crussis2017

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

author_unor_2017

Nejnebezpečnější aktivita Davida Černého

Nejnebezpečnější aktivita Davida Černého

Představovat čtenářům výtvarníka Davida Černého by asi bylo dost zbytečné, a to i v případě specializovaného cyklistického periodika. My se však na následujících řádcích nebudeme věnovat populární Entropě, obřím miminům na žižkovském televizním vysílači, svatému Václavu jedoucímu na břiše mrtvého koně, růžovému tanku či některému z jeho dalších, všeobecně známých a většinou zcela nepřehlédnutelných děl. David Černý je totiž nejen jednou z vůbec nejdůležitějších a současně nejvýstřednějších postav současného výtvarného umění, ale zároveň je i nadšeným, převážně městským cyklistou.

david_cerny

Spojení David Černý a horské kolo se zdá nerozlučné, již v minulosti jsem jej několikrát potkal na kole v ulicích Prahy a právě z tohoto popudu vznikl i nápad s rozhovorem. Ostatně, David přímo nesnáší cestování autem a kolo mu při cestách po Praze slouží celoročně, vlastně dnes a denně. V tomto ohledu by mohl být vzorem pro všechny, kdo tráví celé hodiny v kolonách za volantem svého auta.

Na místo našeho setkání přijíždí David stylově, a sice na superlehkém celokarbonovém biku Scott Spark Limited. Ovšem jeho civilní oblečení, cyklistické sandály a absence přilby dávají tušit, že kolo, ač té nejvyšší možné kvality, v tomto případě slouží spíše jako dopravní prostředek nežli sportovní nástroj. V roli cyklisty je David vlastně stejně výstřední jako jeho tvorba, neřídí se jakýmikoli trendy, není svázaný zažitými cyklistickými pravidly po stránce vybavení. Jeho využití kola jakožto hlavního městského dopravního prostředku je ale naprosto plnohodnotné, přestože podmínky pro cyklisty nejsou v Praze zdaleka optimální. Právě proto považuje David Černý své převážně městské bikování za vůbec nejnebezpečnější aktivitu, jakou v životě provozuje. A to se mimo jiné věnuje například potápění nebo pilotování jak vlastního motorového letadla, tak i větroně. Proti ježdění na kole po Praze jsou to všechno prý absolutně bezpečné, skoro až nudné aktivity...

Ale nyní už se naplno věnujme našemu rozhovoru. Usedáme v příjemném prostředí v přízemí Davidova „mezinárodního centra současného umění“ Meet Factory na pražském Smíchově a děláme si snídaňovou pohodu u zapnutého diktafonu.

Davide, první otázka asi nemůže znít jinak, jak ses dostal k ježdění na kole?

Na kole samozřejmě jezdim od dětských let, prvního favorita jsem si postavil, tuším asi v šesté třídě. Nicméně rodiče mi nechtěli koupit kolo, asi proto, že jsem byl hrozně špatný žák. No vlastně mi nechtěli koupit vůbec nic, nejenom kolo. Tenkrát jsem našel ve sklepě rám, splašil jsem kola a další věci, nastříkal jsem rám sprejem na stříbrno a na to jsem dal nálepky Campagnolo. Dokonce jsem přes kamaráda nějak sehnal starou kampa přehazovačku. Přes střední školu jsem ale s kolem skončil a jezdil jsem spíš na kolečkových bruslích, ke kolu jsem se pak vrátil vlastně až po pár letech, co jsem bydlel v New Yorku. Po návratu jsem byl zas nějakou dobu bez kola a asi před pěti lety jsem si koupil horský kolo, protože už mě nebavilo si kolo každou chvilku od někoho půjčovat. Celkem rychle jsem ale zjistil, že levný kolo je levný proto, že je to křáp. Po nějaký době jsem se přes kamaráda dostal ke značce Scott, nejdřív to byl Spark 25 a poté, asi v roce 2009, přišel celokarbon Limited. A myslím si, že je to nejhezčí kolo, který kdy udělali. A krom toho je úplně fantastický technicky.

Dá se poměrově srovnat tvé městské ježdění s jízdou ve volném čase, tedy s jízdou pro zábavu?

Celkem jednoduše, poměrově je to skoro sto ku nule. Ale ne, občas si s kámošema, když je hezky, vyjedeme na pohodovou vyjížďku třeba kolem řeky. Je to ale ve vyloženě výletním pojetí. Rozhodně nejsem žádnej psychopatickej magor, kterej by najížděl kilometry v neskutečným tempu. Kolo ale pro mě není jen sezónní záležitostí, jezdím přes celý rok, i když vlastně jenom po Praze.

Takže máš i zimní cyklistické vybavení?

Nesnášim jakýkoli cyklistický vybavení, takže i přes zimu jezdim zásadně v civilu. Pouze letošní zimu jsem toho až tak moc nenajezdil, bylo mi líto tahat tohle kolo do toho humusu a soli.

A co třeba helma?

To je těžký, z veškerých aktivit, který provozuju, je kolo sice nejnebezpečnější, přesto mě k používání helmy zatím nic nepřinutilo.

 

Takže zatím nebyl žádný pád, který by tě poučil? Tomu se mi nechce věřit při pohybu na kole po Praze...

Byly pády, samozřejmě. Nejvíc jsem se na kole rozbil v době instalace Entropy, bylo to předloni v prosinci. Jel jsem tenkrát na kole do Holešovic na nějakej mejdan. Shodou okolností jsem měl ten den narozeniny. Asi po hodině jsem pak vyrazil domů a bylo mi celkem zle. Skončilo to tak, že jsem se vysekal a se zlomenou klíční kostí jsem musel na operaci do Motola. Ale může za to jeden kamarád, další přesvědčenej cyklista, kterej mi na tý akci podstrčil příšernej skank a zhulil mě do strašnýho stavu. Hlavně se to stalo v úplně nejblbější době, takže instalace Entropy probíhala se zadrátovaným ramenem, dvě hoďky spánku denně, nic moc vzpomínka.

Kolik asi ročně najedeš kilometrů?

Měsíčně je to v průměru asi čtyři až pět stovek, takže od oka tak kolem pěti tisíc za rok.

david_cerny_kolo

 

Koukal jsem, že vozíš pedály Egg Beater, to není úplně běžné vybavení městského cyklisty...

Na předchozím kole jsem vozil ještě klasický pedály, ale na tomhle superstroji mi přišla škoda vrazit klipsny s řemínkama. A navíc ty eggbeatry jsou fakt dokonalý.

A co tretry? Nevypadáš, že bys na sebe vzal nějaký závodně vyhlížející model.

To bych na sebe fakt nevzal, to máš pravdu. Přes léto to řešim cyklistickýma sandálama, který maji zespodu kufr. Nášlapný pedály jsou fakt geniální, akorát je pakárna sehnat nějaký boty, co vypadají normálně. Nakonec jsem to vyřešil úpravou klasických polobotek, u nichž jsem vyztužil podrážku pomocí plechový vložky a zespodu jsem na ně přidělal kufry. Hrozně mě štve, že se vyloženě civilně vypadající cyklistický boty v podstatě nedají nikde koupit. I když mám pocit, že jsem je kdysi někde viděl. Asi v Holandsku.

V případě kol na vyloženě městské ježdění jsou v poslední době určitým trendem třeba singlespedy. Zajímalo tě někdy takové kolo?

Mě trendy nezajímaji. Nedovedu si představit, že bych na něčem podobným musel jezdit. Moje kolo je pro jízdu po městě nejen daleko vhodnější, ale hlavně na něm nejsou barevný pruhy, což je fajn. A je fakt, že dobrý kolo má svoje opodstatnění. Ten rozdíl je v reálu úplně neskutečný, hlavně v přenosu síly. Jak šlápneš, tak to jede. Nulovej odpor.

Co řešíš při výběru kola? Je pro tebe jako pro výtvarníka zásadní design?

Design je určitě důležitý jen tak daleko, aby to nevypadalo jako pojízdnej cirkus, jenže moje současný kolo není až tak o designu, ale hlavně o tom, že váží devět kilo. Samozřejmě jsem chtěl kvalitní kolo, hlavně po určitých nasbíraných zkušenostech. Navíc kolo nikde zásadně nenechávám, nezamykám ho, to nemá smysl. Beru si ho všude s sebou. A tahat třeba do osmýho patra nějakou těžkou potvoru, to je fakt za trest. Kompletní odpružení je fajn zejména na mojí zničenou plotýnku, ale daleko větším komfortem je pro mě právě nízká váha kola.

david_cerny

 

A měl jsi možnost sledovat, kam se v posledních letech posunul design kol?

Trochu jo. Příkladem může být třeba právě moje kolo. Tak čistý design, jako měl tenhle předloňský model, už v současnosti neni vůbec v nabídce. Bohužel. Dneska mi absolutní většina kol přijde jako omalovánky. Design všeobecně se samozřejmě vždycky nějakým způsobem vyvíjí. V designu třeba před dvaceti lety daleko více převládala taková jakoby formální hravost, ale hlavním parametrem byla samozřejmě už tehdy určitá líbivost. Dnešní design je víc o vtipnosti nebo třeba o odkazu na něco předešlého. Musíš chápat souvislosti, abys současný design pochopil, je to o jakýsi předzkušenosti. Myslím ale, že kol se to až tak netýká, současný pruhovaný designy mi fakt nepřijdou úplně šťastný. Možná proto pak lidi chtěji různý singlespeedy, jednobarevný rámy z úzkejch trubek a podobně.

 Jsou na kole nějaké díly, které ti třeba vyloženě nevyhovují?

Jo, třeba sedlo. Úzký závodní sedlo (Selle Italia SLR, pozn. red.) je po stránce pohodlí fakt příšerný. Taky mě neuvěřitelně vytáčej skřípající kotoučovky a neustálý škrtání destiček o kotouč. Na druhou stranu si nemůžu vynachválit třeba karbonový rohy Specialized, který jsou dokonale tvarovaný do ruky.

Hele, co si myslíš o takovým tom řazení ve šlapacím středu nebo v zadním náboji, je to dobrý?

Davide, to není nic pro tebe, je to těžký! Nicméně mi nahráváš na otázku, protože vidím, že se o techniku docela zajímáš. Řešíš si na kole sám nějaký servis?

Základní věci si samozřejmě umim udělat sám, ale přiznám se, že většinou využívám služeb kluků z Bike Azylu, kteří jsou tady v naší budově Meet Factory. Je to v podstatě servisní odnož Bike Azylu, sídlícího na náplavce.

Jízda na kole bývá u většiny cyklistů spojena s určitou relaxací, to asi v případě městského ježdění neplatí...

Jízda po Praze je největší peklo, nic horšího už neni. Jediný, o co se člověk při jízdě na kole po Praze snaží, je zachovat si život, na nic jinýho neni čas myslet. Řidiči aut mají cyklisty za nějakou lovnou zvěř, je to fakt hrozný. Já se při jízdě na kole považuju víceméně za chodce, takže používám i chodníky, protože se nehodlám nechat zabít nějakým „naspeedovaným“ magorem v Hummeru.

Stalo se ti někdy při jízdě na kole, že bys objevil třeba zajímavé místo, kde by se dalo realizovat nějaké výtvarné dílo?

Na to ti nedokážu odpovědět. Je to jako by ses mě zeptal, jestli mě někdy napadla nějaká myšlenka v nějaký konkrétní značce bot. Ale při jízdě na kole je rychlost vnímání okolí úplně jiná, než třeba v autě, to je pravda. Cyklista je ve své podstatě takový rychlejší chodec, což je v tomhle ohledu výhoda.

Kde se po Praze na kole nejčastěji pohybuješ?

Pohybuju se skoro všude, od Karlína, přes Vinohrady, Žižkov, Smíchov, bydlím v centru.

Co když potřebuješ třeba něco převézt?

Jasně že nepojedu na kole do Hornbachu pro svěrák. Takže v tu chvíli jsem donucen vzít auto a trpim, jezdit po Praze v autě je něco strašnýho. Je to svým způsobem absurdní, mám dvě motorky, jedno auto, nějaký letadla, a přitom devadesát procent času, kdy se přesunuju odněkud někam, strávim na kole.

A pokud náhodou vyjedeš s přítelkyní o víkendu, kam vyrážíte?

Většinou někam okolo Vltavy. Je to jednoduchý, na východ od Prahy neni vůbec nic, sever taky celkem nic moc, ideální směr je tedy jihozápad. Berounka, Karlštejnsko. Dojedem někam do Brd vlakem a sjedem to terénem zpátky do Prahy, pohodovka. Ale občas třeba narvem kola do dodávky a vyrazíme do Turnova do Prachovských skal.

A lákalo by tě třeba...

Jet okolo světa? Fakt ne!

To jsem ani nemyslel, ale jestli je třeba nějaké místo na světě, kam by ses chtěl s kolem podívat?

Kdysi jsem někde četl o cyklostezce zavěšený mezi stromy, myslím, že v Německu, někde vedle Mnichova. Tak to by se mi líbilo. Určitě je taky bomba jezdit třeba dolu z kopce někde v Alpách. A obdivuju lidi, který jezděj na kole v Arizoně, v kaňonech. Ale zaprvé jsou to na mě trochu dlouhý štreky a zadruhé je tam trochu moc teplo. (smích...)

 

Považuješ se za technicky zdatného jezdce?

Myslim, že se na tom snad umim pohybovat, spíš jsem rychlejší než pomalejší. Teda až na výjezdy na kopec, ty fakt nemusim. Zrovna jsme se domlouvali s kamarádem, s kterým jsme včera slejzali žižkovskou věž, že mě o víkendu chce vzít na nějakej sjezd do Liberce, tak jsem zvědavej.

To si jen tak z plezíru slaňujete žižkovský vysílač?

Nebylo to úplně z plezíru, dělali jsme kontrolu mimin, jestli jsou v pořádku.

Zdá se, že máš spoustu aktivit. Přesto říkáš, že ježdění na kole po Praze je z nich nejnebezpečnější. Čemu všemu se věnuješ?

Tolik toho zase nedělám. Jezdim na motorce, na prkně, lezu, lítám ve větroni a trochu akrobacii v klasickým motoráku. Nicméně nejsem moc sportovní nebo dokonce závodní typ.

Rychlost máš ale očividně rád.

Spíš bych řek, že mi nevadí. Jel jsem na mašině tři sta dvacet, takže mi vlastně ani nemůže vadit. Jo a k těm zálibám ještě přidej taky alkohol. (smích...)

Je Scott Spark tvým jediným současným kolem?

Mám ještě skládačku Brompton, ale hlavně z důvodu, že je nejmenší a skvěle se vejdou dvě do kufru mojí Cessny 172. Což je super. Takže kamkoli letim, mám kolo vlastně pořád s sebou.

Kolo na úkor jakékoli další bagáže?

Žádnou bagáž nemám, co bych s sebou tahal? Zásadní je si vybrat k přistání nějaký malý letiště, z kterýho je většinou mnohem lepší dostupnost na kole do města. Na Bromptnu mi ale vadí, že vyznává až moc velkou klasiku po stránce konstrukce, ocelový trubky, to už je dneska hodně velkej přežitek. Je to bohužel zbytečně těžký. Líbilo by se mi, kdyby vyrobili to samý kolo z karbonu, do toho bych šel. Vážilo by odhadem tak sedm kilo.

Ještě k tvému létání. Většinou cestuješ svým vlastním letadlem, i na delší vzdálenosti?

Většinou jo. Přiznám se, že se v letadle hrozně nerad nechávám vozit, já se trochu bojim lítat. (smích...) Je to možná divný, ale je to tak. Asi je to i kvůli tomu, že znám dost pilotů. Takže v praxi všechno, co je nad dvě stě kilometrů, lítám. A co je do tisíce kilometrů, tak je vždycky lepší letět svým vlastním érem, a to i časově.

Vraťme se ke kolu, co třeba jeho spojení s výtvarným uměním? Kdysi jsem někde viděl nafocené dámské horské kolo, po jehož rámu lezla zmenšená mimina, známá ze žižkovské věže...

To byla jenom taková blbina. Kolo jako takový jsem použil spíš jen výjimečně. Jeden návrh s nějakým bicyklistou jsem kdysi promýšlel, ale hlavně jsem udělal návrh pomníku Honzovi Bouchalovi. Jedná se o plastickou siluetu kola, usazenou v asfaltu. Jsem přesvědčenej, že by bylo dobrý, aby se tenhle pomník realizoval, ve skutečnosti se totiž jedná o takový mentální retardér. Všechno bohužel zatím skončilo tím, že šéf pražskýho dopravního inspektorátu prohlásil, že by bylo lepší, kdyby to dílo bylo abstraktní, že podle něj na tom budou řidiči aut zbytečně zpomalovat, což je špatný. Zkrátka že na místě, kde maji auta jezdit padesát a přitom jezdí osmdesát, tak že kvůli tomu budou řidiči brzdit. V tuhle chvíli je pomník Honzovi Bouchalovi (autem usmrcený ekologický novinář a aktivista, propagující mimo jiné cyklistickou dopravu a redukci automobilové dopravy, pozn. red.) u ledu. Co dodat? Argumentace “Oni tam budou zpomalovat” mi přijde jako výsměch...

S Janem Bouchalem jste byli přátelé?

Znali jsme se. A znám hlavně jeho manželku Petru. S Honzou jsem se často účastnil taky cyklojízd. Apropos, poslední cyklojízda skončila tady u nás v Meet Factory. Ve finále z toho byla neuvěřitelná párty, tři tisíce lidí.

david_cerny_bouchal

Bude na závěr nějaký tvůj vzkaz čtenářům Cykloservisu?

To by asi nebylo ani tak určeno aktivním cyklistům, tedy třeba vašim čtenářům, jako hlavně ostatním lidem, pohybujícím se nejen po Praze autem nebo jinou dopravou. Já jsem zrovna včera jel někam autem a pak jsem zjistil, že jsem tam autem vůbec nemusel, že jsem mohl jet na kole, protože to, co jsem potřeboval přivézt, neměli. Hodinu jsem strávil v koloně na nábřeží a fakt jsem se proklínal, že jsem úplnej idiot. A teď už vím, že až budu muset znova absolvovat to samý, tak to raději rovnou odšlapu na kole. Takže mi jde o to, aby si tohle uvědomilo co nejvíc lidí. Sice je to na kole po Praze díky autům fakt o hubu, ale čím víc lidí přesedne z auta na kolo, tim bezpečnější to bude. Zrovna minulý týden jsem byl instalovat výstavu v Holandsku a lidi tam prostě jezděj na kole úplně automaticky, ani je nenapadne, že by sedli do auta. Pokud někam vezeš třeba dvě děti nebo nějaký rozměrnější náklad, auto vzít logicky musíš, ale jinak není důvod.

Díky za rozhovor.

Jan Kadečka

datum: 18.10.11 - kategorie: Rozhovory
id

id

CykloŠkoda - Přilby a brýle Kask

BP Lumen Teasi One BP Lumen Limar X-Ride
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign