Schindler20_2019

ekola_banner

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

eurobike2019

vrátit v srpnu author_duben_2019.jpg

Test MTB elektrokola KTM

KTM  e-bike

Už jsme si zvykli na cestovní kola s elektropohonem, která jsou pěkným zpestřením veletrhů a hodí se do města či na vesnici. Rakouská značka KTM však představila elektromotorem poháněné horské kolo, jenž posouvá bikerovy možnosti v lese o řád výš. Nebudeme se zabývat strohými daty jak z učebnice fyziky, ale rovnou se budeme věnovat jízdě. A ta jezdce na elektrokole doslova rozesmává. Při prvním osahání na parkovišti je ihned cítit přínos elektromotoru, biker má při šlapání pocit, jako by jej někdo zezadu tlačil. Tato pomoc je vždy znát poté, co zašlapeme do pedálů, jakmile však svěsíme nohy, po chvíli opět ustane.

elcelk

Pro její využití je tedy nutné šlapat. To je jasné na silnici u cestovních kol, ale z jízdy na horském elektrobiku v terénu jsme měli zpočátku obavy. Selský rozum našeptává, že když zašlapu ve sjezdu, kolo mě požene kupředu a v prudkém výjezdu mi zase bude zvedat přední kolo. V terénu jsme se pak přesvědčili, že naše domněnky nebyly daleko od pravdy.

Sjezd

Pokud si ve sjezdu šlápneme, motor skutečně přidá výkon a kolo samo zrychlí. Napoprvé to byl dost nezvyklý zážitek, ovšem vzápětí jsme si uvědomili, že stačí do sjezdu výkon motoru přepnout na dobíjení ovladačem nad brzdovou pákou, čímž se motorek vyřadí a funguje podobně jako dynamo. U elektrobiku KTM je možné jak výkonbaterie motoru, tak i dobíjení nastavit ve čtyřech režimech, přičemž čtvrtá poloha funguje prakticky jako brzda motorem u aut. To je obrovská výhoda v hodně prudkých sjezdech, kdy se kromě dobíjení baterie můžeme spolehnout na částečnou pomoc při brzdění. První seznamovací jízdy tedy byly o sžití se s kolem a naučení se pravou rukou ovládat kromě řazení, brzdy a lockoutu také řídící jednotku motoru a vtisknout si do paměti, že před sjezdem je potřeba motor vyřadit z provozu.

Výjezd

Opačná situace nastane ve výjezdu, kdy si logicky devětadevadesát procent populace nastaví čtvrtý, nejvyšší výkon. Na dvaadvacet kilo těžkém kole jsme tak vyjížděli i prudké stojky na kořenech prakticky s prstem v nose. Problém zpočátku nastával pouze při jízdě na nejlehčí převod, kdy pomoc motoru již nebyla tak zřetelná. V tu chvíli bylo třeba zalehnout za řidítka a šlapat jako na běžném kole. V nejprudších pasážích navíc výkon kola logicky zvedal předek, takže bylo potřeba více než na budikelnormálním stroji tlačit řidítka k zemi. Pokud zadní kolo na nějaké kluzké překážce proklouzne, motor má automaticky tendenci zadní kolo ještě více roztočit, takže zpočátku jsme si několikrát šlápli na zem. Šlo však pouze o prvotní nezvyk a byla jen otázka chvilky, než jsme si na toto specifické chování kola zvykli a začali je využívat ke svému prospěchu. Na horském e-kole KTM jsou namontovány pláště Schwalbe RocketRon, které velmi dobře zabírají i v prudkých výjezdech, takže jsme si neodpustili porovnat rychlost jízdy do kopce s vyšvihaným závodníkem, jedoucím na o více než polovinu lehčím kole. Výsledek byl ohromující, s plně nabitou baterií jsme při čtvrtém, maximálním stupni výkonu i na tak těžkém kole drželi krok a občas i ujížděli. Rozdíl pak byl cítit hlavně v tom, že on měl své kolo plně pod kontrolou a spoléhal se na své svaly a nízkou hmotnost kola, zatímco my jsme se občas potýkali právě s výše zmíněnými starostmi jak udržet přední kolo na zemi či nenadzvednout zadní kolo na kořenech.

Rychlostní limit

Zákon omezuje rychlost, při které může být elektropohon v provozu, na maximální hodnotu 25 km v hodině. Té se dá u cestovních kol dosáhnout velmi brzo a poté, co elektromotor přestane pomáhat, se jezdec již jen trápí na zbytečně těžkém kole. Elektromotor by měl u těchto kol smysl určitě alespoň do 40 km v hodině, to je ovšem utopie (pokud si jezdec sám nezjistí, jak toto omezení přečipovat). U horských kol je situace jiná, na lesních diskelpěšinách, klikatých zatáčkách i terénních výjezdech se jezdec pohybuje nižšími rychlostmi, než na asfaltu, takže pomoc motorku využije daleko častěji, při běžné lesní jízdě mezi stromy snad ani nemá smysl jezdit rychleji. V táhlých sjezdech pak stačí přepnout výkon motoru na dobíjení a kus uzmuté šťávy baterce doplnit.

Pro koho má e-bike smysl?

Horské kolo s pomocným elektromotorem je možná teprve na začátku své evoluce, ale již první verze je celkem slibná a otevírá cestu k využití horských elektrokol pro širší masy jezdců bez výkonnosti. Pokud by se tedy záměr vylákat lidi z aut a posadit je na kola zdařil alespoň v malém měřítku, bude to výhra nejen pro „lenochy“, ale i pro naši planetu. Horské e-kolo má tradiční XC geometrii, ovšem jeho slušnou ovladatelnost zatím kazí vyšší hmotnost zadní části díky umístění motoru do zadního kola. Pokud se tedy podaří tento neduh odladit, mohly by se e-biky brzy rozšířit mezi široké masy. Kdo ví, jestli by se potom dokonce nezačaly pořádat závody elektrokol. Nepočítejte však s tím, že vás někdo pustí na tradiční závod. Elektromotor a baterie jsou zatím tak velké, že byste byli ihned odhaleni.

eljizda

(mi

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

)

datum: 09.07.09 - kategorie: Testy kol
id

id

id

id

id

merida.gif merida.gif merida.gif merida
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign