Třetí rozměr - 27,5"

Třetí rozměr MTB

Když se v sedmdesátých letech spouštěli bikoví pionýři z hory Mount Tamalpais na starých cruiserech, měli vzadu i vpředu šestadvacetipalcové pláště a rozhodně neřešili, zda by větší průměr nebyl vhodnější. Od té doby se mnohé změnilo, dokonce i Gary Fisher, jeden ze zakladatelů MTB, nakonec odvrátil svoji tvář od šestadvacítek a začal prosazovat průměr dvacet devět palců. Počáteční nezdary, nedůvěra, malé množství náhradních dílů i rámů a vidlic nakonec vystřídala masová výroba a úspěchy na světových kolbištích, když k propagaci devětadvacítek velkou měrou přispěl se svým marketingovým tažením a zakomponováním devětadvacítek do většiny svých modelových řad americký Specialized.

Jestliže zprvu vládla nedůvěra následovaná mnohonásobným deklarováním výhod většího průměru v podobě lepší prostupnosti terénem, navýšením komfortu, větší styčnou plochou s podkladem, pak nyní všichni bereme devětadvacítky jako plnohodnotnou součást bikingu. Kdo je ještě vloni neměl v nabídce, má letos hned několik modelů a samotný Specialized se snaží prosadit větší průměr na úkor klasických šestadvacítek. Výhody jsou jasné, určitá omezení ovšem rovněž. U celoodpružených rámů jsou konstrukce a zdvih velkým průměrem dost omezené a konstruktéři mají dost práce s tím, aby kolo bylo ještě dostatečně ovladatelné a zároveň stabilní i při zdvihu nad 120 mm.

Gary a jeho devětadvacítkové pionýrství jsou možná neprávem tak trochu někde v pozadí za celým tímto humbukem okolo devětadvacítek, ale historie se opakuje, a to v téměř stejné podobě jako s příchodem devětadvacítek. Je tu třetí rozměr, třetí možnost volby, zlatá střední cesta, pro někoho ideál, pro jiné jen další utopistická myšlenka, jenže poučme se z nedávného vývoje, devětadvacítky si cestu prorazily, tak proč ne tento rozměr. Ano, je to přesně mezi, tedy 27,5 palce nebo 650B, chcete-li, případně klasické označení používané už v dobách dávno před devětadvacítkami, tedy 584 mm.

Celoodpružený Jamis Dakar je postaven přímo pro rozměr 650b a tato americká značka tomuto průměru natolik věří, že má v nabídce ještě dva hardtaily.

Pacentiho pacienti!

Sedmadvacítky, tedy přesněji sedmadvacet a půlky, jsou v pneumatikářském průmyslu poměrně starým pojmem, protože rozměr 584 mm se používal už před mnoha lety. Jenže nápad oprášit tento průměr a aplikovat jej ve světě horských kol je poměrně mladý. Sice už prý kdysi na těchto kolech závodil Thomas Frischknecht, ale to nemělo pro jejich rozšíření zásadní vliv. Pionýrem sedmadvacítek je Američan Kirk Pacenti, který stavěl rámy u takových konstruktérů, jako jsou Keith Bontrager nebo Tim Isaac. Pracoval také pro značky Litespeed a Merlin, kde získal zkušenosti s titanem a ocelí, do které se doslova zamiloval. Ocel se mu stala osudnou, když začal v roce 2001 vyrábět rámové spojky pro ocelové rámy a brzy je dodával mnoha malosériovým výrobcům ocelových rámů po celém světě. Zároveň však byl neúnavným konstruktérem, takže stavěl své vlastní rámy a hlavně začal prosazovat nový rozměr kol 650b. Pro ně bylo třeba vyrobit speciální ráfky i pláště, což si Kirk zadal u specializovaných výrobců a přišel tak na trh s vlastními plášti Pacenti Quasi-Moto a Neo-Moto, které mu vyrábí japonský Panaracer. Vypadá to úplně stejně jako pohádka o devětadvacítkách, kterou psal Gary Fisher, jenže Gary měl cestu možná o něco složitější, protože šestadvacítky byly v ohromném rozmachu a nikdo nepotřeboval větší průměr. Přestože Gary v podstatě obul trekingový ráfek do širokých pneumatik a vyrobil k tomu větší rám a delší vidlici, takže dráty nebyly takovým problémem, měl to tenkrát těžké. Dnes každý hledá, jak by se odlišil a jaký průměr kola by byl nejvhodnější vzhledem k jeho výšce, stylu jízdy a danému terénu. Takže střední cesta, jakou představuje 650b, je mnohem přístupnější širší bikové veřejnosti, než tomu bylo kdysi u devětadvacítek. Pacenti tedy stejně jako Gary pouze oprášil již objevené, jenže v tomto případě je kouzlo někde úplně jinde, a to v možnosti použít tato kola na již stávající rámy a vidlice, tedy některé.

Magická kompatibilita

Sedmadvacítky mají doslova na růžích ustláno, protože v mnoha případech není třeba speciálních rámů či vidlic, tento průměr se totiž vejde do některých stávajících šestadvacítkových rámů i vidlic, jejichž seznam je čím dále početnější, nehledě na to, že stále více firem už vyrábí přímo rámy i vidlice na tento rozměr. Vlna sedmadvacet a půlek se tedy zvedla, ačkoli nutno říci, že směrem k bikerskému národu se řítí už několik let, kdy ovšem byla ukryta za mnohem vyšší a hlučnější vlnou devětadvacítek.

Kompatibilita s těmito koly znamená jediné, zadní stavba musí mít můstek na sedlových i řetězových vzpěrách dostatečně vysoko, aby se tam větší průměr vešel. Totéž platí pro přední vidlici, kde ovšem v současnosti mezi kompatibilní patří jen určité modely Fox, Suntour, X-Fusion má v nabídce vidlici Enix se zdvihem 120 mm, která je kromě šestadvacítek určena právě průměru 650b, kdežto výrazně rozšířené vidlice Rock Shox bohužel patří mezi ty nekompatibilní. Vidlici 650B Magic se zdvihem 100 mm určenou přímo na tento průměr má v nabídce značka White Brothers. Výrobce vidlic Fox ovšem v roce 2008 vydal prohlášení, v němž varuje před použitím většího průměru kol u svých 26“ vidlic, takže se nabízí otázka, co může, kromě případného kontaktu pláště s korunkou či můstkem, vidlici hrozit při použití sedmadvacítek. Bohužel v Evropě zatím není tenhle průměr tak rozšířený jako za mořem v USA, kde už horečka z devětadvacítek lehce opadla a lze tam koupit nejen komponenty 650b, ale i kompletní kola. Paradoxně je tam nabídka sedmadvacítek široká nejen v horských kolech, ale hlavně v silničních retro modelech či cestovních speciálech.

V Evropě je toto zboží k dostání jen zřídka, nicméně je několik málo výrobců, kteří se tímto artiklem začínají vážněji zaobírat, protože tuší, že devětadvacítková vlna je možná trochu minula, nebo nechytli tuto příležitost tak silně „za pačesy“ a v sedmadvacítkách by mohli mít větší obchodní úspěch. Například italský výrobce ráfků a zapletených kol Gipiemme vyrábí svůj tubeless model Kenya v tomto provedení a my jsme měli možnost jej vyzkoušet přímo na novém kole určeném pro 650b, ale zároveň jsme druhým párem osadili starší celoodpružený bike Ghost ASX, abychom mohli porovnat rozdíl oproti původním šestadvacítkám, ale nepředbíhejme. Gipiemme na příští rok chystá vícero modelů, a to i v nižší cenové kategorii. Zajímalo nás, jak by to bylo s výrobou galusek pro 650b, oslovili jsme tedy firmu z nejpovolanějších. Domácí výrobce galusek Tufo nám k této problematice poskytl vyjádření, kde poukazuje na nejednotnost všech výrobců v přesném rozměru.

Pro kola 27,5“ zatím není daná jednotná norma, které by se měli výrobci držet. Byť se používá značení 584 mm, to není směrodatné pro rozměry ráfku. ETRTO 584 je totiž norma pro plášťové ráfky, kde číslo 584 určuje průměr patního lana pláště, vnější průměr ráfku je tedy cca 596 mm.
Norma ještě popisuje galuskový ráfek 582, v tomto případě je to vnější rozměr ráfku. Tento rozměr se používá na silniční 26" kola. Pro jaký standard se rozhodnou výrobci ráfků a rámů kol, to je ještě otázkou.
Ivo Caudr - TUFO,s.r.o.

Letos pojede na kolech 650b na olympiádě Nino Schurter, který vozí právě galusky, takže bude zajímavé, co nasadí za obutí. Pokud se jeho chlebodárce Scott pustí do propagace sedmadvacítek s takovou vervou, jako to udělal Specialized u devětadvacítek, bude jejich popularita mnohem větší. Nino jezdí zapletená kola DT Swiss, takže i tam je velké očekávání, s čím přijdou. Jeden z největších evropských výrobců ráfků prý rovněž uvažuje o produkci několika modelů s tímto rozměrem, zatím jsou v nabídce ráfky a zapletená kola od Pacenti, ZTR, American Classic, Sun-Ringle či WTB, Alex Rims nebo u nás takřka neznámé australské značky Velocity, která vyrábí právě pro Pacenti. V pláštích nesou vlajku revoluce Kenda s modelem Nevegal v šířkách 2,1 a 2,3“, Pacenti Neo-Moto a Quasi Moto a rovněž Schwalbe, ovšem ti, jak se dle informací zdá, nechtějí o přímém prodeji obchodníkům do Čech slyšet a dovozce tyto pláště v nabídce nemá.

Dost ovšem teoretizování o tom, co je a není kompatibilní, přejděme k praktickým zkušenostem a měřením, protože o rozměr jde v první řadě. Měli jsme možnost současně porovnat šestadvacítku, sedmadvacítku, devětadvacítku i šestadvacítkového fulla osazeného standardními výplety a následně sedmadvacítkovými koly Gipiemme. Průměr kol je jasný, vzdálenost ujetá na jedno otočení kola se rovnoměrně liší takto.

26“ – 211 cm

27,5“ – 216,5 cm

29“ – 229,5 cm

Zatímco proti šestadvacítce je sedmadvacítka „delší“ o 5,5 cm, devětadvacítka už se protáhne až o 18,5 cm, ale proti sedmadvacítce je rovněž výrazně delší než sedmadvacítka vůči šestadvacítce. Další měření ukázala dost podstatnou věc u průměru kol, respektive jejich poloměru, který výraznou měrou ovlivní výšku těžiště kola, respektive jeho ochotu sklopit se do zatáčky.

26“ – 34 cm

27,5“ – 35,2 cm

29“ – 37,3 cm

Samozřejmě musíme přihlédnout k rozměrům plášťů, kdy na šestadvacítce byla šíře 2,25“, na devětadvacítce 2,2“, kdežto na sedmadvacítce jen 2,0“. Přesto je opět rozdíl mezi šestadvacítkou a sedmadvacítkou jen minimální. Vztaženo k vidlici, je to tedy dvanáct milimetrů, které rozhodují o tom, zda se větší kolo vejde do původní vidlice, případně rámu.

My jsme sedmadvacítky nasadili na celoodpružený bike Ghost ASX se zdvihem 120mm a přední vidlicí RST Titan Air s totožným zdvihem. Zatímco zadní stavba má dostatek místa pro větší kolo i objemnější plášť, u vidlice to bylo doslova o chlup, protože mezera mezi pláštěm a můstkem vidlice byla pouhé dva milimetry a plášť si kvůli lehce naraženému přednímu kolu v jednom místě o můstek občas škrtnul. Důležitá byla ovšem nejen světlost můstků vidlice a zadní stavby, ale rovněž rámu a korunky vidlice, v případě tlumiče i vidlice zajetých na dno zdvihu. Vypuštěním tlumiče i vidlice jsme snadno dosáhli maxima zdvihu a opravdu, zadní kolo bylo od sedlové trubky vzdáleno v nejtěsnějším místě maximálně pět milimetrů. Přední kolo pak nedosáhlo na spodní hranu korunky vidlice, takže vše bylo v pořádku a mohli jsme vyrazit. Výška středu od země byla s původními 26“ koly 336 mm, kdežto se sedmadvacítkami stoupla na 348 mm, což vzhledem ke střední výšce těžiště nebylo za jízdy výrazněji znát na výsledné ochotě kola sklápět se do zatáček.

Pokud bychom měli zhodnotit dojmy bezprostředně po záměně kol za větší, byla znát nepatrně horší točivost předního kola a jen minimální rozdíl v celkové akceleraci. Větší kola byla totiž proti původním paradoxně lehčí o 390 gramů. Valivý odpor byl o něco menší díky rychlejším a užším plášťům Pacenti, původní Schwalbe Smart Sam byly přece jen širší o dvě desetiny palce. Jízda samotná byla zcela v normálu, kolo bylo poslušné a po několika kilometrech už téměř nebyl znatelný rozdíl v ochotě zatáčet ani ve výkonu. Co se týče spojení s terénem a prostupností či zahlazováním nerovností, rozdíl je proti šestadvacítkám trochu znatelný, ovšem ne nějak extrémní. Zatímco devětadvacítka jede jako tank a přejede naprosto vše, v případě sedmadvacítek je to jen o trošku pohodlnější a jistější než na klasice. Zároveň ale nejsou téměř cítit setrvačníky při zatáčení jako u devětadvacítky. V tomto případě by jezdec posazený po delší pauze přímo na sedmadvacítku možná zprvu nepoznal rozdíl, ale došlo by mu to až v rozbitých pasážích nebo v hodně nakloněných zatáčkách, kdy by kolo lépe vedlo a drželo na podkladu. Ale takový rozdíl a nárůst komfortu, jako přinesly devětadvacítky, potažmo nakolik ubraly na akceleraci a daly pocítit setrvačnost při zatáčení, ten se v tomto případě nekoná. Jestliže je na devětadvacítce běžné řadit o stupeň až dva lehčí převod než na stejné trati u šestadvacítky, pak sedmadvacítka tímto neduhem netrpí. Na druhou stranu samozřejmě neposkytne takovou prostupnost a komfort.

Pokud bychom měli kategorizovat sedmadvacítky podle využití, pak by nám vůbec nevadilo, pokud by Gary v počátcích MTB rovnou sáhl po tomto průměru. Zdá se být totiž jakýmsi univerzálem a ideálem, samozřejmě kromě skokových disciplín, kde je menší kolo pevnější. Jezdec menší postavy zde nemá takové omezení jako u devětadvacítky, na vysokém rámu kola vypadají lépe než šestadvacítky, které vypadají jaksi nedospěle a ti, kdo chtějí devětadvacítky kvůli komfortu, ale vadí jim horší akcelerace, zde rovněž naleznou odpověď. Na druhou stranu lze bez sedmadvacítek žít a je možná otázkou času, kdy UCI začne v rozměrech šťourat a pro závody je sjednotí, nebo vypíše kategorie podle použitého průměru kol. Jen si představte, jak by to vypadalo, kdyby závodili kadeti, junioři, muži, veteráni, juniorky, ženy, a to vše ve třech kategoriích podle průměru kol. Uvidíme tedy, zda zvítězí technický přínos pro bikery nebo marketing, protože tohle je další šance, jak přijít s něčím novým a něco vydělat. V každém případě to vypadá, že to bude mít mnohem vyšší rychlost, než jaká provázela vpád devětadvacítek do světa MTB.

Kompletní, ale nedostupná

Jestliže jsme zmínili jednotlivé výrobce komponentů pro standard 650b, pak zcela určitě nesmíme zapomenout na kola, která jsou v nabídce. Ono totiž v zámoří je vše tak trochu napřed, a zatímco my tady jen lehce uvažujeme o přestavbě, tam už dávno začala naplno. Americká značka Jamis má v nabídce dokonce tři stroje na větších kolech, protože v tomto rozměru spatřuje budoucnost. Podle slov jejich manažera začali s testováním sedmadvacítek v roce 2009, když zjistili, že jejich devětadvacítky v celoodpruženém provedení mají kvůli kolům určité limity co do velikosti zdvihu. Proto se vrhli na sedmadvacítky, kde je konstrukce rámu mnohem méně omezená a dovoluje použít vyšší zdvih nad 120 mm. Do sériové výroby se dostaly biky na sedmadvacítkách už v roce 2010 a v současnosti Jamis nabízí dvojici hardtailů Nemesis a Dragon, na duralovém a ocelovém rámu. Celoodpružený model Dakar Sixfifty B má zdvih 130 mm a ve velikosti 21“ má rozvor 1 152 mm, což není tak vysoká hodnota, přihlédneme-li k faktu, že úhel hlavové trubky je 69°, což značí celkem položenou vidlici. To například u devětadvacítek rozhodně neexistuje, tam je vidlice vždy ve strmějším úhlu, aby byla zaručena dostatečná točivost. Bude tedy určitě zajímavé, jak se k sedmadvacítkám postaví výrobci. Další, kdo staví rámy přímo na tento standard, je značka VooDoo, jejíž kola se prodávala kdysi i v Čechách. Haro například už v roce 2009 postavili model Sonix na kolech 650b. Americká Ventana nabízí krásný full El Bastardo, své rámy představil i Lenz nebo Turner, to vše je ale v Čechách téměř nedostupné, nezbývá, než si pořídit bike, který lze na nový rozměr přestavět. A že jich je pěkná řádka! Podle jednoho zahraničního zdroje je jich více jak stovka, a to jak od neznámých, tak od velkých značek. Například Haro, Santa Cruz, Cannondale, Banshee, Morewood, dokonce Specialized jich má početnou řadu, GT Force, Bianchi, Ghost, Kona, Nicolai, Orange, Salsa, Trek, Titus, zkrátka je vidět, že s přestavbou biku na jiný průměr kol se ve světě hodně experimentuje. Ale jak je to, nebo tomu bude u nás? Na to jsme se zeptali zástupců domácích dovozců, výrobců, i závodníků, takže si přečtěte jejich reakce, jak se na nový rozměr kol dívají, co od něho očekávají a zda mu předpovídají slibnou budoucnost.

Výrobci a dovozci kol: 4EVER - firma vyrábějící na vlastní montážní lince kola svoje a dalších značek. V nabídce má jak duralové, tak karbonové modely, je inovativní v odpružení a trend devětadvacítek nastoupila poměrně čerstvě.

Author – značka kol a komponentů, která mezi domácími dovozci a výrobci jednoznačně vede. Authory jezdily už na začátku devadesátých let a během vývoje zasáhly téměř do všech cyklistických disciplín, aby se nakonec rozrostly o druhou značku AGang.

4EVER (odpovídá Radim Brož)

Vlnu devětadvacítek jste nastoupili poměrně čerstvě, co říkáte na pomalu se objevující standard 27,5“?

Pokud budu mluvit za svou osobu a tím vlastně potažmo za naši firmu, tak velikost kol 27,5“ naprosto vítám. Vím, že tři standardy kol, tedy 26“ / 29“ / 27,5“ jsou na trhu trochu příliš, nicméně 27,5“ se mi jeví jako mnohem univerzálnější bike než třeba devětadvacítka. Například duralový 29“ XC full se zdvihem 100 mm je dle mého názoru velmi problematický bike, ale kategorie duralových XC fullů je v Evropě pořád hodně žádaná. Také z hlediska výroby je geometrie 29“ kol opravdu problémová, především v otázce délky zadní stavby. Všimněte si, že spousta značek osazuje 29“ kola výhradně plášti 29x1,90 z důvodu krátké zadní stavby zajišťující lepší obratnost velkého kola v terénu. Širší plášť by mohl kolidovat se zadní stavbou, která musí zároveň respektovat řetězovou linku, anebo s přesmykačem. Taková omezení nejsou, myslím, v pořádku. A jakkoliv vím, že marketing velkých firem hovoří jasně o tom, že 29 je vhodná i pro malé postavy, tak já osobně o tom tak přesvědčený nejsem.

Je podle Vás tohle všechno přínosem pro bikera, nebo je to spíše dobrý marketingový tah, jak oživit trh?

Širší možnost výběru je vždy výhodou pro zákazníka, ovšem velkým bolehlavem pro výrobce a prodejce. Rozšířit už tak hodně širokou modelovou řadu znamená velké investice. Před deseti lety tady byl duralový bike 26“ s odpruženou přední vidlicí se zdvihem 80 mm. Dnes máte hardtail dural / karbon, fully dural / karbon s různými zdvihy pro XC, AM, FR. Do toho téměř všechny varianty v rozměru 26“, 29“ a nyní 27,5“. Z jednoho MTB je tady během krátké chvilky asi 20 – 30 variant. Ještěže v ČR tolik oblíbená kategorie krosových kol, mimochodem o stejném průměru kol jako je 29“, nepodléhá těmto vlivům…

Pohybujete se mezi velkými výrobci komponentů, reagují už oni na tento nový rozměr, nebo je to zatím jen doména menších značek?

Týká se to vlastně především výrobců rámů, vidlic, ráfků a plášťů. Většina velkých výrobců má díly 27,5“ na rok 2013 v nabídce. Nicméně nabídka je zatím velmi omezená. Všichni to chtějí mít, aby nezaspali, ale zároveň jsou opatrní. Nikdo dnes neví, co na trhu vlastně zvítězí. Já se jen ptám, zda zvítězí biker nebo marketing? Tuto otázku si kladu například taky v souvislosti s deseti a jedenáctirychlostními kazetami. Ale tam už je vítěz boje jasný.

Jak moc náročné by bylo upravit Vaše rámy tak, aby byly schopny pojmout oba rozměry, tedy 26 a 27,5“?

Nejsem si jist, zda cesta „kočkopsa“ je ta správná. Touto cestou bychom mohli zabít 26“ i 27,5“ najednou. Kolo musí být především 100% funkční.

Jste hodně inovativní v karbonových rámech, neuvažujete o tomto segmentu na větších kolech?

Uvažujeme. Můžete se těšit…

Author (odpovídá Martin Havlena)

Vlnu devětadvacítek následoval Author poměrně brzy, neuvažujete o ještě včasnějším naskočení na vlnu 27,5“?

Ano, Author byl jednou z prvních značek v Čechách, která přivedla na náš trh 29“ kola. A trvalo pár let, než se podařilo princip a důvody 29“ kol trhu vysvětlit. U konceptu 27.5“ MTB se obávám, že to bude ještě delší proces. Faktickým důvodem pro vznik myšlenky 27.5“ kol jsou problémy u celoodpružených devětadvacítek se zdvihy nad 120 mm. Konstrukčně se nedaří správně nastavit kinematiku odpružení celého kola a optimalizovat jízdní vlastnosti a funkčnost tak obrovských rámů, což dnes přiznávají všichni velcí světoví prodejci devětadvacítek. Proto je menší průměr kol částečným řešením. Jenom poznámka k „důležitosti“ 29“. Celosvětově je poměr jejich prodejů vůči klasickým 26“ MTB 5% : 95%.

Je podle Vás tohle všechno přínosem pro bikera, nebo je to spíše dobrý marketingový tah, jak oživit trh?

Samozřejmě B je správně. Tento pokus přichází ze Států, kde se potýkají s propadem prodejů u 26“ kol s pevným rámem a myslí si, že to kola s 27.5“ zachrání. Této myšlence chybí „Plus Faktor“, což znamená, že nedojde k navýšení prodejů, pouze si zákazník možná místo 26“ nebo 29“ koupí 27.5“. Nevěřím, že by tento koncept kol výrazně oživil trh, jak to je například u E-biků. Jsem si nicméně jistý, že se najdou značky a lidé, kteří budou přísahat, že toto je jediná správná cesta ve vývoji.

Pohybujete se mezi velkými výrobci komponentů, reagují už oni na tento nový rozměr, nebo je to zatím jen doména menších značek?

Reakce na tento typ kol může být velmi rychlá. Vytvořit 27.5“ ráfek nebo plášť je snadné. Složitější je tomu u vidlic. Silnou nabídku má taiwanský X-Fusion a americký White Bros. Ostatní značky vidlic jsou zatím velmi opatrné, ale RST, Suntour, Rock Shox i Fox budou na 2013 několik produktů nově ukazovat. Nejobtížnější bude ovšem „trefit“ správnou geometrii rámu, neboť se jedná o zatím nevyzkoušený koncept kol.

Jak moc náročné by bylo upravit vaše rámy tak, aby byly schopny pojmout oba rozměry, tedy 26 a 27,5“?

Velmi náročné. Geometrie rámu je základem každého kola a primárně předurčuje jeho jízdní vlastnosti. Máme u AGanga rámy odpružené i pevné ve výkresech a během 2012 budeme různé varianty 27.5“ MTB testovat.

U Agangu se inovací nebojíte, nebyl by tam prostor pro další originální kousky na novém standardu, nebo je to z prodejního hlediska zatím hodně nezajímavé?

AGang je koncipován jako rámově velmi sofistikovaná značka. Věřím, že budeme mít na 2013 různá další překvapení v nabídce a jednou z možných cest jsou i 27.5“ modely.

Domácí výrobci rámů, ráfků (a plášťů)

RB – Race Bike, výrobce ručně svařovaných duralových rámů (Roman Bartosz), známý originálními tvary rámů, převodovkou ve středovém složení nebo pevným spojením tlumiče se sedlovou vzpěrou zadní stavby.

RMX – Remerx, výrobce ráfků snad pro všechny cyklistické disciplíny. Tvůrce duralových výpletů, neustálý inovátor v oblasti zapletených kol.

Co si jako výrobce (plášťů, galusek, ráfků, rámů) myslíte o dalším staronovém rozměru 27,5“, který se začíná objevovat na trhu?

RB: Rozměr 27,5“ není úplnou novinkou, na trhu se vyskytuje již delší dobu – například firma WTB v minulosti představila koncept kola na 27,5“ pláštích vlastní výroby, X-Fusion nabízí vidlice pro tento rozměr a někteří výrobci nabízeli kompletní sestavy postavené na kolech 27,5“. Obdobně jako v začátcích rozměru 29“ byl největší problém v malé nabídce, se kterou se nedalo plnohodnotně pracovat. Myslíme, že by bylo zajímavé sledovat souboj konceptů 27,5“ versus 29“. K tomuto ovšem nedošlo, přednost dostal rozměr 29“. V současné době se situace pomalu mění, a to zejména s ohledem na limity rozměru 29“, kdy výrobci hlavních komponent – vidlice, ráfky, pneu - začínají postupně doplňovat sortiment o komponenty pro rozměr 27,5“. Znamená to, že jsou v očekávání a rozměru věří. My osobně mu věříme taky, ale nebudeme předjímat a necháme se překvapit reakcemi trhu.

RMX: Tato kola nejsou malá ani veliká a jsou akorát, tedy jakýsi ideální střed.

Kola velikosti 27,5“ najdou uplatnění u cyklistů se střední postavou.

Myslíte si, že je to z fyzikálního hlediska přínos pro jezdce, podobně jako v určitém směru devětadvacítky, nebo je to pouze další marketingový tah?

RB: Teoreticky se jeví jako ideální rozměr, jenž by měl skloubit kladné vlastnosti rozměrů 26“ a 29“ kol a potlačit jejich negativní stránky. Někde mezi, něco z jedné i z druhé kategorie. Uvidíme, jakým směrem se bude tento trend posouvat a hlavně, zda zákazníci tento trend přijmou a ocení jeho vlastnosti. Je to samozřejmě primárně marketingový tah, který má rozšířit nabídku. Ale jako všechny podobné akce, myslíme, že je jednoznačně v rukou koncových zákazníků, zda se tento trend uchytí. V případě že s sebou nenesou přidanou hodnotu, vydrží tyto akce maximálně pár sezón.

RMX: Vůči 29“ kolům to bude určitý pokrok dopředu. Kola jsou lehčí, pevnější a jsou lépe ovladatelná v náročném terénu. Budou se více přizpůsobovat k postavě jezdce.

Co by pro Vaši firmu znamenalo zavedení tohoto rozměru do výroby, jak moc náročný na vývoj by další rozměr byl?

RB: Nový rozměr vítáme. Uděláme vše pro to, abychom i my přispěli svou troškou do mlýna. Každý nový model s sebou přináší jistá specifika a v podstatě je jedno, zda jde o model na kolech 26“, 27,5“ anebo 29“.

RMX: Po kolech 27,5“ se cyklisté již ptají, a proto firma Remerx již vyrábí první testovací sérii.

Bude rozšíření nového průměru provázet podobná nerozhodnost jako u devětadvacítek, kdy se nakonec po obří specializedovské propagaci staly doslova nutností a vyrábí je každý, nebo se to nastartuje rychleji?

RB: Nemyslíme, že 29“ se rozšířily hlavně po specializedovské akci, i když určitý vliv na masivnější rozšíření z jejich strany je bez diskuze. Obrovské zásluhy na prosazení měla podle našeho názoru hlavně odborná média, která tento rozměr soustavně a neúnavně prosazovala a chválila. Musíme ovšem podotknout, že pokud by koncoví zákazníci neshledali v rozměru 29“ přínos, neprosadil by se. Stejné to bude i u rozměru 27,5“, kdy masivnější rozšíření je otázkou podpory či propagace stran médií a výrobců, odpovídající šíře nabídky komponent a hlavně zájmu ze strany koncových zákazníků.

RMX: Předpokládáme, že tato modelová řada bude díky kratším drátům více vyhovovat diskovým brzdám. Myslíme si, že nastane čas, kdy se budou vidlice a zadní stavby rámu přizpůsobovat více univerzálním systémům. Dle našeho názoru se může vytvořit univerzální rám pro systém 29“ a 27,5“ nebo 26“ a 27,5“. Univerzální rám pro systém 26“, 27,5“ a 29“ určitě nebude optimálně fungovat.

Závodníci, kteří jezdí „ za svoje“

PV – Pavel Vít, člen týmu Axit-Doldy, vyznavač galusek, inovátor, testuje kola 27,5“, NuVinci náboj a stále laboruje s vhodným předním odpružením

TČ – Tomáš Čada, úspěšný veteránský závodník, lezec, běžkař a majitel sportovní prodejny Redpoint, nerozlučitelně spojený s pořádáním maratonu Rallye Sudety a letos nově prvním českým etapovým MTB závodem Specialized MTB Trilogy

VH – Véna Hornych, maratonec, pořadatel etapových závodů, i přes střední výšku postavy vyznavač devětadvacítek a vyznavač nejtěžších převodů

Jaký průměr kol je pro tebe jako závodníka nejideálnější na určitý typ trati?

PV: Na bajku jezdím spíš půlmaratóny než XC, navíc jsem příznivcem „jezdivého terénu“ typu KPŽ. Z tohoto pohledu bych asi měl volit 29“ kola, ale s mou výškou 170cm je to k diskuzi, takže v současnosti jezdím 26“. Z tohoto důvodu se mi 27.5“ od stolu (přesněji od klávesnice) jeví jako hodně zajímavá alternativa.

TČ: Osobně se přikláním k 29“ na všechny druhy tratí. Přesedání z kola na kolo není ideální, protože posed a styl jízdy je trochu odlišný.

VH: Jezdím devětadvacítky, protože ty díky komfortu umožní nasadit třeba pevnou vidlici a prostě valit terénem naplno. Na hodně technické trati se spoustou zatáček, kde se musí často rozjíždět, mám ale raději šestadvacítky.

Vyzkoušel jsi, nebo jezdíš devětadvacítky, myslíš, že by průměr 27,5“ byl v něčem výrazně lepší, nebo by naopak ztrácel?

PV: Devětadvacítky jsem zkusil hodně povrchně (pár kilometrů), takže těžko hodnotit. První pocity byly takové, že obrubáčky a podobné překážky to parádně žehlilo. Se svou výškou jsem si ale připadal jako na kole po větším bráchovi. Od 27,5 určitě nečekám revoluci v jízdních vlastnostech, ale tak nějak doufám, že by to mohlo být o chlup lepší než 26“ (hlavně ve sjezdech a v rozbitých nebo kořenových pasážích). TČ: Jezdím 29“ hardtail, mám i 26“ full a vyzkoušel jsem i 29“ full. Novinka 27,5“ bude jednoznačně kompromis mezi obojím a nemusí to být špatná volba.

VH: Bude to někde mezi, ani příliš rychlé, ani příliš komfortní. Nevýhodou je ale atypický rozměr všech dílů kola. Oproti tomu devětadvacítka používá ráfek, který pojme od silničního, přes trekingový až po široký plášť. To je kouzlo dostupnosti dílů a variability využití.

Kdybys měl rám vhodný jak pro průměr 26“, tak 27,5“, vozil bys třeba na závody dvoje kola a obměňoval je podle charakteru trati, nebo bys raději měl dvě kola, jako mají dnes někteří jezdci 26 a 29“?

PV: Beru celou záležitost z pohledu samoplátce a snažím se minimalizovat už tak vysoké náklady, které tenhle sport přináší. Z tohoto důvodu je varianta výměny kol určitě lákavá. Na druhou stranu jsem člověk líný a vím, jaký mám problém měnit kola s jiným vzorkem galusek podle aktuálního počasí. Takže spíš si myslím, že pokud mi budou kola 27.5“ sedět, tak je budu vozit od jara do podzimu. Samozřejmě to ale bude hodně záležet na rozdílnosti jízdních vlastností!

TČ: Myslím, že universální rám, kde by se dala jen měnit různě velká kola, nelze vyrobit. Asi bych tedy dvoje kola nevozil a ani bych neměl dvě kola, myslím, že i závodníci ve svěťáku to měli jen loni jako přechodné řešení, než si na 29“ zvyknou, letos tomu tak již nebude a budou převládat 29“ hardtaily. Časem možná 27,5“, to se uvidí.

VH: Někdy si vezmu dvě kola a vyberu asi podle trati, ale abych měnil v jednom rámu dvě velikosti kol, to ne. To bude spíš záležitost pro bohatší týmy, které povezou vícero kol, nebo pro holky, které jsou na devětadvácu malé a třeba na etapák by potřebovaly větší kola kvůli průjezdnosti.

Myslíš, že na celoodpružené stroje patří devětadvacítky, nebo by byl 27,5 ideální kompromis?

PV: S celopéry fakt nemám zkušenosti. Z mého pohledu je tahle problematika podobná jako u pevných kol.

TČ: Možná, že 27,5“ by byl ideální kompromis, ale u top modelů není ani 29“ špatná volba, nevýhodou je v případě fungujícího systému pružení pouze hmotnost.

VH: Celopéru stačí klidně šestadvacítky, zbytek udělá odpružení.

Pokud bys jasně cítil nějaký přínos nového průměru, pořídil by sis pár kol i s tím, že náhradní díly a výběr plášťů bude omezený, nebo bys vsadil na klasiku s lepší dostupností servisu a výběrem vzorků plášťů?

PV: Rád experimentuju, takže v tomhle směru mám jasno. Na prvních letošních závodech se objevím na 27,5“, když nic jiného, tak pobavím spolubojovníky. Náhradní díly se vždycky nějak seženou a ohledně výběru plášťů stačí, když na to bude jeden a dobrý.

TČ: Nepořídil, protože právě z toho důvodu jsem odkládal výměnu 26“ za 29“ až do doby, než bude dostatečný výběr obutí atd. Dnes je již nabídka vyrovnaná a myslím, že i 27,5“ budou potřebovat pár let k tomu, než se ujmou, nebo ne a výrobci svou nabídku přizpůsobí.

VH: Já bych vsadil na devětadvácu kvůli výběru dílů, tohle bude spíš zase něco pro další útratu navíc.

Nastane revoluce?

Podle odpovědí všech dotázaných je jasné, že tento rozměr určitě najde své uživatele, případně přinese něco marketingu, ale z celkového počtu horských kol si ukrojí jen mizivé procento nebo spíše promile. Protože rozdíl proti šestadvacítce není v jízdních vlastnostech tak extrémní jako u devětadvacítky, bude mít největší průměr ve světě MTB zřejmě navrch. Klasika ovšem stále jasně vede a dlouho, nebo spíše nikdy nebude překonána. Zatím je to tedy další možnost pro individualisty či ladiče, jak z klasického biku udělat stroj s nepatrně odlišnými vlastnostmi. Kdo dnes spekuluje nad nasazením devětadvacítkového kola dopředu v kombinaci s šestadvacítkou vzadu, má další možnost volby. Vývoj je ovšem tu a bude zajímavé sledovat, jaké nabere obrátky.

Jiří Uždil