schindler13 mojekolo.cz/komponenty/plaste/?vyrobce=continental

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

auth2018

TEST, Pells Duke Race

Razance, s jakou se domácí Pells vrhnul do kategorie dvacet sedm a půl palce, je letos stejně překvapivá, jako chování karbonového top modelu Duke, který právě této skupině kraluje. A jestliže to Pells s karbonovými rámy uměl vždycky naladit tak, aby bylo ovládání kola, výkon a komfort ve vyvážené harmonii, pak v případě tohoto modelu platí totéž.

Odklon od tradice

Duke se na první pohled tváří trochu odlišně od toho, na co jsme byli v posledních letech v případě poměrně originálních řešení karbonových rámů Pells zvyklí. Kruhové profilace trubek monokokového rámu se sice lehce převářejí v elipsu u hlavové partie a průřez se lehce pozměňuje směrem ke středovému pouzdru nebo výrazně zplošťuje třeba v případě horní trubky v napojení na sedlovou, ale v zásadě už je upuštěno od hranatých profilů, tak typických pro charakteristický rukopis. Plynulost a vše oblé a zahlazené, to jsou poznávací znaky tohoto rámu, které v případě přechodů přední partie rámu do zadní stavby platí hlavně v partii kolem horní a sedlové trubky. Zde se totiž výrazně rozšířená horní trubka s nízkým profilem mění v útlé sedlové vzpěry, mající lví podíl na celkově vynikající absorpci rázů od terénu. Zaoblené celokarbonové patky pak sice směrem ke středovému pouzdru v moderním rozměru PF92 nabírají na objemu i výšce, ale celkově bylo u rámu znát výrazné zaměření na celkový komfort s dostatečnou mírou torzní tuhosti.

Současné trendy konstrukci rovněž neminuly, takže kónickou hlavovou trubku doplňuje vnitřní vedení řadicích lanek a jen hadice zadní brzdy po spodní trubce je posledním z tradičních řešení. Postmount úchyt zadní brzdy je totiž také na vnitřní straně patek, takže sbohem tradice.

Testovaný bike je druhým nejvýše postaveným v modelové řadě, ovšem komponentové osazení bylo v tomto případě zvoleno citlivě s ohledem na cenu. V případě vidlice Reba s lockoutem z řídítek a pevnou 15mm osou nelze mluvit jinak, než že jde o osvědčenou klasiku, zaručující sametový chod a dostatečnou tuhost v kombinaci se schopnostmi vyžehlit i hodně agresivní terén. Sadě SLX pak ve funkčnosti chodu řazení nelze nic vytknout a rovněž zvolené převody nám vyhovovaly a k závodnímu naturelu kola by se trojpřevodník snad ani nehodil, navíc chválíme použití brzd stejné sady, nabízejících perfektní dávkování výkonu.

Volba zapletených kol se v případě akcelerace ukázala jako velice šťastná a navíc prospívající designu celého stroje. S koly související obutí určené spíše pro středně tvrdý a rychlejší povrch je odpovídající závodnímu koncipování testovaného modelu, a pokud bychom chtěli jít i do detailů v podobě posedu či kokpitu, pak jednoznačně pějeme chválu na řídítka s vlastním logem, jejichž šířka byla tím, co zaručil skvělé vedení i ovladatelnost kola a neochvějnou jistotu ve sjezdech, doplněnou razantním záběrem při výjezdech ze sedla. V případě rámu i osazení tedy testovaný bike neukázal žádnou slabinu a promyšlená volba všech komponentů se určitě vyplatila. Drobnou estetickou výtku si dovolíme snad jen k sedlové objímce, jejíž výška nám tak trochu neseděla k zakončení sedlové trubky, vyžadující spíše dvojnásobně vysoké provedení.

Zrozen k vítězství

Duke je závodní hardtail, žádný kamarád na nedělní výlet, ačkoliv i ten by vzhledem k vysoké míře komfortu a rozumné výšce řídítek s rekreačně laděným jezdcem také zvládl. Jeho doménou budou rychlé XC nebo maratonské tratě, kde jezdce díky sportovně nataženému, ovšem nijak extrémně závodnímu posedu bez obav protáhne všemi nástrahami. Geometrie totiž patří mezi ty, které jezdci sednou hned od začátku a není třeba nějak speciálně dolaďovat délku posedu nebo výšku řídítek, vše je v poměru k výkonu v ideální míře. Jezdec šlape mírně před sebe, cítí trochu delší geometrii rámu, ovšem s prvním povelem do řídítek dostane okamžitou odpověď v podobě rychlé změny směru bez jakéhokoliv protestu. A takto se bike chová vlastně v každém směru.

Ať už na rovině, nebo v táhlých výjezdech, vždy jsme měli pocit, že kolo pod námi neprotestuje ani proti držení ostrého tempa, ani proti akceleraci. I když v druhém případě byla znatelná spíše střední tuhost celého rámu, zapletená kola jakýkoliv deficit spolehlivě smažou. Perfektní vedení přímého směru s dokonalou odezvou na povely do řídítek nás v této kombinaci hodně bavilo na lesních stezkách, kde si bike díky nízkému těžišti nechal líbit každou zatáčku, naklopení i přeskok mezi kolejemi. Dostat jej do vzduchu je hodně snadné vzhledem k hmotnosti, ale trochu delší geometrie už omezuje nějaké větší akrobatické prvky. Hodně utažené zatáčky sice nejsou délce rámu a průměru kol zase tak po chuti jako v případě šestadvacítkové klasiky, na druhou stranu to je ale stále diametrálně odlišné od projevu devětadvacítek, a Duke v tomto směru patří mezi točivější kola.

To se potvrdilo i ve sjezdech, kde nebyl problém sjet ani hodně prudké nebo rozbité pasáže, ovšem přesun těžiště dozadu byl místy nezbytným úkonem. Průměr kol a pevná přední osa s kónickou hlavou právě v těchto pasážích nebo v zatáčkách pod brzdou dodaly na přesnosti ovládání a jistotě, podobně jako je tomu u devětadvacítek, ale vše v mnohem svižnějším duchu. Dominancí duka budou ovšem delší rychlé sjezdy, kde komfortní rám ušetří sedací partie jezdce a větší kola vyhladí skvěle nerovnosti terénu, ten nepatrný rozdíl proti šestadvacítkám je zde velkou výhodou přenášející se i do opačného směru. Stoupavost je totiž hned druhou charakteristickou vlastností, nebo spíše tou nejvýraznější. Přestože nebyl problém přitažením řídítek ve sjezdech odskočit hranu po zadním kole nebo jej při přejezdu terénní rýhy postavit na zadní, ve výjezdu jako by tyto bonusy byly zapomenuty a přední kolo se přilepilo jako na povel k zemi. Chuť, s jakou se bike dere do každého výjezdu, je až neskutečně nakažlivá. V sedle stačí jen lehce pokrčit lokty a předek sedí na zemi, aby nutil jezdce vydat ze sebe maximum a při aktivaci lockoutu přitom ze sedla nedojde k žádému proklouznutí zadního kola, ale vše pokračuje stále naplno. Výjezdy v závodním módu tedy Duke umí a jezdec v nich rozhodně nebude ztrácet.

V podstatě ve všech partiích jsme nešetřili na adresu kola superlativy, a i když nepatří rám mezi nejtužší, celková míra akcelerace a hlavně schopnost rámu pohltit velkou část otřesů to bohatě vykompenzovaly. Duke tak nebude jen ostrou zbraní na závodní XC okruhy, ale nabídne skvělou spolupráci i na dlouhé trati maratonu, kde by jezdec často sáhnul raději po devětadvacítce. Duke je tak ideální ukázkou toho, že střední průměr kol může být v případě kvalitního rámu a dobré geometrie dokonalým univerzálem pro všechno.

Galerie kola ZDE

 

 

Technické specifikace

Rám: High Modulus Carbon

Vidlice: Rock Shox Reba RL, QR15, 100 mm

Kliky: Shimano SLX 26/38

Brzdy: Shimano SLX

Řazení: Shimano SLX

Přehazovačka: Shimano Deore XT

Přesmykač: Shimano SLX

Kola: Mavic Cross One

Pláště: Schwalbe Racing Ralph 2,1“

Kazeta: Shimano HG62, 11-36

Sedlo: Pells Long Way

Sedlovka: Pells XR2

Řídítka: Pells XR68

Představec: RX 67

Hmotnost: 10,9 kg

Cena: 59 990 Kč

 

 

 

 

datum: 04.11.14 - kategorie: Testy kol
id

id

id

BP Lumen Teasi One BP Lumen Limar X-Ride
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign