LOOK2021_1
gravel

katalog_elektrokola

logo_katalog_detska_kola

deluxepoutak

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

Author_pruh_leden_2021

Test, Zesty stejně a jinak

Lapierre Zesty je za poslední rok námi asi nejčastěji skloňovaným kolem, jelikož jej máme v ostřejší AM Fit verzi jako redakční mullet, testovali jsme jej v provedení obou průměrů kol i jejich kombinace a vloni jsme prověřili i zdvihově nižší trailovou variantu Zesty TR. A trailové verze, konkrétně cenově dostupnější TR 4.9, se týká i tenhle test.

Shodný základ

Pokud sledujete kolekci dijonského výrobce pečlivě, jistě vám neuniklo, že testovaný model je ve stejné barvě jako jeho loňský předchůdce a rovněž většina komponentů je shodná. Jenže drobné změny tady nakonec přece jen jsou. Rám shodně spoléhá na hliníkovou slitinu Supreme 5, jednoduché profily trubek hlavního trojúhelníku a ploché spodní nosníky sedlové trubky, jimiž prochází tlumič s plovoucím uložením. Masivní široké vahadlo přepákování, Trunnion úchyty horních čepů tlumiče a na devětadvacítku solidně krátké, pro agresivnější jízdu ideální, řetězové vzpěry. Sedlovým vzpěrám nechybí na rozdíl od naší redakční AM verze spojovací můstek, ale co se týká úchytu třmenu zadní brzdy, horní pozice na sedlové vzpěře je zde kvůli ostrému úhlu s řetězovou a minimu prostoru mezi nimi, nevyhnutelná. Co je tedy jinak? Jiné jsou brzdy a jiný je přední zdvih, konkrétně o centimetr vyšší než vloni. Centimetr, deset milimetrů, skoro zanedbatelná hodnota, jenže když balancujete mezi trailovým pojetím jízdy, navíc v agresivnějším stylu, který je tomuto kolu tak nějak automaticky dán jeho rodokmenem, je onen centimetr zdvihu navíc vždy ku prospěchu. Rám samozřejmě jako by z oka vypadl loňské předloze, takže nehledejme možnost změny geometrie či zdvihu posunutím hlavního čepu zadní stavby, to uměla jen AM Fit varianta a zde je vše ve finální podobě. Ložiska většího průměru jsou silnou stránkou tohoto modelu, což můžeme potvrdit z vlastní zkušenosti a přestože jsou spodní oko tlumiče a ložiska spodní kyvky blátu dost na ráně, malý plastový blatníček tady zachraňuje pístnici tlumiče kompletně a zbytek je pak hodně odolný. Po roce a půl jsme měli možnost rozebrat hlavní čep na Zesty AM a ložiska chodila stále slušně.

 

 

Co se týká odpružení, vzadu je tlumič s vlastním logem, jenž umožňuje nastavit odskok a dvěma polohami páčky komprese přepínat mezi otevřeným a zamčeným režimem. Respektive přitlumeným na nějakých 90 %, jak jsme při jízdě do kopce vypozorovali. Ideální komprese zamezující nechtěnému pohupování není tak tvrdá, aby zadní stavba nepříjemně pulsovala v uzamčeném stavu při frekvenčním šlapání na silnici. I tak ale nebude lockout moc často v permanenci, protože progresivita zadní stavby narůstá od poloviny zdvihu a poslední třetina je výrazně tužší, takže zadek je sice citlivý vůči malým rázům a na větších jde také ochotně do zdvihu, nicméně dostat tlumič na dno vyžaduje opravdu pořádný kopanec. Vidlice Rock Shox 35 je nejdostupnějším kouskem této značky mezi modely s 35mm průměrem vnitřních noh, takže torzní tuhosti nabídne dostatek, ale nejvyspělejší technologie tlumení u ní nehledejme. I tak ale překvapila výbornou citlivostí vůči malým rázům i sjezdovými schopnostmi v rozbitém terénu (ten centimetr zdvihu navíc byl opravdu fajn), kde jen vyšší ochota nořit se pod brzdou byla hlavním rozdílem proti kouskům tlumeným Charger patronami. Vidlice pak rovněž nabídne lockout, zde ale trochu pohodlněji páčkou z řídítek.

Osazení mixuje dvanáctkovou přehazovačku Sram GX (testovaný model měl NX) s dostupnější páčkou SX, ale kliky jsou opět „enyxka“ a testované elko je mělo ve 170mm délce, společné i pro emko, kdežto 175 mm nese velikost XL a 165 mm zase esko. Takhle nějak tvůrci kola řeší ona písmena FIT, tedy přizpůsobení komponentů proporcím jezdce. Na devětadvacítku bychom sice i pro elko volili nejdelší kliky, ale jelikož má bike nižší těžiště a v rozbitém terénu přece jen kliky častěji přišly do kontaktu s kameny, byli jsme nakonec rádi za tuhle kratší variantu. Dvaatřicet zubů převodníku je ideální kompromis a s kazetou 11-50 to nepředstavovalo omezení ani při rychlejších přesunech po silnici. Oproti loňskému modelu došlo ke změně brzd, a sramovské Levely nahradil shimanovský Deore čtyřpístek vpředu a dvojpístek vzadu, oba s dvouprstými pákami s novou opěrkou o řídítka, která by měla lépe rozkládat tlak mimo objímku řídítek. Tady bohužel kombinace dvou výrobců naráží na nekompatibilitu konstrukcí objímek a najít vhodnou pozici řadicí páčky vůči brzdové tak, abychom mohli pohodlně ovládat obojí, se neobejde bez určitých kompromisů. Ale dost už technických detailů, podívejme se na vše z pohledu za řídítky.

 

 

Na zdvihu záleží?

Ano i ne, musíme přiznat, pokud bychom srovnávali s redakčním mulletem, jenž má kombinaci 160/150 mm. Pokud je dobře zvládnutý systém odpružení, tak jeden dva centimetry nehrají tak zásadní rozdíl, tři už ale znát jsou. Jenže tohle je trailbike a v podstatě jsme se až na pár výjimek nepřistihli při myšlenkách na to, jaké by to bylo mít tam o centimetr či dva zdvihu víc. Geometrie rámu je perfektní, není přehnaně dlouhá, tedy z krátkých rozhodně není, ale nehraje si na ultradlouhou modernu. Posed je příjemný, zprvu pocitově spíš překvapila bližší pozice řídítek, ale to bylo dáno i množstvím podložek pod představcem. Nakonec jsme sedlo posouvali trochu vzad a pokud bychom chtěli trochu agresivnější jízdní styl, asi by představec putoval o jednu či dvě podložky níže. Najít optimální posed ale nebylo nic těžkého, kolo docela dobře padne do ruky, i když třeba gripy byly pocitově trochu objemnější a totéž můžeme říct o sedle, které ale nabídne hodně komfortu. Pohodlím pak samozřejmě vůči jezdci nešetří ani „podvozek“, jenž je opravdu vnímavý k terénu a jezdce hýčká, aniž by jej při šlapání okrádal o energii. Volba ne zbytečně agresivních plášťů je zde rovněž vyloženě lehčí trailovou kombinací, takže kolo si nehraje na nějaké odlehčené enduro nebo tvrdší maratonský bike, ale drží se své kategorie, bez tendencí přesahovat. Trailová Zesty je ideálním celodenním kolem, pokud bychom to měli takhle nazvat. Pohodlný posed a výborná ovladatelnost na rovině i v technických pasážích mezi stromy. Položenější vidlice dobře navádí, kolo se ochotně sklápí do zatáček a jestli jsme měli dojem, že je předek delší, tak kratší zadní stavba to v utaženějších točkách částečně vykompenzuje. Přehnanou točivost ale nečekejme, přece jen má trailová zestyna v genech něco od svých drsnějších AM sourozenců a je stavěná spíš pro potěšení ve sjezdech a zábavu ve „flow“ stylu, než pro manévrování na hranici pádu v minimální rychlosti. Má ráda švih a plynulost, což perfektně nahrává úhlu vidlice i celkové geometrii, která ve vyšších rychlostech jezdce dokonale podrží a dovolí mu trochu ostřejší styl jízdy, předpokládaný spíše u AM sourozenců. Jediné omezení ve sjezdech jsme cítili ze šíře plášťů a méně agresivního vzorku, než aby z nás zdvihy na hranici maratonské a trailové kategorie vytřásly duši. Tam, kde se redakční AM verze noří do zdvihu si trailová varianta počínala s výraznější lehkostí a akcelerací, doplněnou jen trochu tvrdší odezvou od sportovněji se chovajícího „podvozku“ s menším zdvihem. Na shodných trailech jsme řadu šlapavých pasáží zvládli na téerku rychleji, jen s tím rozdílem, že byly nerovnosti intenzivněji cítit a rozbité pasáže vyžadovaly víc koncentrace s obavou, zda to na pláště nebude už moc. Na mokrém jehličí a omrzlých kamenech už bylo a rovněž geometrie v nejextrémnějších točkách bez možnosti plynulého náklonu ukázala své delší hodnoty naplno, což nás skoro zastavilo, ale celkově je sjezd opravdu příjemným zážitkem s jen minimem omezení a ten hlavní přínos TR verze je znát dole pod kopcem, kdy se zase musíte začít drápat nahoru. Kolo si táhlé rychlé výjezdy docela užívá, byť nemůžeme říct, že by mělo nějaké maratonské tendence a jediné, co mu tak úplně nevoní jsou prudká pomalá stoupání, kde se projevila nutnost trochu víc korigovat řídítky přímý směr předního kola. Bike neměl ani přes množství podložek pod představcem, sedlo vzadu a krátkou zadní stavbu snahu stavět se nějak moc na zadní. Přední kolo ale ve stoupání musí jezdec trochu „přidržet“, což je ale jen malá daň za to, jak moc nás předek předtím dokázal podržet ve sjezdech a navádět přesně tam, kam bylo třeba či kam jsme chtěli. A že se zestyna bez nějakého zaváhání nechá navádět opravdu kamkoli, prostě univerzál.

 

Forogalerie kola ZDE

 

Technické specifikace

Rám: Alloy Supreme 5, 120 mm, Boost

Vidlice: Rock Shox 35 Gold RL, 130 mm, Boost

Tlumič: Lapierre AF2

Kliky: Sram NX, 32 z., 170 mm

Brzdy: Shimano Deore, 420/410, 203/180 mm

Řazení: Sram SX Eagle, 1x12

Přehazovačka: Sram GX Lunar Eagle

Náboje: Lapierre, Boost

Ráfky: Rodi Ryot

Pláště: Maxxis Ardent/Forekaster, 2,4/2,35“

Kazeta: Sram PG 1210, 11-50

Sedlo: Selle Royal Vivo

Sedlovka: Lapierre, 130 mm

Řídítka: Lapierre, 760 mm

Představec: Lapierre, 50 mm

Hmotnost: 15,9

Cena: 73 990 Kč

 

 

datum: 13.04.21 - kategorie: Testy kol
id

id

id

id

id

merida.gif merida.gif merida.gif merida
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign