Sudety MTB Challenge očima mechanika

V Cykloservise čísle 14 jsme přinesli reportáž z domácího etapáku Specialized MTB Trilogy a nyní přicházíme s druhým poločasem česko polského duelu, tedy tím odehrávajícím se za hranicemi, konkrétně v oblasti mezi Javořími, Orlickými a Rychlebskými horami.

Polský podnik Sudety MTB Challenge je o poznání starší a pro nás mechaniky to byla již šestá účast, navíc letos okořeněná téměř čtyřstovkou závodníků, což strašilo až nadbytkem práce. A obavy se potvrdily, protože průřez účastníky snad ze všech koutů světa ukázal, že kolo má úplně v pořádku opravdu jen málokdo. Dvojici nových nášlapných pedálů jsme prodali ještě před vybalením nářadí, protože jeden závodník své „šlehače“ zničil už při tréninku a druhému pro jistotu ukradli jeho kolo už v Drážďanech, takže jel na půjčeném stroji s obyčejnými pedály a chtěl nášlapy. Další dny nám pak odhadem chyběla asi pětice pedálů, naštěstí si ti potřební půjčili od těch, kdo měli náhradní. V tomhle směru se pedály Shimano ukázaly jako největší držák.

Nejkurióznější opravou bylo vyztužení prasklého držáku přesmykače na KTM Myroon pomocí rozřezaného hrnce. Široký pásek vytvořil objímku sedlové trubky chycenou šroubem košíku a přesmykače. Ten jsme pak srovnali pomocí plastových stahovacích pásků a bez dalšího zásahu to vydrželo čtyři etapy až do konce.

První tři etapy startovaly hvězdicově z jediného města hned na polské straně Králického Sněžníku a zatímco první večer po prologu jsme zavírali servis po jedenácté, kadý další den už jsme odkládali nářadí až v půl druhé ráno, abychom jej o půl osmé po snídani zase brali do ruky. Ve frontě do servisu, ale hlavně ve startovním poli bylo vidět, že Evropě vládne Specialized, Cannondale, Scott a za nimi už je pak KTM, BMC, Trek, Rocky Mountain, Merida a další značky, takže žádné překvapení. Naopak v servisu bylo překvapení až až.

Ani MTB Challenge se nevyhnuly problémy s obuví, jeden jezdec měl úplně prošlapanou podrážku, další si raději od nás koupil tretry nové a tenhle si své rozlepené Diadory luxusně vytunil stříbrnou páskou, aby je mohl po závodě reklamovat. Sešroubovat podrážku kvůli reklamaci nechtěl. (Challenge)

Letošní ročník se jednoznačně nesl v defektech bezdušových plášťů, které jsme jednak měnili za nové, nebo v místě průřezu podlepovali. Rovnání naklepnutých tubeless ráfků, které pouštěly vzduch bylo také každodenní rutinou, ale jinak sušší povrch prvních tří dnů kromě prasklých drátů, nepřinesl žádný extrém. Lupání v rámech způsobené opotřebenými PF středy znamenalo častou rozborku, přelisování nebo výměnu středových složení a kliky musely občas ven také kvůli výměně lanek a bovdenů tažených vnitřkem rámu.

Kdo si myslí, že jezdec na kole za sto padesát tisíc bude mít vše v pořádku, je na omylu, protože nejen levné stroje, ale i to nejdražší trpělo právě na staré a zatuhlé vedení lanek a stále populárnější ukrývání lanek do rámu bylo doslova noční můrou.

Tenhle luxusní ocelový hardtail Bronto z Oregonu měl na spodní trubce prstencovou výztuhu v místě, kde je přechod dvou tlouštěk stěny. Netradiční rám zdobilo rovněž netradiční sedlo Brooks Cambium nebo vidlice Lefty. (Challenge)

Vytáhnout z rámu lanko bez předchozího ujištění se, zda je uvnitř naváděcí trubička znamenalo, že muselo z rámu všechno ven. Když jsme prostě omylem nenasadil na staré lanko naváděcí trubičku pro protažení toho nového, tak se lanko zavádělo dlouho s pomocí světla a pinzety. Naopak systémy s vyjímatelnými vložkami, usnadnily výměnu lanka skrz velký otvor opravdu maximálně. U celoodpruženého GT to ovšem pozdě v noci hrozilo téměř demontáží celého i-Drive systému, naštěstí zázračný průnik lanka skrz otvor hned napoprvé uklidnil naše nervy. Ty naopak škodolibě potěšila výměna drahých řídítek Schmolke za hliníková, když německá kultovka nevydržela první etapu a zlomila se. Další karbonová řídítka se naštípla v objímce a třetí jsme na prodej už neměli.

Nejkurióznější servisní zásah ovšem představovalo zajištění přesmykače na rámu KTM Myroon, jehož karbonový držák napraskl a kromě výrazného pohybu přesmykače hrozilo utržení. Majitel kola je pravidelný účastník, který si s námi každý rok připíjí slivovicí na „freundschaft“, takže jsme mu obětovali kovový hrnec, z kterého pod flexou za jeho údivu létaly jiskry a vznikl tak pěkně široký pás materiálu pro pojistnou objímku. Další kuriozitou byl Cannondale Scalpel s čímsi co hrozně rachotilo uvnitř rámu, prý to začalo v druhé etapě. Po demontáži Lefty se z horní trubky podařilo hlavovou vyklepat trojici podložek pod představec, které tam zřejmě „zapomněl“ nějaký mechanik, jenž kolo stavěl.

Dvojice českých kameramanů z Burg Production sice přes den létala s helikoptérou, ale ta byla jen na baterky. Zatímco jeden z nich spal v autě, druhý kvůli chrápání zvolil oplachtěný vlek pořadatelů. V tomhle komfortním ubytku stříhal videa a hezky v suchu nocoval, navíc si jej mohl kdykoliv odtlačit kam potřeboval. (Challenge)

Noční můrou v servisu bylo zprovoznění některých kotoučovek, kterým nestačilo jen odvzdušnit. Rozborka páky Avid a výměna o kroužku zachránila při nákladech pět korun za kroužek celou brzdu. Jenže těsnicí kroužek na pístku v páce nevydržel a poslední etapu jsme tutéž páku rozebírali kompletně minutu před startem, dali nový kroužek, odvzdušnili a dvacet minut po startovním výstřelu už jezdec mohl stíhat všechny před sebou. Naopak několik brzd Magura MT se nepovedlo vylepšit ani pečlivým odvzdušněním ani různými fintami a jejich krok byl poloprázdný.

Nakolik byli někteří jezdci schopni ojet své destičky, případně do jakého profilu obrousit boky kotoučů, to bylo neuvěřitelné. Po čtvrtečním dešti nastala panika a vyprodali jsme hned několik typů destiček, takže bylo nutné je vybrousit a vyřezat z podobných kousků, aby rozměrově pasovaly do třmenů. Z vnitřní strany rozdrcený keramický pístek v brzdě Shimano pak byl jen třešničkou na brzdovém dortu. Tedy vlastně ne, tou byla kombinace brzdových pák Shimano plněných minerálním olejem a brzdových třmenů Formula, používajících naopak brzdovou kapalinu DOT. Tenhle belgický jezdec měl až do předposlední etapy štěstí, že to tak nějak fungovalo, ovšem v té předposlední se zadní brzda už kousla a jel tak čtyřicet kilometrů s ruční brzdou. Výměna destiček po etapě a odvzdušnění, skoro jsme si střihli co tam vlastně dát, na poslední den systém oživila, ale těsnění uvnitř už bylo skoro po smrti.

Nejdrsnější opravou bylo navrtání trojice děr pro šrouby spojující uvolněnou hliníkovou vložku se závitem ve středovém pouzdře karbonového rámu. Vložka se i přesto časem natolik viklala a otáčela, že karbon v poslední etapě nakonec povolil kilometr před cílem. Ruský jezdec ale nespadl a dojel i tak na vynikající pozici. (Challenge)

Ten samý závodník byl ještě specialistou na řazení, protože výměna celého ojetého pohonu jej i přes naše odzkoušení přivedla zase do servisu. Prý to v záběru hrozně dře a rachotí a to jak do kopce, tak směrem dolů. Zase test a všechno v pořádku, tak jsme jej požádali o demonstraci a bylo to jasné, jeho naprosto samozřejmá kombinace malého převodníku a malých pastorků a naopak velkého a velkých pastorků prozradila, ža vlastně vůbec nic netuší o křížení řetězu a chyba je pouze v něm.

Standardní servisní zásahy letos tak trochu okořenily prasklé rámy, kdy čtyřem z nich napraskla sedlová nebo řetězová vzpěra z boku, což se dalo vyztužit a pátým byl konec sedlové trubky pod objímkou, což se také dalo odjet. Šestý smolař měl uvolněné hliníkové středové pouzdro v karbonovém rámu a to se nakonec rozpadlo jen kilometr před cílem poslední etapy, takže měl nakonec obrovské štěstí. Rozmach dálkových lockoutů, spojujících v jedné páčce ovládání tlumiče i vidlice vedl u mnoha jezdců k tomu, že absolutně nevěděli, jak má celý systém fungovat. Nesladěný tlumič s vidlicí fungoval polovičatě a zatímco se třeba vidlice skoro zamkla, zadek vesele pružil dál a naopak. Na seřízení citlivý systém vyžadoval přesné nastavení pozice ovládacích koleček a předepnutí lanka, takže se pak mnozí divili, že to celkem funguje a nabízí jim to úplně jiné jízdní vlastnosti. To platilo jak pro systémy CTD od značky Fox, tak pro podobně řešený koncept v režii značky Scott.

Jeden ze čtyř stejně poškozených rámů, každý jiné značky, dostal hezkou dřevěnou výztuhu, která vydržela další etapu bez poškození. S bočním nárazem patou nebo na kámen asi konstruktéři moc nepočítají. (Challenge)

Každopádně stroje byly i přes svůj stav nefunkčnosti, opotřebení, či naopak exkluzivity k vidění pěkné. Po trase se proháněla dvojice prototypů BMC pro rok 2016, které sedlali lidé z vývoje této značky, nechyběly garážové ocelové kousky nebo řada karbonových rámů neznámých asijských značek, či jihoafrický Momsen. Komponenty 1x11 byly stále častější a šišaté převodníky Rotor zdá se postupně získávají stále víc příznivců. Rovněž vyznavači nekomerčních biků nás potěšili a k vidění byly ocelové garážovky, jedna z Oregonu obutá na pláštích Rubena, nebo hliníkový hardtail s pevnou vidlicí a osmnáctirychlostní převodovkou Pinion namísto středového složení. Trochu nešťastným trendem se stalo používání latexové duše s průměrem 26 palců v devětadvacítkových kolech. Je prý lehká a univerzální pro všechny tři průměry, ovšem zkuste si ji do pláště dostat, to byl někdy porod.

Tohle není pozdrav čtenářům, prostředníček je totiž focený z druhé strany a navíc je hezky vykloubený do strany. Tohle je prostě jezdec, který čekal přes hodinu na odvoz do nemocnice. (Challenge)

Když bychom chtěli srovnat oba podniky mezi sebou, pak ten polský trochu strádal na bufetech, které rozhodně nepatřily ke gurmánskému zážitku, ale monotonní sestava levných sušenek, pomerančů, banánů a jonťáku musel lézt po dvou dnech krkem snad každému. Trasy byly v Polsku rovněž snadnější a méně technické s převahou rychlých úseků po lesních cestách. I tak si to ale účastníci pochvalovali, protože to pro ně, jakožto obyvatele rovinatějších oblastí byly exotika. Pro nás každopádně také, protože jsme viděli, jak snadno lze z drahých kol špatným nastavením udělat v podstatě nefunkční a nevýkonné stroje. Na druhou stranu zásoba piv, která se každý večer nahromadila v servisním stánku jako pozornost od spokojených zákazníků, byla určitě větší než na českém podniku. Na MTB Challenge tak stoprocentně platilo naše oblíbené: „to jsme si ale pěkně zamechanikovali“.

(už)