crussis2017

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

author_unor_2017

Za zlomek původní ceny – díl první

Pořízení lehce ojetého kola se většinou jeví jako velmi lákavé, neboť si ve srovnání s kolem novým za tytéž peníze kupujeme minimálně o třídu až dvě vyšší, luxusnější a zároveň také lehčí stroj. Současně však s takovou koupí souvisí nemalá rizika, ať už z hlediska původu kola, a především pak jeho technického stavu. I zdánlivě výhodný nákup se totiž může během první delší vyjížďky nebo po důkladném prohlédnutí mechanikem v našem oblíbeném cykloservisu zvrhnout v téměř noční můru, když zjistíme poškození rámu nebo nadměrné opotřebení klíčových komponentů, jejichž repasování či výměna může z původně neodolatelné nabídky učinit past. Tedy výdaje a další výdaje. Nebudeme se najednou stačit divit, že se po všech opravách a úpravách dostaneme téměř k ceně kola nového, a přitom budeme mít doma jen „ojetinu“ bez záruk a všech dalších výhod. To je však trochu katastrofický scénář, byť jistě mnoha uživatelům ne neznámý. Když ale do koupě ojetého kola zapojíme mozek, zkušenosti, budeme se řídit základními pravidly a třeba si s sebou na jeho obhlídku vezmeme i někoho zkušeného, skutečně se nám může podařit výhodná koupě.

Bazarovky, ojetiny, kola z druhé ruky – ať už použijeme jakékoli označení, jedná se o poměrně velké téma, s nímž souvisí celá řada aspektů, a rádi bychom mu proto věnovali dostatek prostoru. V tomto prvním dílu necháme zcela stranou technický stav a postup jeho adekvátního posouzení, ale zaměříme se především na původ kola, jehož transparentnost by vždy měla být tím úplně prvotním aspektem, na který se zaměřit. Ani ne tak z důvodu, že bychom mohli o takové kradené kolo i veškeré do něj vložené finance přijít při náhodné kontrole policií či celníky při cestě na dovolenou, ale především kvůli faktu, abychom jednoduše nepodporovali zlodějinu. Pokud si totiž pořídíme kolo, u nějž si od počátku rozhodně nejsme jisti poctivostí prodávajícího, a přesto jej zakoupíme, zpravidla kvůli velmi příznivé ceně – pak se nesmíme divit, že nám kolo třeba někdo jiný zase následně odcizí. Kde není poptávka, není většinou nabídka, a my se v takovém případě zcela vědomě stáváme součástí příběhu kradeného kola. Tudy by proto cesta nikdy vést neměla.

Internet vládne světem

Současná situace na cyklistickém trhu hledání výhodné koupě vyloženě nahrává. Nemáme ani tak na mysli různé internetové porovnávače cen – v případě koupě kola nového vždy doporučíme preferenci osvědčené kamenné prodejny nežli volbu virtuálního prodejce, u nějž často nemůžeme tušit, jak se postaví ke garančním prohlídkám i případné reklamaci. Internet však z našeho pohledu ještě více pomohl boomu trhu s použitými koly a doplňky, kdy můžeme využít jak největší „univerzální“ bazarové servery, tak i ty specializované na cyklistiku. Zvlášť přes zimu je mezi námi stále větší procento těch, kteří každý den surfují a hledají svůj nový bike pro nadcházející sezónu, případně třeba retro stroj pro rozšíření sbírky. Kolikrát se nestačíme divit, jak rychle z nabídky zmizí zajímavé kolo či to s výhodnou cenovkou. Zvlášť v případě kultovních „oldschool“ modelů je rychlost prodeje nečekaná, a skoro se zdá, jako by sběratelé nedělali nic jiného, než celé hodiny čekali, až se v bazarové rubrice objeví zajímavý exemplář. V případě běžných modelů však není situace o mnoho jiná.

Pokud si vybavíme, jak ještě před nějakými deseti patnácti lety vypadala běžná řádková inzerce v tištěných cyklistických periodikách, tak si uvědomíme, jak moc se doba změnila a jak jsme dnes nabídkou rozmazlováni. Současně je však nutná mnohem větší obezřetnost, neboť s počtem prodávaných ojetých kol samozřejmě v přímé úměře stoupá i počet těch s ne právě čistým původem. Naopak nespornou výhodou internetu je to, že pokud už dojde k odcizení kola a my okamžitě dáme na velký inzertní či cyklistický server jeho popis s fotkou, dost těžko si takové kolo přes internet najde nového majitele. V ideálním případě si najde cestu zpět k nám. Výhodou jsou v tomto ohledu méně obvyklé modely, tedy ty kultovních malosériových značek, netradičních designů či s výrazně pozměněnou specifikací osazení oproti sériové verzi. Bude-li odcizen celoodpružený Iron Horse, Yeti nebo Rocky Mountain, případně jiný v našich končinách unikátnější stroj, je určitě větší šance, že se najde. Tedy větší ve srovnání s koly mainstreamových značek. Za výjimečným kolem, klidně i letitým, se totiž znalec vždy otočí, a pokud našemu právě odcizenému biku ještě uděláme na internetu „reklamu“, skutečně nejsme bez šancí, že se nám náš mazlík vrátí zpět. Za předpokladu, že jsme krádež nahlásili na policii, máme nějaké doklady o pořízení, případně jiný důkaz, že se skutečně jedná o naše kolo.

S důvěrou velmi opatrně!

Největší výhodou logicky je, pokud prodávajícího dobře známe osobně a třeba i s ním spojenou historii kola, u nějž si pamatujeme dobu, když si jej jako nové pořídil. V takovém případě nebývá nutné trvat na jakýchkoli dokladech o koupi a je-li kolo či alespoň jeho rám stále ještě v záruce, měli bychom dostat vlastně jen záruční list. Ve všech ostatních případech bychom měli s důvěrou zacházet opatrně - většina z nás při koupi čehokoli použitého někdy v minulosti naletěla. Jestliže prodávajícího neznáme, nebo na něj nemáme alespoň nějaké kladné reference, je na místě obezřetnost. I důvěryhodně vyhlížející prodávající nás může chtít podvést, současně to však může platit obráceně - pakliže jsme v roli prodávajícího my a z našeho kola se při prodeji může během okamžiku stát kolo kradené, když se z testovací jízdy dotyčný nevrátí. I takové zkušenosti nejsou bohužel výjimkou – stačí si na stránkách ww.cykl.cz najít článek „Jak jsem chytal zloděje“, který snad dostatečně vypovídá o tom, co vše se může přihodit. Vždy záleží na množství indicií, které nás budou automaticky navádět k pochybnostem, či naopak k narůstající důvěřivosti.

Jasným vodítkem minulosti kola je jeho skutečný stav, který vypovídá o opotřebení, ale současně může prozradit i to, zda máme co do činění s podvodníkem, či nikoli. Takže objevíme-li výrazně vyšší opotřebení, než uvádí prodávající, logicky tak klesá jeho důvěryhodnost i z hlediska „čistoty“ původu kola. V ideálním případě je tedy dobré ke kolu získat doklad o koupi a záruční list. To bývají velmi důležité dokumenty, které jasně ukazují původ kola. Navíc jsme se ještě za dlouhé roky nesetkali s tím, že by tyto dokumenty někdo vyráběl či upravoval, na rozdíl od aut. I když netvrdíme, že se to nemůže stát, zvlášť při prodeji drahého kola.

Přesuňme se do okamžiku prodeje. Pokud nás prodávající zavede do sklepa, kde budou více či méně odstrojená kola různého stáří a hodnoty, může to být podezřelé. Stejně jako jeho snaha vyhnout se jasným údajům, o sobě i kole. Výstrahou by mělo být to, že si s námi chce dát prodávající sraz někde takříkajíc na ulici a že se tím chce vyhnout tomu, abychom zjistili, kde bydlí. Kolo se zkrátka na ulici nekupuje, stejně jako autorádio, zlaté šperky či zaručeně pravé rolexky! Takovým prodejem na ulici, jen v trochu jiné podobě, jsou i různé bleší trhy. Kolikrát je až do očí bijící, že lze mezi stánky prodejců potkat i hodně drahé kolo, ale to je již záležitost policie, nikoli naše.

 

Pokud si s námi chce dát prodávající sraz někde na ulici, na koupi kola zapomeňme! Stejně tak, když nechce přistoupit na sepsání smlouvy a snaží se vyhnout čemukoli dalšímu, co by odhalilo jeho identitu. Kolo se zkrátka na ulici nekupuje, stejně jako autorádio, zlaté šperky či zaručeně pravé rolexky!

 

Podstatné je, aby se prodávajícímu nepodařilo zůstat v úplné anonymitě. Pokud nám neumožní vidět, kde bydlí, případně s jakou poznávací značkou na autě jezdí, už to je náznak, že by nemuselo být vše v pořádku. Stejně jako když zvedne telefon se slovy „prosím“, nebo „haló“, aniž by se představil. Zásadní je, aby vždy odhalil svou identitu, ovšem ani to ještě není záruka, že je s kolem vše v pořádku. Mohlo být totiž ukradeno již dříve, aniž by o tom jeho současný (několikátý…) majitel vůbec věděl.

Zásadou číslo jedna by za všech okolností mělo být sepsání kupní smlouvy, již si můžeme stáhnout na internetu ve všech možných podobách. Do té je třeba vyplnit nejen typ kola, ale především jeho výrobní číslo, které najdeme nejčastěji zespodu středového pouzdra rámu. Dále nesmí chybět datum prodeje a kompletní nacionále, včetně rodných čísel, adres trvalého bydliště a samozřejmě podpisů obou zúčastněných stran. Jestliže se bude prodávající vykrucovat a nebude chtít podobnou smlouvu, třeba i v maximálně zjednodušené verzi podepsat, nejspíš není s kolem něco v pořádku. Totéž platí, jestliže najdeme na rámu namísto výrobního čísla jen vybroušený kus materiálu. Tato část rámu musí být na první pohled vždy naprosto původní a neupravovaná. Nechceme nabádat k udavačství, ale pakliže objevíme kolo s vybroušeným, případně očividně upraveným výrobním číslem, je vždy dobré kontaktovat policii. Stejně jako v případě jiných pochybností jasně informujících o tom, že je nabízené kolo kradené.

Zvlášť v případě dražších kol, k nimž prodávající nemá jakékoli doklady o koupi, je dobré si takové kolo alespoň v rámci možností prolustrovat. Policie disponuje archívem kradených kol a je-li podezření skutečně závažné, je dobré ji kontaktovat. Takže kupujeme-li dražší kolo a chybí doklady, je dobré si opsat výrobní číslo rámu a v klidu si jej proklepnout nežli si okamžitě podat ruku, zaplatit dohodnutou cenu a kolo si odvézt. I v tomto okamžiku může alespoň částečně pomoci internet, protože mnozí okradení majitelé dávají na cyklistické či inzertní servery zprávy o krádeži jejich kola, mnohdy včetně popisu, výrobního čísla a třeba i fotografie.

Bazar, zastavárna?

Koupě použitého kola v bazaru nebo zastavárně se může na první pohled zdát jednodušší než koupě přímo od majitele, realita je však zcela jiná. Původ zde nabízených kol je paradoxně mnohdy ještě podstatně nejistější než u standardní koupě přes inzerát. Zdejší prodej je celkem podobný výše zmíněným bleším trhům. Je to smutná realita bazarů i „blešáků“, kde se kola objevují po boku autorádií, domácí elektroniky či mobilních telefonů. Nemusíme ani moc pátrat, většinou stačí chvilku v takovém bazaru nebo zastavárně pobýt a sledovat, jaký typ lidí do nich nosí věci na výkup. Netvrdíme, že v bazaru nebo zastavárně nelze narazit na opravdu pěkné kolo s čistým původem, obáváme se však, že je to spíše výjimka. Odnesením do bazaru se prodávající zříká odpovědnosti za danou věc, již tak přejímá právě bazar. Tomu se musí takové riziko skutečně finančně vyplatit, takže za pár stovek či maximálně tisícovek vykoupí kolo s mnohonásobně vyšší hodnotou, i když možná tuší, že není vše v pořádku. Potenciální finanční zisk mu za ten risk třeba stojí. Pro kupujícího v bazaru je určitou výhodou, že prodávající zde nemůže vystupovat anonymně a je povinen vystavit k jím prodávanému kolu doklad. Ten se může hodit v okamžiku, kdy v budoucnu vyjde najevo, že je kolo kradené. Samozřejmě nemáme vůbec jistotu, že nám budou navráceny peníze – bazar v ten okamžik už vůbec nemusí existovat a jeho provozovatel může být nedohledatelný. My však nebudeme podezřelí, že jsme kolo ukradli sami.

Naopak určitou sázkou na jistotu bývají použitá kola prodávaná samotnými cykloprodejnami, což je však služba spíše výjimečná. Zde může zákazník nechat své staré kolo protiúčtem či na komisní prodej, v takovém případě bývá s jeho původem vše v pořádku. U podobné koupě bývá často výhodou kompletní seřízení a celkový stav bez nutnosti okamžitých dalších investic, případně bude kupující rovnou upozorněn, že by chtělo to či ono dát do pořádku či vyměnit. Zde bývá solidnost jednání určitou zárukou.

 

Pár rad závěrem

Pravidla obchodu jsou jasně dána, patří mezi ně i smlouvání o ceně. To sice nepatří do maloobchodu při prodeji nového zboží, ale v případě bazarového kola, auta či čehokoli dalšího je běžnou součástí jednání. Pokud je prodávající okamžitě ochoten poskytnout větší slevu, i to může být určitým vykřičníkem. Naopak, pokud jasně argumentuje stavem kola, je schopen říci řadu věcí o jeho historii a smlouvat se mu nechce, může to být znamení o solidnosti jednání. Jestliže tvrdí, že kolo krátce před prodejem prošlo kompletním servisem a naše změření opotřebení řetězu to potvrdí, dá se prodávajícímu věřit, zvlášť má-li k provedenému servisu nějaký doklad. Je totiž více než nepravděpodobné, že někdo ukradne kolo a před prodejem na něj koupí nové brzdové destičky, řetěz a pláště.

Určitým vykřičníkem by měly být i různé komponenty zanechané na kole. Pakliže na řídítkách zbyla kabeláž od drahého cyklocomputeru, ovšem bez samotného přístroje, případně držák dražšího světla či úchyt navigace, ruce pryč! Málokterý prodávající by si tyto držáky z kola zapomněl odmontovat.

Tolik tedy k předejití nechtěnému pořízení kradeného kola. V příštím dílu se již zaměříme na samotný technický stav kola, tedy na to, jak odhalit nadměrné opotřebení klíčových komponentů a další problémy. Takové, které nám prodávající buďto záměrně zatajil, nebo „pouze“ zapomněl sdělit.

Jan Kadečka

 

 

datum: 06.08.17 - kategorie: Maloobchod
id

id

id

CykloŠkoda - Přilby a brýle Kask

nachazel

BP Lumen Teasi One BP Lumen Limar X-Ride
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign