cratoni

Závěsy a záclony Praha

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

Author_leden_2018

Retro, Reta M2 – 1993

Mezi horskými koly z devadesátých let najdeme jak všeobecně uznávané modely, dnes patřící k vyhledávaným sběratelským kouskům, tak i ty biky, jež sice neosloví zdaleka každého pamětníka, ale mohou být zajímavým ohlédnutím do minulosti. Třeba i naší české. Zvlášť když k tomu přidáme již neexistující, téměř zapomenutou značku nebo nevšední konstrukci rámu. Právě sem spadá bledě zelená Reta M2 s ocelovým křížovým rámem a sadou Sachs Rival 7000. Když jsem nedávno toto horské kolo po letech znovu spatřil, automaticky jsem se přesunul o necelé čtvrt století nazpět. Přesně na tomto stroji jsem jel v roce 1993 své první bikové závody – takže jakmile se kolo objevilo v inzerci, okamžitě jsem se pro něj vydal k Hradci Králové a vezl si jej domů. V americkém filmu Návrat do budoucnosti sloužil k cestování v čase létající DeLorean, mně stačilo pár stokorun.

 

Co je, nebo spíše co byla Reta? Tato značka patřila v první polovině devadesátých let k poměrně silným domácím výrobcům, sázejícím především na co nejvýhodnější poměr cena/výkon. K tomu posloužila třeba i výhradní orientace na komponentové sady Sachs. Ty sice nebyly funkčně zdaleka tak precizní jako konkurenční Shimano či Suntour, ale za danou cenu většinou nabídly nějakou „přidanou hodnotu“. Například vzadu o pastorek více než konkurence, což se týkalo hlavně základnějších řad. Případně se mohly pochlubit technologicky kvalitnějším provedením klik či měničů, a za cenu kola se Shimanem 200GS či 300GS jsme si tak mohli pořídit hned druhou nejvyšší sadu Sachs, tedy zde vyobrazený Rival 7000. Nejvýše postavený New Success pak byl o něco dražší, ale pro většinu běžných smrtelníků stále podstatně dostupnější než Deore XT.

Tak jako tak dokázala značka Reta v době nedlouho po revoluci zaujmout. Její majitel René Taller, jak jinak než bývalý závodník, měl dobrý nápad, když se rozhodl na českém trhu zastřešit značky Sachs, Hutchinson, Schürmann či Selle Royal, a pokud možno všechny je použít na svou vlastní řadu kol. Zvlášť když v té době již pod Sachs spadaly takové veličiny jako Sedis či Maillard, jež systému pohonu zajistily funkci a nadstandardní životnost.

První modely značky nesoucí označení Reta M1 využívaly komponenty řady Sachs Classic 2500 se sedmikolečkem a byly vybaveny zajímavým řadicím mechanismem nazvaným Twist Ring, tedy jakýmsi plastovým otočným půlměsícem nabízejícím až nečekaně vyspělou ergonomii. Za cenu okolo sedmi tisíc korun byl takový bike v roce 1992 až nečekaně vyspělý, přesto byla verze M2 ještě o poznání dále. Vedle celkem luxusní sady nabídla podstatně sportovnější geometrii a především módní křížový rám. Jeho konstrukce měla své jasné důvody – konkrétně eliminaci kontaktu řetězu s pravou vzpěrou a teoreticky i možnost sundání řetězu bez nutnosti jeho rozpojení, třeba pro vyprání od nečistot. Atraktivita však spočívala především v odlišnosti od zažité podoby rámu kola, na což v počátku devadesátých let vsadily třeba i značky Scott, Hooger Booger, Alpinestars, případně domácí Olpran či Sagitta.

V případě Rety M2 byly použity základnější chrom-molybdenové trubky a jednopalcová hlava, přičemž s rámem celkem dobře korespondoval i tvar přední vidlice. Zadní „řetězové“ vzpěry byly výrazně zploštělé, takže při šlapání nedocházelo ke kontaktu s lýtky, na rozdíl třeba od Alpinestaru či Olpranu Mike. Správně bikově vypadalo vedení lanek po horní trubce a vedle jediného košíku v předním trojúhelníku umožňoval rám montáž druhého zespodu, na vzpěru mezi dolní trubkou a středovým pouzdrem.

Takový byl Sachs

Sachs-Maillard pod sebe soustředil celou řadu značek, jejichž know-how bezezbytku zužitkoval. Platilo to jak o skoro nezničitelných řetězech Sedis, tak o šroubovacích vícekolečkách. To se sedmi pastorky na zelenkavé Retě nese ještě zajímavý integrovaný kryt zabraňující spadnutí řetězu k drátům. Poměrně jednoduchý systém náběhových hran na jednotlivých zubech fungoval, byť zdaleka ne tak rychle a tiše jako u konkurence. Oproti té Sachsu scházelo rovněž kazetové provedení, tedy náboje, jejichž součástí by byl ořech. Trochu pozadu byl německo-francouzský koncern i v případě převodníků, jimž jakýkoli systém náběhů chyběl úplně, a pro změnu převodu byly proto zapotřebí trochu větší ovládací síly. S nimi ale ve shodné době zápolilo také bikové Campagnolo. Nespornou zajímavostí jsou hlavně řadicí páčky, zde použité v kombinaci s měniči Rival 7000. Tyto dvojpáčky totiž pocházejí od konkurenčního Suntouru, přičemž Sachs u nich upravil pouze krok a přidal své logo. Japonská značka je běžně používala u komponentů střední třídy, až po řadu XC LTD, nicméně chod jejích měničů byl lehčí díky slabším pružinám. V reálu si proto dané řazení s měniči Sachs až tak dokonale nerozumělo, zvlášť v případě trochu zanedbaných bovdenů. Nejzajímavější však byl samotný systém ovládání – ne neprávem jej škarohlídi označovali slovním spojením: „Pumpovaly dvě panenky.“ Zatímco palec zamačkával spodní, hlavní řadicí páčku, ta horní (odřazovací) se pohybovala směrem k jezdci. A naopak.

Nejen z dnešního pohledu byly unikátním komponentem brzdové čelisti, jejichž aerodynamický tvar jako by pocházel z jiného světa. Lakované duralové tělo však bylo velmi pevné a výhodu představovaly i jednoduše stavitelné brzdové špalky. Zajímavě působil zásuvný plastový díl s lankem, jenž fungoval jako „vyhazovák“. Brzdové páky pak připomínaly motocykl, ale jejich duralovo-plastová konstrukce fungovala spolehlivě a středovým otočným čepem se dala dokonce nastavit i síla vratné pružiny.

Mezi díly vypovídající o módě počátku devadesátých let patří třeba jednodílná řídítka typu bullhorn s gumovými návleky či představec s průchozím lankem přední brzdy. Na kole na fotografiích je dokonce zcela původní také sportovně štíhlé sedlo Velo a dokonce i pláště. Nespornou zajímavostí je, že se mezi sebou kola téže řady mnohdy v detailech lišila. Výrobce zkrátka montoval právě to, co bylo zrovna na skladě, takže jednou bylo použito kvalitní hlavové složení, jindy to nejlevnější, což je případ i kola na fotografiích. Podobné to bylo s dalšími díly, takže daný bike má mnohem obyčejnější přední náboj řady Classic 2500, zatímco vzadu najdeme Rival 7000. Taková byla realita. A cenovka kola v roce 1993? Přesně 10 900 korun.

Na závěr si neodpustím jednu vzpomínku. Nejenže mě na tomto biku poprvé v životě smetlo auto, ale především jsem na něm absolvoval své první MTB závody. Na ty mě, tehdy patnáctiletého, zlanařil kamarád s příslibem zapůjčení přilby. Jaký byl můj údiv, když před startem vytáhl z kufru žigulíka těžkou parašutistickou laminátovou helmu, jejíž kožený pásek pod bradou postrádal přezku. Když jsem se pak v jednom těžkém sjezdu vymlel, přilba se kutálela z kopce asi sto metrů, než jsem ji dohonil. Krásná doba.

Takže i přesto, že je tato Reta M2 vlastně sběratelsky naprosto nezajímavá, pro mě má nevyčíslitelnou cenu. Daleko větší než sběratelské ikony typu Mountain Cycle San Andreas, Klein Attitude, Cannondale Super-V a další populární biky devadesátek.

Jan Kadečka

datum: 22.04.18 - kategorie: Technika
id

id

id

BP Lumen Teasi One BP Lumen Limar X-Ride
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign