schindler_brezen_2019 mojekolo.cz/komponenty/plaste/?vyrobce=continental

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

auth2018

V sedle Apache - Petr Kraus

Trojnásobný mistr světa v trialu Petr Kraus žije ve východních Čechách, ale je známý po celém světě. Jako jeden z prvních ambasadorů značky Red Bull cestuje po celém světě s trialovou show a dělá dobré jméno České republice, od Asie až po Ameriku. Mnohé cyklisty mohlo letos na jaře překvapit, když Petr osedlal celoodpružené elektrokolo taktéž východočeské firmy Apache. Petr má nyní v sedle elektro-celo-péra Apache Scalp za sebou celou sezónu, a tak nastal čas bilancovat jeho postřehy.

Petře, jako trojnásobný mistr světa v trialu sis pořídil celoodpružené elektrokolo. Proč? K čemu je elektrokolo pro jezdce tvého formátu dobré?

Já jsem vůbec neřešil otázku proč. Prostě jsem měl šanci to dlouhodobě otestovat a hned mě to chytlo. Byla to ihned skvělá zábava, která oproti běžné trialové neškodí přírodě, a ve srovnání s běžným horským kolem umožní užít si daleko větší kus přírody nebo města při běžné vyjížďce. Každý nemá fyzičku nebo čas na půldenní, celodenní vyjížďky nebo ho ta dřina prostě tolik nebaví, tak radši zvolí jiný sport. A elektrokolo tyto lidi u cyklistiky dokáže udržet.

Mě nejvíc zajímá technicky náročné ježdění v těžkém terénu, a je mi skoro jedno, jestli ho zdolávám na kole nebo na motorce. Miluju ten pocit jezdit kdekoliv v přírodě a svobodně si volit náročnost terénu. Jsem prostě v krvi trialista a odjakživa jsem posouval hranice toho, co jsem ze začátku byl schopen na kole přejet, projet, přeskočit nebo vyskočit, až po limity lidských možností. Nebyl jsem nikdy stavěnej na posouvání lidských hranic ve vytrvalostních disciplínách. Spíš jsem dokázal sehrát všechny potřebné faktory, které jsou třeba k ovládání kola. Je to jako hrát na bicí, kde používáš každou ruku a nohu v jinou dobu jinou silou a dohromady to dává neskutečný rytmus. Ovládání brzd, síly do pedálů, odrazu, rovnováhy – to vše mozek bikera ovládá zvlášť a není prostor na chyby. Pak jsou zde další faktory, se kterými musí mozek rychle pracovat, jako třeba: cit přečíst terén, jakou rychlostí na to najet, jak budou vycházet pedály, vnímat přesně tlak v pneumatikách, směs pneumatik, podrážku boty na pedálu, gripy a další a další věci technické, fyzické i fyzikální. Vždy pro mne byly výzvou náročné těžké trialové úseky a baví mě ty nejtěžší věci zkoušet znovu a znovu, dokud to prostě nezdolám. E-bike mi dodává další sílu takové věci v přírodě vyhledávat a překonávat. Samo sebou, proti hraje vyšší hmotnost e-biku, ale zase mám doma stroj, který využívám mnohem častěji než běžné horské kolo, pak taky hodně jako dopravní prostředek. Už nepotřebuji skútr, když se potřebuji někam přemístit, ani silničku, která je sice rychlá, ale nutí mě jezdit po asfaltu a zpevněných cestách.

Spousta cyklistů se elektrokol prakticky štítí a myslí si, že jezdit na elektru je ostuda. V čem ty spatřuješ jejich přínos, že se stydět nemusíš?

Mám na to několik názorů, samo sebou jeden je ekologický. Není dobrý na kole spalovat další elektrickou energii, tak těžce získanou z naší planety. Ale je tu velká skupina bikerů, kteří víkend co víkend navštěvují biková střediska, kde využívají lanovek a jezdí převážnou dobu z kopce dolů. Ty lanovky jezdí taktéž na elektřinu. Je to jako lyžování a snowboarding. Taky dnes nikdo neřeší, že lyže vznikly pouze pro pohyb hnaný jen lidskou energií. Nikdy jsem neslyšel od běžkařů, že se štítí sjezdového lyžování. Dobře vědí, jaká je to zábava a jak náročný to je sport, i když jezdí celý den nahoru vlekem. E-bike má takovou pomocnou mikro-lanovčičku s sebou. Pak je tu spousta motorkářů, které už taky moc nebaví lítat nelegálně po lesích šedesátkou a čekat, až je trefí myslivec brokovnicí. Znám některé, co svá endura prodali, a koupili si elektrokolo a jsou nadšení, kde všude se v klidu mohou projet.

Další je věc dopravní. Dnes už jen malá část lidí soudí stejným pohledem řidiče aut nebo motorek. Jezdit autem je normální. I přesto, že jede jeden člověk v autě do obchodu pro rohlíky tři kilometry po městě a druhej pro děti do školy, která je za rohem. Toho všeho by se museli lidi štítit, ale jet autem je prostě tak nějak normální. Přece nepřijedou do práce zpocení, když můžou jet v klidu autem. Kolikrát bych někam potřeboval jet autem, ale místo toho hodím na záda batoh a jedu raději na elektrokole. Cestou si prokysličím tělo, prošlápnu nohy, a když si můžu víc naložit, párkrát zmáčknu tlačítko, uberu si elektromotor na eco režim nebo ho vypnu úplně a pěkně si máknu. Když přijde kopec a já se nechci dřít a dorazit někam úplně splavenej nebo unavenej, prostě si jedu na plnej výkon elektromotoru a užívám si jen jízdu a techniku. Pokud se jen chci dostat z místa na místo, jedu turbo a neřeším, že jsem na kole. Prostě se přepravuju jinam.

Za to mluví jedna moje zkušenost, když jsem přijel poprvé na oslavu narozenin na e-biku, kde se to hemžilo bikerama. Hned se do mě pustili „Jé! Hele! Lenoch přijel! Hele důchodce!" :-)  Tak říkám: „A jak jsi dorazil ty?" A on na to: „No, já na babetě.“ Další říká: "No, já autem, já tady spím.” A tak to bylo s většinou oslavenců. Já jedinej tam vlastně přijel na kole, a to jsem to měl 20 km a neměl jsem problém jet večer zpátky. Tedy na elektrokole.

Je to všechno o názoru. Ale hodně o profilu okolního terénu. Pokud bydlíš na placce, jako je třeba Hradec Králové, nemáš problém jezdit do práce ani na skládačce. Ale třeba v Praze jsem se e-bika nemohl dostatečně nabažit. V horách je to jasný. V Alpách už naprosto běžný.

Ty jsi mistr světa, takže ukočíruješ jakékoli kolo, ale na jaká úskalí se musí přichystat běžný cyklista při přechodu z horského kola na elektrokolo? Jak se e-bike chová ve sjezdu / v zatáčkách / na běžných lesních překážkách?

Já jezdím nejvíc celoodpružený kolo, kde komfort odpružení je stejný jako u běžných odpružených kol. V běžným terénu je to stejný. Při dropování větších dropů (tím myslím zhruba dropy nad dva metry na placku nebo 4–5 m do dopadu) je těch zhruba 8 kg navíc, samo sebou, znát a tlumiče jdou dřív nadoraz. Ale to vyřešíš dofouknutím tlumičů. Nicméně při brždění a v zatáčkách musíš být ze začátku opatrnější. Taky ve dlouhých sjezdech neviset pořád na brzdách, abys je neupek. Taky si uvědomit, že si na tu rychlost rychle zvykneš, a nepřijde ti, že jedeš hned všude 25 km/h. Takže ze začátku opatrně. Jinak je to hodně podobné.

Jak se elektrokolo chová v prudkém technickém výjezdu? Nepřeklápí se pod výkonem motoru na zadní? A dá se na něm vyjet něco, co na běžném kole už zdolat nejde?

Do prudkých kopců je lepší nejezdit na plnej výkon, zbytečně to cuká při každém šlápnutí, což může nečekaně hrábnout přes kořen nebo vyrazit mimo stopu a celkově se to v prudkých kopcích chová dost agresivně. Ideální na technické výjezdy je mít 50 – 80 procent výkonu. Což je třeba trojka – čtyřka z pěti stupňů pomoci. Nebo konkrétně u Bosche, který jezdím, je to značeno Tour a EMTB. Kolikrát si chceš máknout, tak jedeš celou dobu na Eco.

Jinak mě osobně baví zkoušet i nejvyšší výkon do extrémně prudkých kopců, a při tom to ladit dle potřeby o stupeň níže právě na “EMTB”, už několikrát jsem vyjel kopec, kterej prostě na normálním kole vyjet nejde. Protože vestoje by to prostě už nešlo a vsedě by to dal možná Peter Sagan s technikou Toniho Boua :-).

Na trialových exhibicích často uvádíš diváky do úžasu, když z trialového speciálu přesedneš na elektrokolo. Existuje některý trik, který by těžší celoodpružené elektrokolo zvládlo lépe než pevný trialový speciál?

Určitě jízda po zadním a akcelerace při rozjezdech. To si užívám i při trialových prvcích v terénu.

V jakém režimu jízdy tě elektrokolo v terénu nejvíc baví? Co s ním nejraději jezdíš? A v čem tě limituje? Kde vidíš prostor pro zlepšení, pokud tě něco vyloženě omezuje?

Já osobně jezdím nejvíc “EMTB” (75 % výkonu) a ”TURBO” (100 % výkonu) a užívám si tu možnost získat rychlost kdekoliv, kdykoliv. Ať je to na trávě nebo v lese na měkkém jehličí. Po mokrých kamenech spíš uberu. Výhodou je, že je knoflík ovládání výkonu hned u palce, blíže než řazení, takže to měním prakticky pořád. Je to jako v autě nebo na motorce. Najíždím na krátkej mokrej úsek ve výjezdu? Uberu výkon a pak hned přidám. To samé přes kořeny, kameny, mokrý prkna, klády… Baví mě to si s tím hrát.

Kokpit mám trochu upravenej, představec 40 mm, řídítka hodně široká – 800 mm. To už jsme částečně přenesli do modelů 2019. Perfektní je samo sebou teleskopická sedlovka.

Co výdrž baterky? Popiš, prosím, v jakém terénu nejčastěji jezdíš, který mód výkonu nejčastěji využíváš a kolik toho ujedeš na jedno nabití.

Nejvíc jsem najel v terénu Orlických hor 80 km a jednou dokonce 92 km. Ale to bych nebyl já, abych si někde nedal pár trialových úseků na plnej výkon. Celkově asi nejsem schopen dát přesnou rekordní informaci, protože jsem na dojezd nikdy pořádně nejel. Ale zatím mi to došlo dvakrát kousek od domova. Ale nebyl problém si to došlápnout. Motory se v tomhle hodně zlepšily a nekladou v off režimu odpor, takže spíš je cítit vyšší hmotnost a u mě konkrétně pneu šíře 2,8". Ale ty jsou v terénu při jízdě s pomocí motoru zase největší přínos. Pomalu nerozlišují povrchy a skvěle drží.

Jak ti vyhovuje odpružení na skalpu? Na který mód tlumiče nejčastěji jezdíš a jak tlumiče foukáš? Zavíráš vidlici?

Odpružení maká perfektně, dávám tomu opravdu na frak a zatím po roce žádný problém nebyl. Jezdím převážně otevřenou vidlici i tlumič. Jen při přejezdech po silnici to zavřu. Ale tam trávím minimum času.

Co pneumatiky průměru 2,6", je vůbec možné na nich dostat defekt? Testoval jsi duše vs. bezduše? Jaké tlaky ty osobně vozíš a co bys na gumách případně změnil?

Právě jsem nasadil nový 2,6" a jsou v pohodě. Tlak jsem nikdy na kole neměřil. Sáhnu a vidím. Navíc to, co je akorát v lese, nemusí být dost na schodech. To každej trialista ví. Já jsem měl proraženej zadní 2,8“ plášť víc než desetkrát. Většinou při výskoku na nějakej ostrej kámen nebo právě při výjezdech / sjezdech schodiště anebo při sjezdu po pořádných ostrých hoblatech. Jednu zadní gumu jsem prosek z boku. Teď tam zkouším Continental 2,6“ a ta má pevnější boky a je, samo sebou, trochu těžší. Ale zdá se být zatím skvělá.

Traduje se, že elektrokola ničí svým výkonem traily. Je tomu skutečně tak? Může za sebou elektrokolo na trailech zanechat větší stopu než běžné horské kolo? A pokud ano, dá se tomu nějak předcházet?

Záleží, jak člověk jezdí. Když budeš na bežným kole pořád někde smykovat nebo budeš věčně dlouhej v klopenkách, tak traily zničíš daleko víc. Nebo když pojede stokilovej týpek na kole a vedle něj 75kilovej týpek na elektru, tak kdo je celkově lehčí? Museli by se lidi v bike-parcích vážit i s kolem a podle toho platit nebo vůbec nejezdit. Jinak motor sám nedá tolik výkonu, abys hrabal na běžném povrchu.

Čipování motorů za účelem odstranění limitu 25 km/h je věc, o které se moc nemluví, ale každý to chce. Jak se na to díváš ty? Přijde ti, že je nutné, aby byl limit u elektrokol povinný? A jak to ovlivní výdrž baterky?

Pro běžné uživatele je to dobře. Je to opravdu nebezpečný, když jedeš v místech, kde jedeš běžně dvacítkou najednou 45 km/h. Samozřejmě, že lepší hranice by byla 30 km/h, a to hlavně pro asfaltový části, kde se na normálním kole taky pohybuješ třicítkou. Ale v terénu a na trailech je to dostatečný. Navíc je potřeba být maximálně ohleduplný vůči ostatním bikerům. To je asi to nejdůležitější. Baterku to žere úplně jiným způsobem. Na Turbo, když se vezeš jako pán, ujedeš tak třetinu. Ale to se celkem dost mění při nižších režimech. Tam ten úbytek není zdaleka tak radikální. Ale už nemůžeš nikdy věřit informacím o dojezdech, ty to hodně zblbne, a tudíž ti nic jiného nezbývá, než sledovat procenta baterky a přemýšlet víc hlavou.

A jezdíš ještě vůbec na běžném horském kole?

Jen na sjezdovým speciálu, který má dvoukorunku a 200 mm zdvihy, ale to jen tam, kde je lanovka a chci si užít trochu toho “ortodoxního DH” stylu :-). Ale to asi tak dvakrát do roka. E-bike mě fakt baví a dává mi možnost užívat si víc svobody mimo biková střediska.

Jsi známý po celém světě, proč sis vlastně vybral spolupráci s českou značkou?

Jsem rád, že je česká, že je z východních Čech, odkud jsem taky, takže to k nim mám kousek. Líbí se mi jejich strategie přemístění výroby do ČR. Pak jejich nadšení a chuť vyzkoušet celoodpružené e-biky pro zábavu. Jejich flexibilita, díky možnosti výroby menších sérií, image z Jestřebích hor, a hlavně je to skvělá parta lidí, kteří jsou bikeři tělem i duší.

Ve svém životě jsi hodně úspěšný, spoustu míst jsi procestoval, hodně zažil a viděl. Proč vlastně dál žiješ tady v Čechách :-)?

Čím víc jsem procestoval, tím víc jsem si uvědomoval, jak se tady máme skvěle.

Máš vůbec ještě nějaké sny? Co plánuje Petr Kraus do budoucna?

Vychovat dva syny, užívat si tuhle jízdu na dvou kolech a předávat dál své zkušenosti.

Ještě bych moc rád poděkoval za podporu svým partnerům, a to především Red Bullu, Apache Bicycles, Represent Clothing, Adidas EyeWear, Seven Days Agency. A také své partnerce za trpělivost.



datum: 22.02.19 - kategorie: Sport
id

id

id

BP Lumen Teasi One BP Lumen Limar X-Ride
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign