deluxe-cycling
katalog_elektrokola

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

eurobike2019

Test, Stevens Izoard

Izoard je v kolekci německého Stevensu vstupním modelem mezi karbonovou smetánku a jeho zatím poslední generace měla premiéru na Eurobiku 2017. Varianta Izoard Pro se sadou Ultegra již loni prošla naším testem, v němž jsme nešetřili slovy chvály, kdy jsme vyzdvihovali především nabízenou kombinaci tuhosti a jízdního komfortu. Tentokrát zde ale máme o něco dostupnější verzi, respektive úplný základ celé řady Izoard, spoléhající na osazení Shimano 105 a kola Mavic Aksium Elite. Cenovka 44 190 korun se zdá být kvalitativní úrovní použitých komponentů odpovídající, ale rám je zde pocitově minimálně o jednu úroveň výše. To, co jsme vyzdvihovali u verze Pro, platí i pro základní Izoard – rám uspokojí i požadavky náročného závodníka. Takže pokukujete-li po cenově co nejdostupnějším silničním modelu s hodně kvalitním karbonovým základem, u nějž by se do budoucna vyplatilo ladit a odlehčovat osazení, jste na správné adrese. Jak již bylo naznačeno, kvality rámu odpovídají spíše osazení luxusnější verze Pro, případně Pro Disc, nežli zde použité sto pětce.

Poslední generace rámu řady Izoard je ve srovnání s jejím předchůdcem někde úplně jinde, ať už designově či konstrukčně, tedy skladbou vláken. Navíc si nemůžeme pomoci, červená v kombinaci s bílou vypadá u testovaného kola zkrátka parádně a určitý grafický minimalismus zde vůbec není na škodu. Pro někoho to možná může být až příliš velká sázka na líbivost, ale ve světě sportovních silničních kol jde o jednu z nejoblíbenějších kombinací, byť dnes všudypřítomná černá začíná u dražších kol převažovat. Bohužel, chtělo by se napsat.

Podívejme se nejprve na konstrukční prvky rámu, který samotný výrobce celkem oprávněně označuje za „profi-třídu“. V červeném matu rám působí o dost mohutněji než v kovově šedé, příznačné pro modely Pro. Právě barva dává vyniknout všem tvarovým hrátkám karbonu, kdy je vedle hodně mohutné spodní trubky podobně nepřehlédnutelný široký profil trubky sedlové, jež se směrem ke středovému pouzdru výrazně rozšiřuje, aby tak nabídla co nejvyšší boční tuhost této oblasti. Na celkové torzní tuhosti se podílí také provedení zadní stavby, konkrétně vysoký průřez řetězových vzpěr s maximálním možným vzájemným odsazením. Při troše pozornosti si všimneme také mírně asymetrického vytvarování spodní části zadní stavby.

Zatímco řada prvků se tváří tak, že je jejich jediným úkolem navýšení tuhosti, což se týká třeba i robustně vyhlížející kónické hlavové partie, tak v pravém opaku k tomu jsou minimalistické sedlové vzpěry, výrazně se zeštíhlující ramena přední vidlice nebo třeba sedlovka útlého průřezu 27,2 milimetru. Právě tyto aspekty dokládají, jak bylo pro výrobce důležité dosažení nejen nekompromisní tuhosti při záběru a v zatáčkách, ale i určité poddajnosti na nerovnostech. Jako celek Izoard funguje na výbornou a kombinace tuhosti a jízdního komfortu v takové míře působí nečekaně, zvlášť uvážíme-li i cenu kola. Takto vyladěné totiž bývají spíše topmodely prémiových značek, nežli vstupní model karbonové třídy.

Svůj díl na nabízeném pohodlí má jistě i klasické provedení oddělených sedlových vzpěr, takže nad zadní brzdou nenajdeme monostay konstrukci. Podobnou výhodou je také lehké prohnutí nebo přesazení sedlových vzpěr vůči patkám, a to se nebavíme o tom, co by se schopností pohlcovat otřesy udělala ještě třeba dodatečná montáž karbonové sedlovky. Vpředu pak obrovskou zásluhu na pohodlí připisujeme celokarbonové konstrukci vidlice, kdy je z uhlíkových vláken i její sloupek, což opět nebývá v dané třídě zdaleka pravidlem.

 

Osazení

Rám modelu Izoard je uzpůsoben také pro vnitřní tažení kabelů elektroniky Di2, nicméně všechny sériově nabízené specifikace sázejí na sestavu bovdenů a lanek, což platí také o diskové verzi s Ultegrou. Každopádně námi zkoušený model se sto pětkou se zdá být pro běžného hobby jezdce ideálem, neboť tato sada dnes funguje prakticky stejně dokonale jako její dražší sestry, využívá jedenáct pastorků a v případě ergonomie pák Dual Control či tuhosti klik Hollowtech II lze skutečně jen máloco vytknout. Kdyby nám někdo zavázal oči a na trenažéru by nás posadil nejprve na kolo s Ultegrou a poté sadou 105, skoro si troufneme tvrdit, že bychom rozdíl vůbec nepoznali.

Oproti výše postaveným modelům je z hlediska jízdního projevu asi největší odlišnost v zapletených kolech, ale ani tady se nedá říci, že by bylo něco špatně. Ostatně Mavic Aksium Elite (či Race) jsou v dané třídě nejrozšířenějšími výplety a z hlediska odolnosti či tuhosti patří k osvědčeným. Navíc nebudou nijak zvlášť protestovat ani proti případné nadváze jezdce. Každopádně ale právě kola budou nejspíš jako první v hledáčku majitele, který bude chtít svůj stroj co nejefektivněji upgradovat. Ksyrium Elite (nebo něco váhově podobného) by Stevensu slušela.

Sympatická nám byla skladba převodníků, kdy značka nepoužila dnes skoro všudypřítomný Compact, ale namísto něj dala přednost sestavě převodníků 52-36, již jsme si docela oblíbili. Kazeta s rozsahem 11-32 se může zdát ale trochu zbytečná, největší pastorky budou v našich podmínkách určeny snad jen pro vyloženě netrénované jedince – za nás by bohatě dostačoval největší pastorek s nějakými osmadvaceti zuby, a to i pro zvládnutí šumavských kopců. Naopak pochvalu zasluhují prakticky všechny vlastní komponenty s logem Scorpo, ať už se jedná o příjemně tvarovaná řídítka či vyloženě sportovně střižené sedlo.

Jízda

Hned na začátek jízdních dojmů je třeba se oprostit od faktu, že máme před sebou nejdostupnější model karbonové série. Jízdní pozice, celková ovladatelnost i kvalita přenosu síly totiž hrají tak trochu jinou ligu, než bývá ve čtyřicetitisícové kategorii zvykem. Posed je vyloženě sportovní až závodní, byť ne zbytečně natažený – ačkoliv dovoluje snadné upravení s preferencí komfortu.

Tuhost rámu jsme zmínili již několikrát a podle našeho názoru patří právě v tomto ohledu Izoard k tomu úplně nejlepšímu ve své třídě, což ocení třeba siloví jezdci. Minimálně stejně jako při spurtu či jízdě v kopcích je to cítit při položení kola do zatáčky. Třeba serpentiny mezi Berounem a Srbskem jsme si vyloženě vychutnávali, projev v zatáčkách byl velmi jistý, dokonale předvídatelný, bez nutnosti neustálých korekcí řídítky. Stejně příjemné pocity jsme měli rovněž při jízdě ze sedla, geometrie je zkrátka namíchána velmi zdařile.

Pohodlí není třeba více rozpitvávat, podílely se na něm třeba i pláště Continental šířky 25 milimetrů nebo příjemná omotávka. Spíš se zastavme u celkové akcelerace. Ta logicky odpovídá obvodové hmotnosti kol Aksium a použitého obutí, avšak rozhodně jsme neměli pocit, že bychom v tomto směru nějak strádali. Přesto nám to ale nedalo a jen pro zkoušku jsme zkusili nejprve nasadit naše redakční Ksyria a poté testovací set špičkových karbonových kol Deda Elementi SL45. V obou případech jsme se nemohli ubránit pocitu, že takto kvalitní rám by si skutečně zasloužil lehčí zapletený set, než sériově osazená kola Aksium Elite, takže novopečený majitel kola od nás dostane požehnání k případnému dalšímu tuningu. Jinak ale tyto mavicy vlastně kvalitativně odpovídají sadě 105, takže je vše v naprostém pořádku.

Tolik tedy k nejdostupnějšímu karbonovému silničnímu modelu v nabídce značky Stevens.

 

Fotogalerie kola ZDE

 

Tabulka:

Rám: Carbon SL Fiber

Vidlice: Stevens Full Carbon SL

Kliky: Shimano 105, 52-36

Brzdy: Shimano 105

Páky: Shimano 105

Přehazovačka: Shimano 105

Přesmykač: Shimano 105

Kola: Mavic Aksium Elite

Kazeta: Shimano 105 11-32 (11)

Pláště: Continental Grand Sport Race SL, 25

Řídítka: Oxygen Scorpo Aero

Představec: Scorpo Road

Sedlovka: Scorpo Road

Sedlo: Oxygen Cyrius

Hmotnost: 7,95 kg (vel. 58)

Cena: 44 190 Kč

 

 

datum: 02.09.19 - kategorie: Testy kol
id

id

id

id

id

merida.gif merida.gif merida.gif merida
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign