Cyklodiskont.cz - Vy jezdíte, my hlídáme ceny Cyklodiskont.cz - E-shop pro pohodovou jízdu
Penco2017

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

author_unor_2017

Pokračování matariálu o pohybu cyklistů

Administrativa našich stránek jaksi nepočítala s tím, že bude muset zveřejnit tak obsáhlý materiál. Proto jsme byli nuceni vyvěsit článek ve třech pokračováních.
§ 32 Ochrana lesa
(7) Je zakázáno oplocovat les z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa ( § 19 odst. 1); to se netýká lesních školek, oplocení zřízeného k ochraně lesních porostů před zvěří a oplocení obor6) nebo farmových chovů zvěře.21a)
§ 34 Lesní doprava
(1) Přibližování, uskladnění a odvoz dříví (dále jen "lesní doprava") musí být prováděny tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému poškozování lesa a ostatních pozemků.
(2) Výstavba a údržba přibližovacích linek, lesní dopravní sítě a ostatních zařízení v lesích nesmí působit ohrožení stability lesních porostů, zvýšené nebezpečí eroze nebo nepřiměřené poškození půdy a vodního režimu v daném území.
(3) Nelze-li účelu dosáhnout jinak, je vlastník lesa nebo osoba provádějící činnost v zájmu vlastníka lesa oprávněn v odůvodněných případech na nezbytnou dobu, v nezbytném rozsahu, ve vhodné době a za náhradu užívat cizí pozemky k lesní dopravě. Tím není dotčena jeho odpovědnost za způsobenou škodu podle zvlášních předpisů.22)
(4) Dobu, rozsah a trvání užívání cizích pozemků k lesní dopravě a výši náhrady je vlastník lesa, nebo osoba provádějící činnost v zájmu vlastníka lesa, povinen předem dohodnout s vlastníkem, popřípadě nájemcem dotčených pozemků. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o podmínkách lesní dopravy po cizích pozemcích a o výši náhrady orgán státní správy lesů.
 
Výklad zákona podle stanoviska MZ ČR:
Citace: Staněk Jiří JUDr. Ing.: Lesní zákon v teorii a praxi (Úplné znění zákona s komentářem), Matice lesnická spol. s r.o., Písek, 1996, 1. vydání, str. 63:
 
V rámci mimoprodukčních funkcí lesa plní les mimo jiné i funkci rekreační. Jednou z forem rekreace občanů je i ježdění na kole, na koni, na lyžích nebo na saních. Současně však jde o formy, které mohou vést k poškození lesa, ať už k poškození nebo narušení povrchu půdy, poškození lesních porostů (zejména nárostu nebo kultur nebo kořenových náběhů dospělých stromů) apod. Účelem zákazu uvedeného pod písmenem j, není omezit rekreační funkci lesa a její naplňování, ale chránit les. Proto se tento zákon nevztahuje na lesní cesty nebo vyznačené trasy.
Lesními cestami se v této souvislosti rozumí všechny lesní cesty, tedy lesní cesty katastrované i nekatastrované, zpevněné i nezpevněné, ale i svážnice, zřetelné približovací linky apod., na kterých při jízdě na kole, na koni na lyžích nebo na saních nemůže dojít k poškození lesního porostu ani půdního povrchu alespoň ne způsobem, který by způsobil horší následek než např. přibližování dřeva.

Vyznačenými trasami se v této souvislosti rozumí např. stezky značené turistickými značkami nebo jiným způsobem (např. tyčemi značené lyžařské trasy) nebo trasy vyznačené pro daný účel (např. pro jízdu na horských kolech) vlastníkem lesa nebo jiným subjektem se souhlasem vlastníka lesa."
 
 
Názorová diskuse:
·         Každý občan, tedy i cykloturista či biker na horském kole, má právo jezdit po lesních cestách a značených trasách. Cyklista nesmí vjíždět do lesních kultur = porostů a nesmí vytvářet nové cesty a pěšiny bez povolení majitele, správce nebo nájemce lesa..
·         Týká se omezení či zákaz vstupu do lesa podle § 19, odst 3) také pohybu po lesních cestách, když nedochází ke vstupu do lesních kultur?
ANO, podle § 2, písm. a) Lesního zákona jsou lesem i pozemky určené k plnění funkcí lesa (PUPFL – definice výše)
·         Zákaz vstupu do lesa může vyhlásit orgán státní správy nebo obec s rozšířenou působností na žádost majitele lesa v určité vymezené lokalitě a to pouze na dobu určitou, na 3, při prodloužení na 6 měsíců.
·         V §19, odst. 1) je řečeno, že člověk má při vstupu do lesa dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.
Tady chybí vysvětlení, jakých pokynů má člověk dbát. Osobně si myslím, že pokyny, které jsou v rozporu se zákonem nemusí lidé respektovat.
·         Užívání dopravních značek „zákaz vjezdu všech vozidel“ na lesních odvozních cestách, na vjezdech do lesních prostorů neodpovídá znění Lesního zákona, který vjezd na lesní cesty a značené trasy na kole, na koni, apod, povoluje. Původně byly asi míněny jako zákazy vjezdu motorových vozidel (houbaři, výletníci, ...). Nyní se obvykle neberou příliš vážně, ale občas se jimi lesníci zaštiťují proti cyklistům. Tyto značky by měly být obměněny za značku „zákaz vjezdu motorových vozidel“, která odpovídá dikci zákona.
·         Co se týče výtky, že cyklisté narušují půdní pokryv a způsobují erozi. Cyklisté jezdí po cestách a pěšinách. V lesních porostech nemají co dělat a tedy tam žádný půdní pokryv, hrabanku, kořeny a semenáčky rostlin nepoškozují. Pokud se někdo v porostech pohybuje, je na místě jej postihnout. Ovšem na lesních cestách je vše jinak. Nevěřím, že i průjezd několika desítek cyklistů způsobí na povrchu lesní cesty srovnatelné škody, jako přibližování a svoz dřeva. Lze jistě rozlišovat rozdílný půdní podklad (granit, vápenec / písek, jílovitý flyš) a rozdíly za sucha / za mokra, apod.
Existují lesnické stroje s nízkým měrným tlakem na půdu (kolem 50 Kpa – typ Ratrac), které dokážou jezdit i na velmi neúnosné půdě prakticky bezeškodně (dříví samozřejmě vezou, nikoliv vlečou !). Jejich běžné používání je jen otázkou finanční a možná v budoucnu budou převažovat… Cyklisté bohužel budou i v budoucnu působit na půdu pořád stejně, takže časem by mohli způsobovat na měkké půdě větší škody než lesnické stroje.
Dobře. Tyto stroje jsou, jak to chápu, určeny havně k přibližování - vyvážení vytěženého dřeva z lesních pozemků na cesty. Pocházejí hlavně z lesnatých zemí severní Evropy, kde je krajina z velké míry bažinatá. Tyto stroje umožňují mechanizovat těžební práce a dosahovat vysokou produktivitu i v podmínkách, kdy by se klasická technika „utopila“ v bažinatém podkladu. Myslím si, že u těchto strojů nejde primárně o šetření povrchu lesních cest ale o jejich schopnost manévrování a práce v členitém, bažinatém a neúnosném terénu.
Co se týká vlivu jízdy na kole na povrch lesních cest - až budou lesníci při přibližování a vyvážení dřeva po lesních cestách používat takové stroje, aby povrch cesty skutečně nepoškozovali, až budou lesní cesty po stahování dřeva uváděny do původního stavu, tak, že po nich bude možné chodit, jezdit na kole a používat jiné dopravní prostředky (Lesní zákon, § 13, odst. 2) písm. c) cesty po stahování dřeva uvedeny do původního stavu, nebo zajištěno odpovídající náhradní řešení) tedy nebudou v lesích po přibližování dřeva známé „tankodromy“, bude tato debata na místě. Zatím se bohužel setkáváme běžně spíše s opakem, tedy s těmi „tankodromy“. Troufnu si tvrdit že žádný z nich nezpůsobili cyklisté.
Ale i potom bude silně diskutabilní, zda cyklista na jízdním kole dokáže nějak citelně poškodit povrch lesní cesty. Jak takovou cestu mohou používat lesníci, pro jejichž hospodářskou činnost byla primárně vybudována? Zdá se mi to skoro neuvěřitelné, ale pokud by se mělo skutečně stát, že cyklisté ublíží povrchu lesní cesty, je na místě úvaha, zda by řešení nemělo být nalézáno spíše v provedení nějakých úprav tak choulostivé cesty, např. částečné zpevnění místním kamenivem „MZK“, odvodnění, apod., než v hledání argumentů k omezování jízdy na kolech.
 
·         Při provádění hospodářské činnosti v lesích, jako je těžba a svoz dřeva, kdy může dojít ke střetům turistické veřejnosti s technikou a k ohrožení bezpečnosti a zdraví lze uplatnit § 19 odst. 1) „... a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.“ To lze chápat tak, že při těžbě a svozu dřeva by měl vlastník, nájemce, popř. jeho zaměstnanci na vstupech do dotčené oblasti osadit tabule s upozorněním a časovým vymezením. A po ukončení prací je opět demontovat. Samozřejmě cyklistická veřejnost by měla tato upozornění akceptovat, nemotat se pod koly traktorů a aut s kládami, už s ohledem na vlastní životy a zdraví.
Příklad textu: „ Vážení turisté, v prostoru ... se v datu od... do ... provádí těžba a svoz dřeva. Při kontaktu s těžební a odvozní technikou může dojít k ohrožení Vašeho zdraví a bezpečnosti. Buďte velmi opatrní nebo se tomuto prostoru v uvedeném termínu zcela vyhněte. Omlouváme se za určité omezení Vašich aktivit, ale provádíme zásahy, které lesu prospějí a bude tak v příštím období pro Vás a Vaši rekreaci o to příjemnějším prostředím. Lesní závod ...“
 
Na účelových komunikacích platí dopravní předpisy STEJNĚ jako na veřejných komunikacích, takže lesáci by měli v rámci vstřícnosti sice dávat do lesa DOČASNÉ upozorňovací tabulky, ale více by vyhovovala (viz Rakousko) instalace stálých tabulek, kde je napsáno, že platí dopravní předpisy (cyklisté vpravo co nejblíže u krajnice, pěší vlevo proti směru jízdy – nejvíce 2 vedle sebe), resp. doplnit obecné dopravní předpisy o absolutní přednost technologických vozidel vlastníka na jeho účelové komunikaci.
 
 
 
ČSN 73 6108 Lesní dopravní síť
Technická doporučení k ČSN 73 6108 Lesní dopravní síť
ing. Petr Vopata, PROLIS Hradec Králové
 
Lesní cesty jsou ve smyslu zákona č. 13/97 Sb o pozemních komunikacích účelovými pozemními komunikacemi, ze zákona veřejně přístupnými. Naproti tomu formulace zákona č.289/95 Sb. o lesích zahrnuje lesní cesty zpevněné i nezpevněné mezi pozemky určené k plnění funkcí lesa, které jsou podle § 2 zákona lesem, do kterého je vjezd motorových vozidel (až na vyjmenované výjimky) zakázán.
 
 
1.2. Rozdělení a kategorizace lesních cest
Podle dopravní důležitosti a účelu jsou lesní cesty rozděleny do čtyř tříd:
Lesní cesty 1. a 2. třídy (odvozní cesty) jsou hlavními dopravními tepnami, které převážně slouží k odvozu dřeva silničními motorovými vozidly z lesních komplexů a dále k propojení ostatních prvků lesní dopravní sítě s veřejnou silniční sítí. Jejich povrch je opatřen zpravidla vozovkou nebo provozním zpevněním.
Lesní cesty 3. a 4. třídy (přibližovací linky) jsou cestami na kterých je doprava dřeva prováděna jinými způsoby, než odvozem. Jejich technické parametry odpovídají pouze mechanismům, které se pro zvláštní způsoby dopravy na těchto cestách používají (speciální a univerzální traktory a vyvážecí mechanismy).
 
Přibližovací cesty mají většinou povrch nezpevněný nebo částečně zpevněný. Na těchto cestách se doprava dřeva má provádět většinou pouze za příznivých klimatických podmínek.
Cca 20% odvozních cest je neustále vyřazeno z provozu z důvodu velmi špatného stavu vozovky, pouhého opakovaného vyspravování poškozeného povrchu nebo tělesa cesty bez odstranění příčin vzniku poškození a nevhodného nebo nedostatečného odvodnění tělesa cesty. Dochází také k poškozování povrchu i tělesa cest vodní erozí. Tyto škody jsou způsobovány nevhodným vedením trasy cesty v terénu, nedostatečným technickým vybavením (velké sklony nivelety, nedostatečné odvodnění tělesa cesty, nedostatečná údržba, neodborné opravy cesty, ...) a z důvodu provádění dopravy dřeva v nevhodných klimatických podmínkách (podmáčení, rozbahnění, apod.). K významným škodám vodní erozí dochází zejména na cestách třídy 3L (bývalé svážnice), které byly v minulosti budovány bez potřebné technické vybavenosti.
 
 
 
 
Další témata:
 
Tvrzení: „provoz cyklistů je v kolizi s pěšími turisty, cyklisté pěšáky ohrožují svojí agresivní jízdou, pěšáci mají přednost a cyklisté na tyto trasy nepatří.“
·         Přednost na účelových komunikacích je jednoznačně dána dopravními předpisy, viz výše ! Hodně by pomohlo, kdyby se to pořád uživatelům účelových komunikací vtloukalo do hlavy !!
·         cyklista je občanem s naprosto stejnými právy a povinnostmi jako pěší turista, má tedy stejná práva na pohyb v krajině a v přírodě jako pěšák. Řada z nás provozuje kombinaci nejen obou těchto aktivit.
·         pěší turistika má dlouholeté tradice, je zastupována a prezentována Klubem českých turistů. Majitelé lesů, zemědělských pozemků a nemovitostí jsou na pěšáky již dávno zvyklí. Cykloturistika, zejména směřující mimo zpevněné cesty do volné krajiny, je poměrně novinkou, některé zájmové skupiny (např. myslivci) a hlavně starší lidé nejsou ještě na cyklisty zvyklí, nebo je berou jako prvek obecně v krajině nebo konkrétně v jejich revíru nepatřičný a snaží se je vytěsnit na místa – koridory, kde jim nevadí. Např. snaha o vytěsnění cyklistů pouze na zpevněné komunikace.
·         v posledním desetiletí se dramaticky změnil poměr pěších turistů a cykloturistů v návštěvnosti krajiny. Podle současných inventarizací a dopravních průzkumů v oblastech s největší návštěvností (systematické inventarizace provádí Národní parky, jinde o údajích nevím - NP Šumava, NP Labské pískovce, KRNAP, NP Podyjí,...) je tento poměr cca 20 : 80%.Je tedy velmi relativní argumentace, kdo koho na trasách omezuje. Lze to vidět i tak, že leckdy již menšina pěšáků omezuje většinu, tedy cykloturisty.
Poměr bude určitě hodně dán konfigurací terénu – do obtížných lokalit pojede na kole méně lidí, než na rovinaté asfaltky a šotolinky na Šumavě...
Ale do odlehlých a obtížných terénů chodí i výrazně méně pěších turistů. Myslím si, že poměr zůstává v průměru docela konstantní. Samozřejmě je jasné, že se poměr pěšáků a cyklistů výrazně změní v extrémních podmínkách, např. nad horní hranicí lesa, na hřebenech hor – to jsou lokality pro cyklistiku většinou nevhodné a v ČR na hřebenech Krkonoš a Jeseníků až na výjimky i zakázané. Ale např. v Alpách lze potkat cyklisty i v neuvěřitelných výškách, kam také vedou extrémně laděné cyklotrasy. Např. v okolí Lago di Garda a v Dolomitech vedou bikové trasy až na vrcholy hor, ve Švýcarsku, v okolí Verbiere, část trasy Cristalp vede až po ledovci a dosahuje nadmořské výšky kolem 3 200 m. n m., nad Zermattem a Saas Fee jsou pro extrémní cyklisty připraveny sjezdové tratě, kdy lanovky vyvezou cyklisty na horní stanice a po přírodních cestách a pěšinách vedou až do údolí. Tyto tratě jsou velmi oblíbené a švýcarská horská střediska si na jejich výjimečnosti docela zakládají. Také pro jejich využívání půjčují speciálně konstruovaná kola a koloběžky (robustní konstrukce, široká bantamová kola, kvalitní brzdy, ...). Je to jedna z mnoha připravených atrakcí pro návštěvníky těchto exkluzivních horských středisek. A zájemců není málo, takový tříhodinový sjezd z Schwarzsee do Zermattu, překonávající více jak tisícimetrové převýšení, je skutečně nezapomenutelným zážitkem.
·         setkávání vyznavačů různých pohybových aktivit, tedy smíšený provoz na jedné cestě je běžná věc. Jak se na městské cyklostezce setkávají cyklisté s bruslaři na in-line bruslích, s maminkami s kočárky i s důchodci na procházce – a musí se tam všichni vejít a navzájem se kultivovaně vyhnout, tak se stejně musí setkat a dokázat vyhnout na trase cykloturista s pěším turistou nebo jezdcem na koni.
Není pravda, že cyklisté jsou agresivní. Jen někdy jedou trochu rychleji, než by měli, musí intenzivně brzdit, brzdy zakvičí, kolo se smekne a zarachotí štěrk pod pneumatikou, pěšák se vyleká, cyklista má na sobě dres s pronikavým designem, přilbu a tmavé brýle a vše v součtu vypadá tak, že agresivně přepadl poklidného pěšího turistu. Cesta do budoucnosti je v klidném, přívětivém chování obou stran, v pozdravu, poděkování a přání na další cestu. Obě strany si na sebe musí navyknout a dokázat se navzájem pochopit a respektovat. Je nutno si uvědomit že v každé skupině se najdou zarputilí omezenci a pokud na jednoho z nich narazíme, nebudeme paušalizovat získaný špatný dojem na celou skupinu. Princip kolektivní viny je neetický a zavrženíhodný v jakékoli souvislosti.
 
·         je nutné si uvědomit, že ne všechny značené pěší turistické trasy jsou pro jízdu na kole vhodné. Zatímco na širokou lesní cestu, či hřebenovou pěšinu *) se vejdou pěšáci i s cyklisty bez problémů, na křivolaké pěšině v příkrém úbočí, v průchodech mezi skalami, na žebříkách, schodech, apod. je pohyb cyklisty evidentně nevhodný, nebezpečný. Popřípadě je vhodné trasu zhodnotit pohledem znalce a otaxovat ji jako např. vhodnou jen pro MTB, třeba jen jednosměrně sjízdnou, osadit úsek varováním (alespoň označit v mapě), popřípadě po zhodnocení, že je skutečně nevhodný, jej nedoporučit pro sjetí na kole nebo osadit informativní značkou, tabulkou nebo zábranou. V takových podmínkách je tedy vhodné koordinovat doporučení a značení pro různé skupiny uživatelů. Obdobný systémový problém je s jezdci na koních a v zimě v koordinaci běžeckých tras s trasami pro psí spřežení.
 
pozn: *)
Tomáš Kvasnička, PhD candidate, Institute for Entrepreneurship and Enterprise Development / Department of Sociology, Lancaster University
Je zavádějící asociovat šířku cesty s vhodností pro jízdu na kole. V některých německých zemích a v Itálii už došlo k tomu, že vjezd cyklistům na cestu užší než xy (2 m) je zakázán. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že klíčovým faktorem bezpečnosti smíšeného provozu na cestách není šířka, ale způsob vedení cesty terénem.
 
 
Řešení je ve výchově k rozumnému a slušnému chování. Proto jsme vytvořili několik pravidel pro pohyb cykloturistů v přírodě a uveřejňujeme je ve vydávaných cyklomapách. Inspirací byl text Rules of the Trail“ IMBA.
 
1.       Jezdi jen na povolených a doporučených trasách
Respektuj omezení u označených cest, je-li cesta zakázaná, nepoužívej ji. Nesnaž se být chytřejší, než zpracovatelé mapy.
(To chce trochu vysvětlit: vydavatelé a zpracovatelé mapy pečlivě hodnotí, v terénu taxují a s dotčenými orgány projednávají cesty, doporučené jako cyklotrasy. V řadě případů i docela pěkné cesty a pěšiny z nějakého konkrétního důvodu k cykloturistice nedoporučí – např. je tam něco, co je třeba ochránit před vlivem vyšší návštěvnosti. Je to cena za dohodu s ochranáři a za povolení a doporučení průjezdu jinými zajímavými lokalitami. A o těchto jednáních, vyjednaných podmínkách a kompromisech laický uživatel mapy nemůže nic vědět. Svým „objevitelským dobrodružstvím“ by velmi snadno mohl takovou dohodu s ochranáři, lesníky, majiteli pozemků, ... nevědomky nabourat a způsobit velké problémy v dalších jednáních a v další spolupráci)
 
2.       Nezanechávej po sobě stopy
Přizpůsob styl jízdy povrchu cesty tak, abys jej nepoškozoval. Jezdi jen po existujících cestách, nevytvářej nové. Nezanechávej po sobě odpadky.
 
3.       Ovládej své kolo
Jezdi tak, abys dokázal zastavit na viditelnou vzdálenost. Všude můžeš někoho nebo něco potkat. Nepřeceňuj svou technickou a fyzickou zdatnost. Řiď se pravidly a doporučeními na trasách.
 
4.       Dej přednost ostatním
Upozorni ostatní, že kolem nich projíždíš. Při míjení dostatečně zpomal a je-li to z hlediska bezpečnosti nezbytné, zastav. Buď vstřícný a přátelský.
 
5.       Neplaš zvířata, respektuj soukromý majetek
Zvířata se bojí hluku nebo rychlého pohybu. Neplaš je, dej jim dostatek prostoru. Běžící dobytek nebo vyplašená zvířata mohou být nebezpečná. Při míjení koní respektuj pokyny jezdce. Brány ohrad zanechávej tak, jak jsi je našel nebo dle pokynů. Respektuj ochranu zemědělských kultur zvláště před sklizní, nepoškozuj soukromý majetek.
 
6.       Předvídej
Informuj se předem o trase, na kterou se vydáváš. Jezdi s takovým vybavením, abys byl soběstačný. Předvídej nebezpečné situace a změny počasí. Vyjížďka má být uspokojením pro tebe, nikoliv zátěží či nebezpečím pro druhé. Vždy používej přilbu!
 
 
 
 
 
Časté tvrzení: Cyklisté ničí tlakem kol povrch cest, ohrožují přírodu, plaší volně žijící zvěř.
V našich krajinách se tím zatím nikdo oficiálně nezabýval, ale ve světě již byly provedeny studie na oficiální, vědecké bázi, které hodnotí vliv různých forem rekreace, tedy i jízdy na kole na přírodní prostředí (překlad z materiálů IMBA, vč. zdrojů a literatury je k dispozici).
Závěry jsou jednoznačné:
-          nepříznivé dopady na vegetaci a půdu se zvýšily s nárůstem turistického a cykloturistického využití stezek, ale nezasahují dále, než 30 cm od centrální osy stezky. Nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl mezi vlivy pěší a cyklistické exploatace stezek. Byl zjištěn výrazně větší vliv šlápot koňských kopyt a pneumatik terénních motorek a čtyřkolek na nezpevněných, přírodních površích.
-          výrazný vliv na snížení eroze povrchu stezky má její konstrukce – správné vedení stezky, zpevnění povrchu, odvodnění, apod.
-          všichni lidé obecně podceňují vzdálenost, na kterou je divoká zvěř citlivá na přítomnost člověka. Nebyly zjištěny významné rozdíly mezi vlivem pěší turistiky a cykloturistiky na volně žijící zvěř. V několika případech byla zvěř citlivější na pěší turisty (horské ovce, bělohlaví orli), ale to mohlo být způsobeno rozmanitostí druhů, rozdílností jejich reakce a místními podmínkami. Téma je komplikované a nelze jednotlivé studie zevšeobecňovat.
Závěry:
Jízda na horském kole nemá silnější škodlivý vliv na přírodu, než jiné formy rekreačních aktivit., vč. turistiky.
Snaha některých funkcionářů a úředníků preferovat jednu z forem aktivního pohybu na úkor druhé nebo druhých a zdůvodňování této snahy neopodstatněnými tvrzeními je volbou spíše politického, účelově nátlakového prostředku, než objektivní, vědecky, legislativně a racionálními argumenty podložené diskuse a kvalifikovaného rozhodnutí. To je z hlediska trvale udržitelného rozvoje, rozvoje měkkých forem cestovního ruchu jako prostředku místního rozvoje regionů ze strany takového zástupce státní správy nebo místní samosprávy postup zcela nevhodný a kontraproduktivní, někdy až diskreditující danou organizaci v očích veřejnosti.
 
 

Zakázané kolo v Českém ráji
Nikomu z nás cyklistů (a bajkerů) jistě neušlo, že Správa chráněné krajiné oblasti rozmístila na spoustu pozemních komunikací Českého ráje desítky sloupků nesoucí tabulky zakazující vjezd cyklistů.
Zatímco ještě před pár dny tvrdila Správa chráněné krajinné oblasti Český ráj, že je nutné zamezit vjezdu cyklistů na mnoho populárních tras, teď už své vlastní skutky a slova popírá. Její konání se tak blíží politickému lavírování.
Které a proč?
Pracovníci Správy v čele s její vedoucí Lenkou Šoltýsovou zatím nikde na veřejnosti neuvedli důvody uzavření jednotlivých úseků cyklotras a dokonce ani seznam těchto uzavřených úseků.
Cykloturistiku lze přitom v chráněných krajinných oblastech provozovat ze zákona na vyznačených trasách a účelových komunikacích.
Pokud někde něco vypustili do médií, vždy se vágně mluvilo o ochraně přírody, stížnostech pěších turistů na cyklisty, zraněných pěšácích a poničených cestách. Zprávy zeleného byrokratického aparátu však zatím nebyly nikdy vyčerpávající a podložené
Úřednictvo v Českém ráji tedy buď jedná pouze podle svých pocitů, nebo odmítá pohled pod pokličku hrnce, ve kterém vaří. Obě možnosti jsou naprosto nepřijatelné.
Nepodložené a zavádějící
Co si myslet například o vyjádření ochranáře Lukáše Bílka pro média: "Některé cyklotrasy pouze povedou jinými úseky, kde cyklisté nebudou vadit přírodě ani pěším turistům." V souvislosti se zákazovými značkami například mezi Valdštejnem a Hrubou Skálou, v oblasti Klokočských a Betlémských skal či v okolí Kosti je to zavádějící tvrzení.
Na city apeluje Lenka Šoltýsová: "Dodržovat pravidla ochrany přírody je nyní, kdy usilujeme o zápis skalních měst Českého ráje do knihy UNESCO, nezbytné." O ochraně přírody nelze pochybovat, ale například uzavření trasy okolo Komárovského rybníka pro cyklisty je absurdní ve světle skutečnosti, že v obou kempech na jeho březích právě probíhá rekonstrukce a pěší turisté včetně křičících dětí a volně pobíhajících psů mají přístup povolen.
Další emotivní argumenty pro uzavření části cyklostezek jsou odliv pěších turistů kvůli divoké jízdě cyklistů a zranění pěšáci po střetu s cyklisty. Správa nikde nepublikovala doložené počty zraněných a ani snížení návštěvnického náporu na Český ráj.
A třešničkou na dortu překrucování faktů Správou je Bílkovo vyjádření o spolupráci s místními podnikateli v cestovním ruchu: "Domluvili jsme se na společných seminářích." Ve skutečnosti je k tomu dotlačila petice Aktivní turistika v Českém ráji.
Kuba Turek
 
 
Aktivní turistika v Českém Ráji
Český Ráj bývá považován za kolébku české turistiky a cestovní ruch zde má nezastupitelný vliv na ekonomiku regionu, udržení zaměstnanosti a tvorbu nových pracovních míst.
 
Možnost nabídnout návštěvníkům Českého Ráje aktivní trávení jejich pobytu spojené s rekreačním provozování některého sportu (horská kola, pěší turistika, začátečnické lezení a podobně) má pro rozvoj cestovního ruchu v Českém Ráji zásadní význam. Nejen proto, že pro podstatnou část návštěvníků představuje motiv k návštěvě regionu, ale především umožňuje prodloužit turistickou sezónu v Českém Ráji až na sedm měsíců. Skupiny návštěvníků (například mládeže nebo firemních kolektivů) s aktivní programovou náplní jsou totiž ochotny do Českého Ráje cestovat i v mimosezóně (v jarním a podzimním období). Je tak umožněna existence desítek subjektů přímo závislých na cestovní ruchu, ale i činnost mnoha dalších subjektů v navazující infrastruktuře.

Lidé, kteří žijí a pracují v Českém Ráji si váží zdejší přírody a uvědomují si nezbytnost její ochrany. Platí to zejména pro subjekty činné v cestovním ruchu, protože do poničené přírody by návštěvníci zcela jistě necestovali. Současně ale nelze pominout, že krajina dnešního Českého Ráje vznikala staletým působením jeho obyvatel, a že se tak jedná o člověkem vytvořenou krajinu, kde lidská činnost a příroda existují v harmonické shodě. Domníváme se proto, že přístup k ochraně této kulturní krajiny by měl být jiný než k ochraně panenské, člověkem neovlivněné přírody.

Jsme přesvědčeni, že ekonomická budoucnost Českého Ráje a jeho obyvatel významně závisí na rozvoji turistiky, a že je možné sladit potřeby turistického rozvoje regionu s požadavky ochrany přírody. Vyzýváme proto Správu CHKO Český Ráj, aby citlivě a s porozuměním brala v úvahu potřeby organizované aktivní turistiky, nekladla jejímu rozvoji překážky, ale naopak ji napomáhala v Českém Ráji rozvíjet v trvale udržitelné podobě.

Na Malé Skále dne 18. září 2003.
seznam signatářů na http://www.trosky.cz/rajnet/web/zobraz.asp?id=527
 
 
Jak se bránit nesmyslným nařízením
Český ráj je prakticky zneprůjezdněn. Na ceduli zákaz vjezdu cyklistů (...stezka jen pro pěší) narazíte na každém kroku. Úmysl Správy CHKO není těžké odhadovat: dát bajkerům a cyklistům jasně najevo, že jsou škodná, která zde není vítána.
Mám za to, že orgán ochrany přírody má primárně pečovat o ekosystémy a ne o provoz na pozemních komunikacích. To daleko více přísluší obcím, místnímu turistickému sdružení (pokud jde o pohodlí pěších turistů) a Policii České republiky (pokud jde o bezpečnost). Přesto v sobě ochranáři našli dříve netušenou obavu o komfort návštěvníků Českého ráje a argumentují „četnými stížnostmi pěších turistů.“
Kdo jsou stěžovatelé?
Vzpomínáte ještě, jak Rudé právo psávalo o četných stížnostech občanů a pracovních kolektivů? Problém je ale v tom, že Správa chráněné krajinné oblasti je orgán státní správy a ne aktivistická bojůvka. Jako orgán státní správy musí Správa především respektovat platné právní normy. Podle dosavadních informací se ukazuje, že ochranáři tuto svou akci neprojednali s příslušnými obcemi (to musí), Policií (to taky musí), ani s turistickým sdružením Český ráj (to by měli alespoň ze slušnosti).
O komunikacích nerozhodují ochranáři
Rozmístění zákazových tabulek není s nejvyšší pravděpodobností v souladu s platnými zákony a je tedy nelegální. Podívejme se na celou věc zblízka: Nařízením vlády č.508/2002 Sb., kterým byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Český Ráj, stanovuje v § 5 Bližší ochranné podmínky souhrn činností, jejichž vykonávání sice není na území CHKO Český ráj zakázáno, je však vázáno na souhlas Správy CHKO. Mezi těmito činnostmi je pod bodem (g) uvedeno provádění cyklistiky mimo pozemní komunikace a místa k tomu určená. Provozování cyklistiky na pozemních komunikacích je tedy na území CHKO možné i bez souhlasu Správy CHKO. Správa CHKO tedy nedisponuje legislativním nástrojem, o který by mohla zákazy vjezdu cyklistů na pozemní komunikace opřít.
Pojem pozemní komunikace není definován Nařízením vlády č. 508/2002 Sb., ani Důvodovou zprávou k Záměru rozšíření chráněné krajinné oblasti Český ráj ze dne 15. 2. 2002. Pozemní komunikace definuje zákon č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Podle § 2 zmíněného zákona je pozemní komunikace dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Pozemní komunikace se dělí na dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace. V § 7 zmíněného zákona je účelová komunikace definována jako pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí, nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi, nebo k obhospodařování zemědělských či lesních pozemků. § 7 rovněž definuje, kdo je oprávněn upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci. Je jím příslušný silniční správní úřad na návrh vlastníka této komunikace po projednání s policií ČR, pokud je to nezbytné k ochraně oprávněných zájmů vlastníka komunikace.
Starostové nestáli ani za telefonát
Právo upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci tedy v žádném případě nepřísluší místně příslušnému orgánu ochrany přírody. Jiný zákon, který se kauzy velmi dotýká, je stará dobrá stočtrnáctka (zákon o ochraně přírody a krajiny 114/92 Sb.). V § 71 bod (2) se říká: “Orgány státní ochrany přírody jsou povinny spolupracovat s obcemi, ... poskytovat potřebná vysvětlení k zásahům do přírody a ke způsobům její ochrany, zejména pokud takové zásahy mohou nepříznivé ovlivnit prostředí v obci nebo omezit výkon práv jejích obyvatel“.
Řekl bych, že to sakra omezuje výkon vašich práv, když vám na zpevněnou cestu za barákem natlučou zákazovou ceduli! Jak jsme se ptali několika starostů u nás v Ráji, nestáli starostové obcí ochranářům ani za telefonát.
Co s tím? Použijte praktické vodítko: lesní a polní cesty, které vznikly v důsledku provozu dvoustopých zemědělských, lesnických strojů, traktorů, nákladních automobilů, nebo i osobních vozidel majitelů nemovitostí, jsou považovány za pozemní komunikace. Zákon vám na nich umožňuje provozovat cyklistiku i bez souhlasu Správy CHKO a zákazové tabulky na tom nemohou nic změnit. Znamená to ale současně, že bajková jízda po pěšinách byť turisticky značených, po poli, po louce nebo i volným terénem je v CHKO bez svolení ochranářů nelegální a můžete zde být pokutováni!
 
Tady s R. Čechcem nesouhlasím, pěšiny bývají velmi často používány jako přibližovací linky (přibližování koňmi) a k „pěší dopravě“ lesních dělníků k práci do lesních kultur a porostů. To znamená, že i pěšiny a lovecké chodníky jsou účelové komunikace. Takže i na nich může cyklista v CHKO (mimo NPR) jezdit.
....
datum: 04.04.07 - kategorie: Různé
id

tsbohemia

id

id

CykloŠkoda - Přilby a brýle Kask

nachazel

BP BP BP BP
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign