebo třeba superlehkého kombo setu představce a řídítek, nazývaného Mission Control. Tyto prvky se v druhé polovině devadesátých let u Attituda již nevyskytovaly, stejně jako masivní pevná přední vidlice. Kvalita laku, o níž původní dovozce Kleinu, Milan Jurka, prohlašoval, že je prakticky nezničitelná, je evidentní také u našeho exempláře, který v nedávné době rozšířil sbírku redakčních retro biků. Oněch třináct let jakoby vůbec neexistovalo, jakoukoli větší oděrku bychom na rámu hledali marně.

Syncros, 747, Flite...

Kolo z lidu není tentokrát osazeno kompletním ikstéerkem nebo přehazovačkou Paul, nicméně použité díly přesně odpovídají době vzniku rámu. Většina Kleinů totiž postupem času neunikla tuningu a modernizaci osazení, což se daného kousku naštěstí netýká. Přední elastomerová vidlice Manitou Spyder R sice kvalitativně trochu zaostává a hodil by se možná více některý zástupce série SX, nicméně jde o model 1999, který se navíc může pochlubit příznivou váhou 1470 gramů. Sada Deore XT z téhož roku pak byla poslední, která ještě sériově nenabízela kotoučovky, od následného ročníku 2000 totiž byly u Shimana volitelně v nabídce. Ikstéčko, použité v případě řazení, přehazovačky a nábojů, je v tomto případě doplněno paralelogramovými véčky a klikami z nižší sady Deore LX. Jediným prohřeškem proti autenticitě je přesmykač Deore DX z roku 1993, ale i on dnes patří mezi kultovní věcičky, takže nám přišlo, že je škoda jej dávat pryč.

Přímo nechutně drahé byly ve své době nejen nášlapné

pedály Shimano M747, ale třeba také představec Syncros, využívající dělenou přední objímku s horním pantem. Plastová krytka představce pak obsahuje upozornění „Look up!“ a především známý nápis: „Made in Canada, eh!“ Takové milé blbosti už na současných komponentech bohužel neuvidíme, doba malosériových „garážovek“ zkrátka měla své nepopiratelné kouzlo. Rovněž značka Ritchey nebyla před třinácti lety přítomna na každém druhém kole, takže díly WCS v případě sedlovky, řídítek a rohů rozhodně nebyly na Kleinu prohřeškem, spíš naopak. Kožené sedlo Selle Italia Flite s titanovými ližinami je pak naprostou klasikou, na Kleinu si snad ani nelze představit cokoli jiného.

Jízdní vlastnosti kola jsou zcela současné, zvlášť v případě ovladatelnosti, akcelerace, tuhosti rámu i celkové hmotnosti, jen lehce přesahující deset kilo. Extrémně od sebe odsazené sedlové vzpěry zadní stavby se společně se širokými profily duralových trubek postaraly o to, že slovní spojení „boční flexe“ je pro Kleina prakticky neznámým pojmem. Gary prostě věděl, jak postavit dokonalý bike. A kdo jej tehdy vlastnil, měl zkrátka to nejlepší, co se dalo za peníze koupit. Dnes má Klein bohužel znovu místo už jen v srdcích bikových pamětníků. Je to zvláštní, ale Trek má nějaké zvláštní nadání likvidovat legendy. Kdyby dělal tak krásná kola jako kdysi Klein, snad by se mu to i dalo odpustit...

(kad)