Dema Auron

Dema Auron 5.0

Slovenská značka Dema svoji kolekci devětadvacítek staví na dvou topmodelech Ferrara s pevným karbonovým rámem, dvojicí celoodpružených biků Spurr a mezi nimi je pak celkem šestice hardtailů se společným jménem Auron. Jednotlivé aurony se pak odlišují číslovkou, přičemž testovaná verze 5.0 leží přesně uprostřed této řady.

Dříč a kliďas

Auron s rámem ze slitiny hliníku cílí hlavně na sportovně a rekreačně orientované vyznavače devětadvacítek, kterým nabídne klidnější jízdní projev. Rám vyznává mnohoúhelníkové profilace hlavních trubek předního trojúhelníku s dvojitě zeslabovanou stěnou a klasickou oversize hlavovou trubku. Zatímco přední trojúhelník je spíše mohutnějšího charakteru, zadní stavba působí mnohem štíhlejším dojmem. Nechybí prohnutí sedlových i řetězových vzpěr a ploché patky mají z obou stran profilaci. Z moderních prvků na rámu najdeme jen postmount úchyt brzdy, středové složení totiž vyznává praktickou závitovou klasiku.

Model 5.0 je, co se týče osazení, přechodem mezi rekreační a sportovní třídou, protože dražší varianty už spoléhají na vzduchovou vidlici, kdežto zde tlumí rázy ještě vinutá pružina. Typické je tedy vysoce citlivé pohlcování i těch nejmenších rázů a poměrně dlouhá středová fáze zdvihu, než přijde závěrečný nárůst progresivity. Rekreační jezdec tento příjemný chod určitě ocení, sportovněji zaměřený uživatel občas sáhne po páčce lockoutu na řídítkách. Absence pevné přední osy v kombinaci s konstantním průměrem sloupku pak nabídla v ostřejších zatáčkách jen standardní tuhost, ale vzhledem k ceně a zaměření kola to lze s klidným svědomím přejít.

Celkově funkční projev pak předvedl komplet řazení v kombinaci sad Deore a Deore XT s klikami FSA, tam bylo vše v pořádku, pochvalu si zasluhuje perfektní výkon brzd Avid, který svojí agresivitou dokázal velká kola vždy hravě zklidnit. Kola na ráfcích WTB byla strůjcem spíše standardní akcelerace, ovšem pláště Maxxis Ikon patří k tomu rychlejšímu a na tvrdém povrchu dokážou nabídnout velice příjemné jízdní vlastnosti. Neztratily se ani na mokrých kořenech, ale třeba tráva a bláto už pro jejich vzorek představují částečné omezení. Jejich dominantou budou spíše prašné a rychlé tratě, kde se středně vysoký vzorek dobře chytí a nabídne minimální valivý odpor a velice slušné tlumení.

Bike v testované velikosti 20 palců ideálně pasuje svojí délkou jezdci s výškou 190 centimetrů, kterému nabídne s představcem v negativním sklonu sportovně natažený posed a po nastavení řídítek směrem nahoru pak docela slušnou porci komfortu. Pro menšího jezdce bude pak kolo pocitově delší, ale nic co by nějak výrazně vybočovalo z dané kategorie. Sedlo mírně vzadu, ruce rozumně natažené před sebe a při průměrné akceleraci je okamžitě znát velice slušná tuhost rámu, takže celkový výkon brzdí spíše jen hmotnost. Kolo není z těch, která by okamžitě sváděla k dovádění a zrychlování, ale stabilně si drží tempo a jede velice plynule, byť nebyl problém si trochu ostřeji přišlápnout a dodat jízdě na živosti. Celkem příjemné sedlo a dostatečně široká řídítka dodají jezdci po celou dobu pocit pohodlí a to platí i pro zadní stavbu, která dokázala pohltit určitou část otřesů.

Na rovině je vše o klidné a plynulé jízdě se stabilním vedením a dobrou ovladatelností, kdy úhel vidlice není z těch ostrých a předek netočí tak zbrkle. Průjezd zatáčkou je o trochu delší geometrii a v návaznosti na tom o dostatečném náklonu a včasném točení, na druhou stranu je to ve sjezdech právě tato vlastnost, která nabídne i v hodně vysokých rychlostech neprůstřelnou jistotu, která začátečníka nerozhodí, ani když to občas přežene. Směrem z kopce dolů si totiž kolo dobře drží směr a jezdce převede přes všechny nástrahy terénu. O nějakém odskakování hran zde nemůže být řeč, obě kola drží spolehlivě na zemi a bike se nechá přemluvit k výskoku spíše jen oběma koly současně. V prudších pasážích pak byla znát nutnost razantnějšího přesunu těžiště za sedlo, ale stabilní geometrie a úhel vidlice už další starosti vyřeší za jezdce.

Svůj charakter spolehlivého průvodce kolo ukázalo hlavně ve výjezdech, kde geometrie dokonale drží předek na zemi, a v příkrém stoupání stačilo jen nepatrně pokrčit ruce v loktech, abychom vyjeli i to, co by šestadvacítka měla problém kvůli stavění se na zadní překonat. S neochvějným stabilním projevem dieselového motoru kolo dokáže hodně dlouho stoupat, aniž by od jezdce vyžadovalo nějaké korekce nerovností nebo sklonu terénu. Ve výjezdech je tedy bike jako doma, byť jeho hmotnost nenahrává zrovna časovkám do vrchu.

Celkový projev tedy nelze hodnotit jinak, než jako vyrovnaný na rovině, stabilní v rychlých sjezdech, spíše klidnější na hravých stezkách a konečně neochvějný v každém stoupání.