Horký MTB Challenge

Sudety MTB Challenge 2013

Je to již několik let téměř tradicí, že se s odstupem vracíme k etapovému závodu Sudety MTB Challenge. Letošního devátého ročníku se tradiční trojice mechaniků zastupujících Cykloservis, Kola Mikeš a Mr. Sport měla pořádně zapotit, a to nejen kvůli počasí.

Tradiční start v lázeňském městě Kudowa Zdrój byl díky horkému počasí optimistický, protože, když je sucho a teplo, tak není tolik práce, jako když se denně sjíždějí destičky, zadírají se vidlice a ojíždějí se převody. Jenže romantika na lázeňské kolonádě, doprovázená zvědavými pohledy kolemjdoucích korzujících návštěvnic, neměla trvat dlouho. Stejně jako s vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, vtrhlo zlo do našeho servisního stánku opět z východu. Už minulé ročníky totiž ukázaly stále silnější účast bikerů ze zemí bývalé SSSR a letos to byl opravdu rekord. Jsme všichni Slované, pravda, ale bikeři z Belgie, Dánska, Rakouska či jiných „vyspělých" zemí bývají většinou mnohem příjemnější, veselejší a chápavější. Nic proti východoevropským cyklistům, i mezi nimi je spousta světlých výjimek, ale postupem času jsme si udělali obrázek.

Doslova noční můrou se stal hned před startem prologu ruský jezdec, jehož S-Worksu povážlivě povrzávaly kliky. Rozborka a sborka moc nepomohla, protože po předchozích demontážích u nich doma nebylo středové složení v podložkách příliš kompletní. Požadovanou výměnu klik za nové, ať to stojí, co to stojí, jsme nemohli provést, protože nové kliky na standard BB-30 v ceně kolem sedmi tisíc s sebou opravdu jen tak „do foroty" nevozíme. Ještě jednou jsme tedy vše rozebrali, složili a raději pojistili spoj obou polovin osy závitovým lepidlem. Takhle by závodník klidně dojel všechny etapy, nebýt polského překupníka komponentů, který se vyklubal z jezdce, jenž nám donesl tašku se čtyřmi sadami klik Sram X.9 na BB-30, jestli to někomu neprodáme. Byla to prý výhodná koupě z USA, tak vzal kvůli poštovnému a clu čtvery navíc.

Nadšení nás však brzy opustilo, protože díky dobré ceně chtěl majitel S-Worksu tyhle kliky ihned namontovat. Loctite na šroubu uvnitř klik ovšem už zatvrdl, a při povolování spojovacího šroubu došlo k jeho strhnutí. Odvrtat! To bylo jediné, co jsme s tím mohli dělat, jenže inženýři v laboratořích Specialized asi s takovou alternativou nepočítají, takže tři spálené vrtáky a šroub byl stále téměř kompletní. Do rána jsme měli dost času, takže hurá sbalit kolo a odjet domů do spřátelené dílny, kde až velká stojanová vrtačka s mechanikem doslova zavěšeným na páce za pořádného kvílení a kouře dostala šroub z osy ven.

První den tedy byl za námi a kromě standardního odvzdušňování, výměny destiček a servisu nefunkčních řazení se nic významného, až na výše zmiňovanou vrtací epizodku, nedělo. Poklidný, lehce ovíněný, omedovinovaný a opivněný večer oživila jen nutná hygiena provizorně vykonaná pod zavlažovacími tryskami v parku.

Galerie s popisky

První ostrá etapa do Králíků hned následující den ukázala, že počasí prověří připravenost jezdců i strojů. Sucho, horko a únava znamenaly defekty, takže lepit, doplňovat tmel a ošetřovat jezdce. Na bufet na trati dorazila dvojice německých jezdců, z nichž jeden trpěl alergií a astmatem, a právě sucho a horko jej tak zničilo, že ho nakonec dávali dohromady zdravotníci pomocí kapaček. Lůžko na silnici hned vedle naší dodávky pravidelně míjely náklaďáky se dřevem a chvíli jsme nevěděli, zda pacienta skolí dřív dýchací obtíže nebo naložený kolos. Nakonec se z nejhoršího dostal a další etapu už absolvoval. To litevská závodnice zničila nejen sebe, ale i svoji brzdu. Po pádu si pěkně sedřela nohu a loket a zlomila páku zadní brzdy. Po ošetření a nasazení naší rezervní brzdy ale pokračovala dál, bohužel gripy z namotané objímky opravdu nejdou sundat šroubovákem, o čemž jsme se přesvědčili, jakmile projel skrz, takže si musela koupit nové.

Smolařkami dne byly české závodnice z týmu Redpoint HQBC, které to do sebe prostě nakouřily hned na odbočce za naším bufetem. Obě odřené a potlučené se vrátily k nám a začalo se opravovat. Nový kotouč, centrování, rovnání patky a samozřejmě ošetření ran. Holky měly dobře našlápnuto, takže touhle zbytečnou chybou dost ztratily a navíc tu první, v nehodě zcela bez viny, bolely naraženiny i v dalších etapách. Poklidný návrat do cíle nám zkazila jen fronta na servis, která slibovala několik libůstek. Na další kamenitou etapu chtělo totiž mnoho jezdců nasadit bezdušáky, což nás díky novince v podobě kompresoru a jedné tlakové bomby navíc nevyvedlo z míry. Tolik těsnicího mléka a pásky jsme snad žádný rok neprodali, a poslední den nám páska už prostě došla. Letos to byl jednoznačně ročník bezdušáků, další etapy jsme pečlivě odměřovali mléko, aby nám vystačilo. Výměny bovdenů a prasklých drátů byly klasikou, ovšem ztráta šroubu ze spodního vahadla zadního odpružení už byla oříškem. Majitel luxusního Ninera prostě nikdy nekontroloval dotažení čtveřice šroubů na čepech spodního vahadla a jeden se mu uvolnil a vyklepal. Sice to zbylá trojice podržela, a nikdo neví, jak už dlouho, ale provrtání jednoho šroubu, navléknutí zkrácené osičky rychloupínáku se závitem na obou stranách a dotažení maticí s podložkou přesně na průměr vnitřního kroužku ložiska, to pojistilo i pro další etapy. Bohužel finální práce přerušila průtrž mračen, která nás vyhnala do kabin na stadionu, kde jsme v suchu vše dodělali a přitom litovali jezdce, kterým vítr odnesl jejich zmačkaný a mokrý stan až skoro před vchod.

Druhá etapa v chladnějším počasí a hlavně za slabého deště znamenala paniku, takže každý ráno řešil destičky, obutí a hlavně tlaky v pneumatikách. Pumpičky byly neustále v permanenci, ale počasí se nakonec přes den umoudřilo, a nějaké extrémy se proto nekonaly. To platilo hlavně na trati, kde měli práci spíše zdravotníci ošetřující odřeniny. Náš „černý Petr" se konal jen v podobě posledního závodníka, který prostě dojel na bufet a řekl, že pro dnešek stačilo, a nechal se dovézt do cíle i s kolem. Jeho tempo bylo doslova vražedné, tak pomalu nebyl schopen jet ani doprovod uzavírající peloton, který navíc sbíral po trati značení. Tento polský jezdec, žijící střídavě v Indonésii, Austrálii a aktuálně někde v Arábii, prostě přijel na výlet. Jeho celoodpružený bike fungoval jen vzadu, přední odpružení permanentně zablokované neřešil a jeho tretry S-Works s podrážkou vyšlechtěnou pro nejtvrdší jízdu byly jeho častou chůzí do kopce i z kopce tak ošlapané, že jsme mu museli vzorek přilepit, aby ho neztratil. To ho však nevyvedlo z míry, důležitý pro něho byl hlavně dostatek piva v místě noclehu. Každý má to závodění prostě zažité jinak.

Cíl téhle etapy byl početností servisu hodně nabitý, kameny si totiž vybraly daň. Pilování náhradních patek, oživování lockoutů a hlavně opravy bezdušových plášťů. Tedy spíše obecná snaha všech konvertovat k víře bez duše. Sice by to asi jezdci zvládli sami, ale proč si to nenechat udělat. Mléko opět teklo doslova proudem a naše přetlaková nádoba naplnila vzduchem několik párů kol. Lepicí pásky do ráfků opět ubývalo houfně, ale nakonec ke spokojenosti všech. Zajímavé byly reakce jezdců, kterým jejich bezdušový systém nějakou záhadou nefungoval, byť před dvěma či třemi měsíci doplňovali nové těsnící mléko. Po demontáži pláště byl vnitřek úplně suchý a všechno mléko bylo už hezky přischlé na stěnách, takže by těžko zacelilo jakýkoliv průpich. Ne nadarmo výrobci uvádějí nutnost preventivní výměny či doplnění mléka po určité době.

Smolařem dne byl dánský jezdec, který na trati utrhnul přehazovačku, a dostal tak novou i s univerzálním hákem, aby v cíli přitlačil kolo s týmž problémem. Zaplatil tak dvě přehazovačky a jednu patku, takže byl hned po majiteli nových klik naším VIP zákazníkem číslo dvě. Trochu kuriózní problém měl rakouský jezdec Axel, s nímž se potkáváme pravidelně, a patří k nejsympatičtějším účastníkům, letos totiž došlo i na „šnaps" v rámci freundschaft večeru vyplněného směsicí němčiny, angličtiny a po třech panácích i polštiny. Jeho KTM prostě v karbonovém rámu neudrželo lisované hliníkové závity na košík, a ty se uvolnily. Finta s rozlisováním zabrala jen na jeden, ale druhý už měl materiál okolo tak vymačkaný, že ani zalepení nepomohlo, a košík jsme tak zajistili stahovacími pásky. Estetická vražda, ale vydržel až do konce naprosto bez hnutí. Zásoba kol až do tmy nás vyčerpala, a to jsme netušili, že ráno před startem bude další nálož. To se nám přiřítily hned dvě vidlice s nefunkčním lockoutem, kdy jeden opravila výměna bovdenu a lanka a u druhého bylo nutné zbrousit vnitřní otvor víčka, kterým prochází osa systému Motion Control. Jemný smirkový papír a broušení pod vodou udělaly ose táhla trochu místa, a vše pak pracovalo v normálu.

Ten den byl pro nás na trati celkem pohodový, jen nějaký přetržený řetěz, jedna vypilovaná patka na rám Radon pro ruského jezdce a k tomu zápůjčka staré přehazovačky, což v cíli nakonec jen hodně nerad platil, protože dvě stovky za patku se mu zdály příliš, a chtěl nám vše vrátit, ale jinak romantika završená badmintonem. Dvojice pálek nám totiž zkrátila čekání na pomalejší jezdce a nakonec si rády zahrály i dvě dánské závodnice, které si tak zpestřily chvilku čekání během odvzdušňování jejich brzd Magura MT. Ty patřily letos v odvzdušňování k rekordmankám a vzhledem k nutnosti použít dva šroubovací adaptéry bez uzavíratelného odvzdušňovacího šroubu, to není zrovna ideální práce. Dánky odjely, my jsme hodinku počkali na našeho „indonéského turistu" a s ním jsme vyrazili do cíle, kde už čekala fronta na servis. Tradiční dráty, tubeless, kotoučovky a rovnání patek zpestřil jen „workshop" v odvzdušňování, kterého se zúčastnily polské pořadatelky.

O co byl večer klidnější, o to bylo hektičtější ráno, kdy přijeli ti, kdož bydleli večer daleko, a nestihli servis. Výměny duší, dolévání mléka a hlavně naděje, že se defekt zacelí během oněch pěti minut před startem, to byla celkem veselá podívaná. Suchá etapa probíhala v klidu a jediný větší zásah si vyžádal rozsypaný ořech, s nímž dotlačil kolo několik kilometrů k bufetu jezdec, který nám ráno i přes podivné zvuky z náboje tvrdil, že to vydrží. Poslední předzávodní večer pak proběhl téměř stejně jako ty předešlé, aby nás poslední den opět pohltilo horko jako při startu první etapy.

To nejlepší nakonec, dalo by se říci o závěrečné etapě, kdy jsme na hraničním přechodu opravili jen pár drobností a už se chystali k odjezdu, když se postupně přiřítili tři jezdci s utrženou nebo ohnutou přehazovačkou. První dostal nový šaltr i s hákem, druhý jen hák a přehazovačku jsme srovnali a třetímu jsme srovnali hák, ale přehazovačce XT prasklo při rovnání ramínko. Jelikož jsme už neměli další desítkovou přehazovačku, ramínko dostalo dvě díry vrtačkou, baterie to zvládla z posledních sil, a do nich plastovou stahovací pásku, která udržela horní a spodní polovinu ramínka pohromadě. Nakonec s tímhle mechanismem dojel, takže plast vydržel víc než hliníkové ramínko. Smolařem poslední etapy byl ovšem polský jezdec na krásně provedeném celokarbonovém fullu Sikorski, polské výroby. To, co jsme první den díky zajímavé konstrukci rámu tolik obdivovali, vzalo na hraničním singltreku plném kořenů za své. Série rázů přerazila zadní stavbu hned na třech místech a pohled na vnitřní polystyrenové jádro a odtrženou pleteninu od hliníkových patek už nevyvolával moc obdivu k této značce. Stejnojmenné vrtulníky toho vydržely určitě víc.

To byla poslední servisní tečka za závodem, který zakončila party na lázeňské kolonádě, kde se všichni řádně vypocení a dehydrovaní z poslední etapy občerstvili polským pivem a užívali si promítání fotek a krátkého demo videa. Příští ročník už bude jubilejní desátý, tak doufejme, že bude rovnoměrně obsazen jezdci z celého světa, a nepřevládnou jen státy východní Evropy.

(už)