DOPING (1) - ukázka z tištěného vydání Cykloservisu

Stimulace lidského výkonu, historie a současnost



Doping, tajemné a magické slovo, o kterém se v posledních letech popsaly tuny papíru. Všeobecně se udává, kdo kde dopoval, čím dopoval, jak byl odchycen a jaký trest následoval. Skvělé aférky pro novináře i pro hltavé čtenáře. Vážné aférky, které však již trochu otupují náš zájem, neboť jich je opravdu mnoho.

Méně se však už píše o tom, co která látka, často vyvinuta pouze za účelem povzbuzení organizmu při sportu, způsobuje, jak vůbec dokáže zvýšit výkonnost, nebo naopak, jak může organizmus poškodit. Účelem našeho článku a dalších následujících není rozhodně dávat návody k tomu, abyste se podobně začali vyhánět ke světovým výkonům. To ani není tak jednoduché. Už z toho důvodu, že na to asi nebudete mít finance, nebudete mít ani zřejmě možnost si je opatřit a ani nikoho, kdo vám určí přesné dávky a způsob použití. I na to jsou dnes specialisté. Chceme vám obecně popsat jednotlivé metody dopingu. I pro to, abyste při čtení bulvárem zavánějící články vůbec pochopili, jaké podivnosti se sebou vůbec sportovci nechávají dělat, a měli tak bližší představu než jen to, že sportovec například používal jakési EPO a ani netušili, jestli si ho nalévá přímo do hlavy nebo ho „čichá“.

Doping je neetický, nesprávný a ve většině případech pro člověka zhoubný. Ale dá se vůbec proti němu dnes kvalitně a spolehlivě bojovat? Asi moc ne. Dopingové laboratoře a specialisté budou vždy o krok před těmi, jejichž úkolem je doping odhalit. Legislativa je nedokonalá a peníze, položené na cílové pásce bez ohledu na to, pro jaký sport ji kdo namaloval, jsou mocné, a tak proč si tedy pořádně nezhuntovat tělo… I pro tu slávu.

Požádali jsme MUDr. Jana Hnízdila, odborníka na otázky dopingu, aby nám jednotlivé typy dopingu popsal. V našem malém čtyřdílném seriálku, který začíná právě v tomto vydání, se vás bude snažit seznámit s nejpodstatnějšími metodami dopingu, jejich účinky a případnými následky. Začněme trochu obecněji a sáhněme i do minulosti.



Používání povzbuzujících látek provází člověka od nejstarších dob. Na čínské rytině ze 3. tisíciletí př. n. l. je zachycena postava císaře žvýkajícího kousek rostliny Ephedra, která obsahuje dodnes často používanou stimulační látku efedrin. Rytina má zdůraznit, že císař musí být vždy bdělý a připravený řídit svoji říši.

Když Španělé dobyli Peru, narazili na drogu „koka“, která se podávala těžce pracujícím, vojákům, poslům a všem, od kterých byl požadován náročný fyzický výkon. „Kokada“ se proto stal i výrazem pro označení délky trasy, kterou posel obvykle absolvoval na jednu dávku koky.

Z oblasti Afriky pochází používání „khatu“, rostliny Catha edulis. Ta sloužila nejen k odstraňování únavy, ale byla pro domorodce i zdrojem zábavy. Po jejím požití se dostavuje pocit uklidnění a dobré nálady, stupňující se někdy do agresivity. Za účinky khatu je zodpovědný alkaloid D-nor-izoephedrin, jemuž příbuzné látky jsou i dnes běžně užívaným dopingem. Afrického původu je i zvyk užívání oříšku koly, především při náboženských rituálech. Jejich účinnou látkou je stimulans kofein.

Povzbuzující drogy ale byly v minulosti používány především ve válkách. Zatímco v té první světové šlo v první řadě o různé druhy alkoholu, v průběhu druhé světové války je začaly nahrazovat drogy umělé - amfetamin, benzedrin a pervitin. Jen v britské armádě bylo použito více než 72 milionů tzv. Energy-Tablets s benzedrinem, podobné množství zkonzumovali i vojáci americké armády. Tablety byly považovány za naprosto nenahraditelný prostředek k přežití v extrémních podmínkách a benzedrin vojákům skutečně pomáhal překonat únavu, strach i žízeň, díky němu dokázali odolávat válečným útrapám. Elitní spojenecký letec Closterman ve svých vzpomínkách uvádí, že pod vlivem benzedrinu sice během patnácti dnů válečných letů zhubnul patnáct kilogramů a stal se silně podrážděným, naproti tomu zcela ztratil pocit nebezpečí a stíhací letoun pilotoval mechanicky, ve stavu jakési blaženosti. V armádě německé byla masově používána droga s podobnými účinky jako benzedrin, a to dodnes dobře známý pervitin. Různé stimulační látky provázejí i válečné konflikty dnešních dnů. Velkou pozornost veřejnosti vyvolaly v loňském roce informace o používání psychotropních drog Američany během prvního konfliktu v Perském zálivu. O Bromantanu, který se osvědčil Rusům válčícím v Afganistanu, se veřejnost dozvěděla až poté, co jej dopingová kontrola odhalila u několika ruských sportovců.



Stimulancia ve sportu



Jestliže se používání povzbuzujících drog osvědčilo ve válečných konfliktech, netrvalo dlouho a začali je při soutěžích používat i mnozí sportovci. Vývoj téměř přesně kopíroval zkušenosti vojáků. Mezi cyklisty byly z počátku populární posilující nápoje podávané v bidonech (cyklistických lahvích) během závodů. Francouzi si oblíbili směsi kofeinu s alkoholem, Belgičané cucali kostky cukru s éterem. Při šestidenních závodech dvojic pili závodníci silnou černou kávu s likérem nebo proti únavě polykali tablety kofeinu. Po druhé světové válce do sportu rázně vtrhly syntetické drogy. A s nimi i první oběti. Za dramatických okolností zemřel v roce 1959 při závodě na 191 kilometrů 25letý cyklista. Ten před závodem posnídal silnou černou kávu s osmi tabletami Stenaminu (směs benzedrinu a pervitinu), následovalo požití třinácti tablet Sympaminu (amfetamin) a doping završil opět několika tabletami Stenaminu. Známý je i případ Dána Jensena při cyklistickém závodě družstev na 100 km na olympiádě v Římě v roce 1960. Ten během závodu nestačil tempu svých kolegů, spadl vyčerpán s kola a po převozu do nemocnice zemřel. Pitva potvrdila požití Ronikolu, směsi amfetaminu a kyseliny nikotinové, kterou mu podal jeho trenér. V roce 1968 zemřel v zápase s Italem Carlosem Duranem německý profesionální boxer Jupp Elze. Ten vzal před zápasem velkou dávku pervitinu, aby lépe vzdoroval tvrdým úderům soupeře. V posledním kole ztratil Elze vědomí a v nemocnici zemřel. Pervitin utlumil jeho přirozené obranné reflexy a boxer se nechal soupeřem doslova ubít.

Z těch novějších případů nelze nevzpomenout pozitivní nález kokainu u fenomenálního výškaře Javiera Sotomayora v průběhu Panamerických her v kanadském Winnipegu v roce 1999. Obvinění Sotomayora se totiž dotklo kubánské národní hrdosti a přerostlo v politický skandál. Na stranu sportovce se rázně postavil Fidel Castro a státní orgány označily dopingový nález za spiknutí CIA, jehož cílem mělo být diskreditovat kubánskou revoluci a komunistickou stranu. Kokain pak řadu let provázel i kariéru argentinského fotbalisty Diega Maradony, poprvé pozitivně testovaného v roce 1991 po ligovém utkání v Bari. Obětí nejčerstvější se v únoru letošního roku stal i fenomenální italský cyklista, vítěz Gira a Tour z roku 1998, Marco Pantani, jemuž se stala osudnou kombinace kokainu a léků proti depresi. Ironií osudu kráčel za Pantaniho rakví i kokainem proslulý Diego Maradona…



Stimulancia, léky i doping



K nejznámějším stimulačním látkám patří amfetamin, efedrin, pseudoefedrin, strychnin, kokain, kofein a tzv. beta-2 agonisté (např. salbutamol). Všechny jmenované a látky jim podobné, někdy také označované jako „měkké drogy“, byly donedávna zařazeny na listinu dopingových prostředků. V případě jejich nálezu ve vzorku moči byl sportovec zpravidla potrestán nižším trestem než například u anabolických steroidů, při prvním provinění zákazem závodní činnosti na tři měsíce, v případě druhém na dva roky. Přes tvrdý odpor některých představitelů orgánů činných v boji proti dopingu došlo od ledna letošního roku k částečnému uvolnění. Ze seznamu byly na zkušební dobu vyškrtnuty kofein a pseudoefedrin. Pravděpodobným důvodem tohoto nečekaného kroku byla skutečnost, že kofein je součástí zcela běžně konzumovaných nápojů: kávy, koly, čaje, energetických nápojů a dalších, jejichž výrobci v mnoha případech finančně podporují sportovní instituce. Pseudoefedrin je zase obsažen ve volně dostupných a běžných lécích proti nachlazení. Pro široké rozšíření obou látek a jen velmi obtížnou možnost sportovce vyvarovat se jejich konzumaci nebyl ani dříve jejich zákaz úplný, kofein byl tolerován do limitu 12 mikrogramů, pseudoefedrin do 25 mikrogramů na mililitr moči. Možnost účinné kontroly těchto limitů je ale prakticky nemožná, a v minulosti se tak někteří sportovci dostali do rozporu s dopingovými řády, přestože se nejednalo o vědomý doping.

Z celé řady povzbuzujících látek uvedených na dopingové listině je třeba zmínit ty nejčastěji užívané.

Stále aktuální je efedrin, nález jehož metabolitů ve vzorku moči nesmí překročit 10 mikrogramů na jeden mililitr. Jde o drogu vyvolávající zvýšenou činnost dechového centra, rozšíření dýchacích cest, zrychlení srdeční činnosti a povzbuzení centrálního nervového systému. Pro tyto účinky je v medicíně běžně užívaným lékem (Ephedrin Biotika inj., Ephedrin Slovakofarma tbl.), především při zvládání těžkých alergických stavů nebo při selhávání oběhového a dechového systému. Jeho nežádoucí účinky se projevují zrychleným bušením srdce, nevolností, zvracením, třesem svalů, zvýšením krevního tlaku, stavy úzkosti i halucinacemi. Delší užívání může vést ke vzniku závislosti. Pro sportovce je efedrin lákavý působením na psychiku, navozením dobré nálady a zvýšeného sebevědomí. Zlepšení psychomotorických schopností sice může vést k podání vyššího výkonu co do kvantity, zároveň ale vede ke zhoršení jeho kvality. Protože též urychluje odbourávání tukové tkáně, bývá užíván v některých sportovních odvětvích, například ve sportovní gymnastice, za účelem snížení hmotnosti a zvýšení aktivní tělesné hmoty.

Amfetamin je látkou zneužívanou sportovci již desítky let pro její vliv na psychické funkce. Urychluje psychomotoriku, usnadňuje vnímání většího množství podnětů a jsou to právě podněty, které udržují mozek bdělý. Po jejich požití se dostavuje pocit narůstající aktivity, sebedůvěry, oddálení stavu únavy i potlačení k chuti k jídlu. Výrazné jsou ovšem i jejich nežádoucí účinky, sportovce ohrožující na zdraví i na životě. Mezi ně patří především stavy úzkosti a strachu, podráždění a zmatenosti, v krajních případech téměř nerozeznatelné od těžkého duševního onemocnění, schizofrenie. Dochází i ke zrychlenému dýchání, zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence, svalovému třesu a přehřátí organizmu. Vysoké je i riziko vzniku závislosti. Amfetamin měl svoje medicínské opodstatnění při léčbě chorobných záchvatů spánku, jeho derivát phenmetrazin byl řadu let využíván k léčbě obezity. Přestože se od jejich užívání v medicíně již ustoupilo a byly nahrazeny léky bezpečnějšími, obliba ve sportu nadále trvá. O závažnosti zneužívání amfetaminu svědčí údaje studie provedené mezi více než tisíci italskými sportovci v roce 1990. Deset procent výkonnostních sportovců v ní přiznalo jeho užívání, pro sedmdesát procent pak nebylo nijak obtížné si drogu opatřit.

Nejen mezi sportovci rozšířenou stimulační drogou je kokain. Listy koky pravé (Erythroxylon coca) a kokain v nich obsažený mají na organizmus povzbuzující, ale i nežádoucí účinky podobné jako amfetamin nebo efedrin. Listy koky se žvýkají, kokain se obvykle šňupá nebo aplikuje injekčně. Protože se účinek dostavuje velice rychle, ale také rychle mizí, aplikuje si kokainista stále nové a větší dávky, které mohou překročit i dávku smrtelnou. Velmi snadno vzniká závislost, a je proto řazen mezi typické návykové drogy. V medicíně je používán spíše okrajově k místnímu znecitlivění před drobnými chirurgickými zákroky například v oblasti oční nebo ušní sliznice, přičemž je snaha jej nahrazovat šetrnějšími léčivy.

Zvláštní postavení si v cyklistice vydobyl jistě nejznámější zástupce skupiny beta-2 agonistů, salbutamol. Jedná se totiž o velmi účinný lék vyvolávající rozšíření dýchacích cest i cévního řečiště. Mezi účinky nežádoucí patří třes rukou, rychlé bušení srdce, nervozita, napětí, bolesti hlavy. Je obsažen v řadě léčebných preparátů ve formě injekční, tabletové a inhalační (Ventolin, Salbutamol Polfa, Intal plus…), které se používají ke zvládnutí akutních astmatických záchvatů a prevenci astmatu pozátěžového. Použití léků této skupiny sportovcem je sice možné, musí mít ovšem přísné medicínské zdůvodnění a pouze v inhalační formě. Povolený limit salbutamolu je totiž relativně nízký, 100 ng/ml moči, avšak z medicínského hlediska dostačující. Povinností sportovce je hlásit jeho užívání Exekutivě Antidopingového výboru ČR, v případě zahraničních startů odpovídajícím mezinárodním orgánům. Hlášení musí být doloženo lékařskou zprávou a výsledkem funkčního dechového testu, který může být v případě pochybností přezkoumán skupinou odborníků. K tomuto opatření přistoupila Lékařská komise MOV po zkušenostech z olympiády v Sydney v roce 2000, kde bylo hlášeno 607 sportovců astmatiků, léčených převážně salbutamolem.

Okamžitá podpora výkonnosti však vždy byla, je a bude pro mnohé sportovce důvodem pro zneužití některé z látek této skupiny. Oddálení únavy, zvýšení bdělosti a koncentrace, zvýšená agresivita a potlačení pocitu bolesti je žádoucí ve všech sportech, v nichž rozhodují vytrvalostní a psychomotorické schopnosti. Cyklistika je nepochybně jedním z nich.

MUDr. Jan Hnízdil