Jezdili jsme na kole olympijského vítěze

Sedlali jsme vítězný olympijský bike!

Závodní stroje slavných jezdců vždy bývají vděčným námětem, protože často nabízejí nejen celou řadu technických zajímavostí, ale mnohdy i předprodukčních komponentů. V minulosti jsme testovali například silniční BMC Cadela Evanse, vítěze Tour de France, tentokrát zde ovšem máme kolo neméně slavné. Zástupce Cykloservisu se totiž svezl na biku Specialized S-Works Epic Carbon 29, na němž Jaroslav Kulhavý vyhrál olympijský XC závod v Londýně.

Kolo jsme převzali od zástupců Specialized Eastern Europe ještě s autentickou špínou a prachem z londýnské XC trati. Samozřejmě pod podmínkou, že se kolu nic nestane a že jej nebudeme pro účely focení čistit, přesně v tomto stavu se totiž pravděpodobně dostane také na nadcházející veletrh Eurobike, jako jeden z taháků expozice Specialized, a později i do síně slávy dané značky. Takže se tentokrát nejednalo o zcela standardní test, naše jízdní dojmy se spíše zaměřily na autentické nastavení kola a na jeho odlišnosti od „civilního“ provedení.

Základ kola představuje sériový celokarbonový rám, ovšem oděný do výrazného, červeno-oranžového odstínu, jemuž chybí přelakování čirým lakem. Zdvih 100 milimetrů vzadu zajišťuje tlumič Specialized/Fox, disponující povrchovou úpravou pístnice Kashima a „brainem“, uchyceným zevnitř zadní stavby. Vpředu pak tentýž zdvih poskytuje vidlice Rock Shox SID World Cup 29, rovněž vybavená technologií Brain Fade s možností nastavení citlivosti mechanické blokace pružení. Jak je na kole dobře vidět, ani loga neodpovídají standardnímu designu, pro olympiádu je totiž většinou povolena pouze jediná značka výrobce či jeho logo na rámu. Z tohoto důvodu také nejsou jakákoli loga na hlavové trubce či zadní stavbě, na jednotlivých komponentech (například představci či klikách) jsou pak přetřena černým nesmazatelným fixem.

Pravděpodobně jedinými díly, které odpovídají sériové specifikaci kola, jsou kotoučové brzdy Avid XX a zapletená kola Roval Control SL 29, s lehoučkými karbonovými ráfky a maximálně odlehčenými náboji, se standardní rychloupínací přední a pevnou zadní 142+ osou. Pouze karbonová páčka brzd nese pod lakem velkou bílou jmenovku „Kulhavy“. Pro změnu nápis „Jaroslav“ je vygravírovaný v černé duralové podsedlové objímce.

Nyní už ale k vyloženým konstrukčním anomáliím, mezi něž patří především systém pohonu Sram 1x11. Karbonové kliky Specialized Fact s keramickými ložisky jsou vybaveny jediným převodníkem s 38 zuby, jenž vzadu spolupracuje s jedenáctirychlostní kazetou s rozsahem 10-42 (!!!). Největší pastorek pak svými rozměry připomíná rozetu motorky. Při pohledu na vítězné olympijské kolo se skoro zdá, že přesmykač už bude brzy na mnoha vyloženě závodních strojích minulostí. Zde po něm zbylo pouze torzo odříznutého držáku, pod nímž, tak trochu překvapivě, najdeme nevyužitý úchyt vodítka řetězu. Prototyp jedenáctirychlostní přehazovačky Sram, spolupracující s otočným řazením XX1, je zatím zcela bez log. Zadní měnič, u nějž je lanko taženo přes integrovanou kladku, využívá speciální tlačítko sloužící k zablokování předpínací pružiny, což přijde vhod hlavně při nutnosti vyjmutí kola. Mimochodem, zadní 142mm osa nedisponuje rychloupínákem, v případě defektu musí přijít ke slovu imbus.

S pocity olympijského vítěze...

Nastavený posed byl nekompromisně závodní, negativně otočený dlouhý představec toto jen podtrhoval. Trochu netradičně působí špička sedla sklopená lehce dolů, naopak široká řídítka jsou v kombinaci s devětadvacítkovými koly jasným odrazem současné závodní techniky, která se za posledních pár let změnila k nepoznání. Pružicí jednotky Brain Fade a Mini-Brain sice při samotném závodě na diváka působily, že jsou nastaveny na hodně vysoký tlak, ovšem nám po nájezdu do terénu poskytly celkem slušnou citlivost. Pro olympijský závod byly naladěny tak, aby byly zcela imunní vůči pohupování, ovšem po rázu odspodu jej dokázaly absorbovat takřka celý a okamžitě poté se opět „uzamkly“. Takže i když měla drtivá většina startovního pole hardtaily, Jarda se evidentně nechtěl ochudit o výhody kompletního odpružení, koncepce „full suspension 29“ tentokrát zvítězila.

Z dalšího osazení zmíníme kombinaci rychlých bezdušových plášťů Specialized Fast Trak / Renegade, s relativně jemným vzorkem a nepříliš vysokým provozním tlakem, jak je u bezdušáků ovšem tak nějak zvykem. Ještě zajímavější jsou ale brzdy, které, ač sériové, využívají předního 160mm a zadního pouze 140mm kotouče. V kombinaci s 29“ koly pak zadní kotouč působí spíše jako přívěšek na klíče nebo na vnitřní zpětné zrcátko auta, nežli něco, co má zpomalit kolo z vysoké rychlosti. Svou roli určitě hraje i váha, ale především citlivost dávkování. V praxi totiž po prvních metrech jízdy působily brzdy trochu poddimenzovaným výkonem, aby po chvilce překvapily skvělou ovladatelností. Vyžadují sice trochu větší sílu, ale právě takové ovládání je pro závodníka tím pravým.

Ne často vídaným komponentem jsou nášlapné pedály Look Quartz, které sice zdaleka nepatří k hmotnostní špičce, ale třeba v blátě jsou podobně bezkonkurenční jako EggBeatery. Bílé silikonové gripy jsou do jisté míry módní záležitostí, ale je fakt, že se drží perfektně.

Po stránce ovladatelnosti i zrychlení je vítězný bike z Londýna vlastně totožný se sériovým modelem a v segmentu 29“ patří k tomu absolutně nejlepšímu. Zkrácený rozvor nabízí naprosto dostačující točivost pro závodní XC a maratonské tratě a lehká kola, s co nejnižší obvodovou hmotností, boří mýty o vžité lenosti devětadvacítek. Takže pokud jste čekali, že Jaroslav Kulhavý vybojoval olympijské zlato na zcela výjimečném kole, pak máte pravdu, ovšem to výjimečné kolo je současně ve svém základu shodné se sériovým výrobkem, i když z kategorie těch nejluxusnějších. Celková váha 9,6 kilogramu včetně pedálů je sice vzhledem k segmentu 29“ nízká, zároveň je ale při současných technických možnostech ve vyšší třídě celkem reálně dosažitelná, aniž by bylo nutné řešit každý gram. A to nám bylo na vítězném kole asi nejsympatičtější, přestože využívá prototypy špičkových dílů pro nadcházející sezónu, současně jsou na něm komponenty, jaké používají i obyčejní smrtelníci. Tedy žádné nic nevážící karbonové objímky, žádná superlehká skořepinová sedla nebo další tuningové díly. Prostě pokud máte peníze, můžete si pořídit prakticky tentýž stroj, na kterém se dá vyhrát olympiáda. A ten pocit určitě stojí za to.

Jan Kadečka