Nafouknutý svěťák

Nafouknutý svěťák

Letošní dějství Světového poháru horských kol v Novém Městě na Moravě bylo hodně nafouknuté. Nikoliv však zprávami o počtech diváků ( i když....) nebo o zajištění, ale nafoukl se nám průměr kol a nafukovací byly hlavně trubice s logem Merida nebo Kraj Vysočina, kterými tisíce diváků hnaly k cíli naše medailisty Machulkovou, Cinka, Nash a Kulhavého. Jestli se symbolem fotbalového fandění v Africe staly trubky „vuvuzely“, pak na Vysočině to byly jednoznačně nafukovací trubice, kterými o sebe tloukl téměř každý, kdo chtěl alespoň trochu fandit.

Samotný závod nechme prozatím stranou, o něm toho bylo všude napsáno víc než dost. Pořadatelé letos odvedli skvělou práci, protože upravený areál s rozšířenými tribunami, vyasfaltovanou plochou pro stánky a nové parkoviště pro týmy poskytly dokonalé zázemí. Jestliže jsme vloni kritizovali úroveň občerstvení, pak letos to bylo zcela naopak a počet stánků i kvalita nabízených pokrmů byly doslova pastvou pro chuťové buňky. Rovněž celkové zázemí s toaletami pro návštěvníky, informace, počet vystavovatelů z řad domácích výrobců a prodejců cyklistického materiálu, to vše se zlepšilo a rozšířilo. Nabídka byla velmi pestrá a návštěvník se mezi závody rozhodně neměl čas nudit. Nechyběli zástupci komponentových gigantů, servisy odpruženářských značek nebo doprovodný program pro děti s dřevěnou dráhou a velkým stánkem Milka, kde probíhala ochutnávka čokolády. Bylo zkrátka na co se dívat, ale to nejzajímavější se ukrývalo pod plachtami týmových stanů, kde mechanici ladili a připravovali kola a komponenty, které v sériovém provedení spatří světlo světa třeba až příští rok. A hlavně, všude se laborovalo s průměry kol, kam to bude spět a na čem kdo pojede.

^{Zatímco vloni byly novinkou karbonové devětadvacítkové ráfky DT Swiss, letos je to rozměr 650b, tedy dvacet sedm a půl palce. Na snímku je detail ráfku Nino Schurtera, který na galuskách s tímto průměrem získal zlato.}

Závod pevných devětadvacítek

Technicky znalý divák si nemohl nevšimnout, že zatímco vloni jeli na pevných kolech hlavně junioři, kadeti a juniorky, zkrátka ti, na kom týmy lehce šetřily a elita vsadila na celoodpružené stroje, vesměs na šestadvacítkách, tak letos to byl závod pevných devětadvacítek. Tedy s výjimkou vítězného biku Nino Schurtera, který nasadil průměr 650b, tedy 27,5“. Celoodpružený bike měl Jarda Kulhavý, Moritz Milatz z BMC nebo jezdci značky Felt a pár dalších osamělých vyznavačů komfortu vzduchového tlumiče.

^{Fanoušci Jardy Kulhavého patřili svými retro kostýmy k nejveselejším a nejhlučnějším, jednak s sebou měli ruční požární sirénu a když ta nestačila, motorová pila bez lišty a řetězu spolehlivě navodila bouřlivou atmosféru.}

Loňské vítězné tažení Jardy Kulhavého na devětadvacítkách a celá horečka, kterou Specialized v posledních letech kolem devětadvacítek rozpoutal, najednou dostává nový rozměr. Scott jakoby chtěl ukázat nový směr, vsadil na prostřední verzi průměru kol, a to rovnou na galuskách. Vyzpovídali jsme zástupce značky Dugast, jejíž galusky byly takřka na každém druhém biku. Podle jeho tvrzení je přínosem již samotné použití galusky, která proti plášti lépe drží a odvaluje. Při testování devětadvacítek a sedmadvacet a půlek, na stejné trati a na hodně podobném kole, došli díky měření k poznatku, že menší průměr potřebuje ve stoupáních o šest procent méně energie než devětadvacítka. K tomu připočtena lepší akcelerace a větší obratnost v zatáčkách a výsledek by měl hovořit pro. Samozřejmě horší bude tlumení rázů od terénu a adheze kvůli kratší stopě, ale výkon by to vše měl hravě smazat.

^{Přestože se všude píše, jak lze na píchlé galusce dojet na rozdíl od pláště do cíle, toto je jasný důkaz, že to nemusí platit vždy. Galuska svléknutá z ráfku znamenala sprint do cíle po svých.}

To, zda chce Scott rozpoutat výraznou medializaci a rozšíření tohoto rozměru, jako se to s devětadvacítkami povedlo značce Specialized, nevyvrátil ani nepotvrdil, jen se lišácky usmíval, takže uvidíme. Následné Schurterovo vítězství ovšem této cestě jen nahrálo, navíc si zlato nadělil ke svým šestadvacetinám. Scott se však nevydal pouze cestou 650b, ale na jeho stánku visela zapletená kola na galuskách ve všech třech průměrech, takže stále volí mezi několika možnostmi dle profilu a náročnosti trati. Naše špionáž se tedy zaměřila hlavně na novinky a na to, co kdo poveze za obutí, odpružení a na čem pojede. Vždyť světová špička je vrcholem testovacího ledovce a nakonec jsou to oni, kdo udává směr, jakým se bude sportovní MTB vyvíjet.

^{Zázemí týmů v obřích kamionech vypadalo dost často jednoduše bez nadbytku náhradních dílů, naopak menší vůz stáje GT ukrýval takřka vše, z čeho lze postavit několik náhradních kol. Nejzajímavější bylo množství představců téměř ve všech délkách a sklonech pro dokonalé naladění posedu.}

První zastávkou byl stánek Orbea, kde mechanik ladil bike Juliena Absalona, kterému závod vzhledem ke zdravotním problémům příliš nevyšel. Novinkou byla vidlice Rock Shox SID, jejíž logování bude na příští rok zcela nové. Levá noha ponese zvenčí logo firmy, kdežto na pravé bude zevnitř název modelu. Třmeny brzd Avid byly rovněž prototypové, ale bez označení, takže se nechme překvapit. Našemu zraku neušla dvojice výpletů s galuskami, které se nenápadně krčily v rohu stánku. Zatímco Julien vozí pláště Hutchinson, v tomto případě šlo o galusky Dugast s běhounem od Hutchinsonu. Focení nám bohužel mechanik zakázal, protože vzhledem ke sponzorským povinnostem jde zatím o tajnou věc. Nicméně to jen potvrzuje výrazný nárůst používání galusek ve světové špičce. Nejinak tomu bylo třeba u ženské formace Colnago, která vozí pláště Kenda. Na jednom biku se rovněž pod umělým logem Kenda skrývala galuska Dugast s běhounem modelu Karma a takto bychom mohli pokračovat donekonečna. Jednoznačným trendem jsou tedy galusky, a to Dugast.

^{Ani značka Kenda nezůstala ušetřena galuskového šílenství, zde v podobě běhounu pláště Karma nalepeného na galusce jiného výrobce. Logo Kenda na boku je samozřejmě povinností vůči sponzorovi dámské formace Colnago, která tyto pláště obouvá.}

Ačkoliv měl domácí výrobce Tufo v areálu svůj stánek, jejich galusky na kolech k vidění příliš nebyly. Škoda, protože originální galuska včetně běhounu je lehčí než verze s nalepeným běhounem, který se odřízne z pláště i se všemi vrstvami tkaniny a navulkanizované pryže. Je to sice nezničitelné řešení, ale zbytečně těžší. Během závodu, i během „osahávání“ plášťů v depech bylo vidět, že extrémně nahuštěným plášťům zde pšenka nepokvete. Všichni jezdili s měkčími pneumatikami kvůli lepší adhezi a na kořenech a kamenech bylo dobře vidět, jak se pláště na hraně „žvýkají“. Jistota v zatáčkách tak byla důležitější než trocha toho výkonu kvůli tlaku navíc.

Na postu galuskových ráfků vedla značka DT Swiss, jejichž karbonové kousky zdobily velké množství kol a nejeden závodník měl zapletené nové náboje na rok 2013 s přírubami pro dráty s přímou hlavičkou. Kromě toho prověřil závodní okruh i kvalitu nového tlumiče DT Swiss. Zajímavostí určitě je, že vítězný Ondřej Cink chytil v jednom úseku kamínek do ovladače lockoutu na korunce vidlice DT Swiss, a ten se mezi ovládacími kolečky zasekl. Vidlice pak sice šla odemknout, ale fungovala jen ve středním režimu se sníženým zdvihem. Snad i díky tomu se mu podařilo vybojovat zlato. Zapletená galusková kola Shimano a další značky držely pozice hned za DT Swiss, dost často byla k vidění kola Novatec, která celkem překvapivě vezl na svém biku Ibis i legendární fourcrossař Brian Lopes, který jel páteční sprint i nedělní XC.

^{Pečlivá očista každého kola saponáty a vodou znamenala následné vysušení. Mechanici dokonce kompresorem kromě všech důležitých součástek vysoušeli i běhoun plášťů. Všimněte si silikonových gripů nařezaných na proužky a nasazených na řídítka v německých národních barvách.}

Galusky a velká kola si vyžádaly další z trendů, který téměř všichni následovali. Tím bylo nasazení představce v negativním sklonu. To samo o sobě není u závodníků nic neobvyklého, ovšem velká spousta kol měla hodně ostrý úhel představce, zejména stroje závodnic, a pak také postrádaly třeba horní krytku hlavového složení, aby se představec dostal na sloupku vidlice co nejníž. Důvodem nebyl extra sportovní posed, ale odpověď na geometrii devětadvacítek. Ty totiž dostanou řídítka jezdce výrazně výš než šestadvacítky, takže kvůli snížení těžiště a lepší aerodynamické pozici je třeba dostat řídítka zase o něco níž. V tomto případě bylo zajímavé sledovat, jak miniaturní mezery mezi spodní hranou představce a hlavovou trubkou jsou. Několik posledních mohykánů s řídítky nahoře, podložkami pod představcem nebo vlaštovkami se sice objevilo, ale trend je jasný, na devětadvacítce musí jít řízení dolů. Paradoxem je, že vítězka ženské kategorie, Julie Bresset, měla těch podložek pod představcem hned několik, takže jde zcela opačným směrem. V představci zřejmě úspěch netkví.

^{Nový kruhový průřez vnitřní nohy vidlice Cannondale Lefty, který je pouze na její části vyčnívající z vnější nohy, dovolil absenci mohutné ochranné manžety. Kruhové gufero těsní dokonale a proti kamení je nasazen plastový chránič. Vše snad v nabídce už od příštího roku, zde se pouze testovalo.}

Jestliže došlo k nafouknutí průměru kol, pak k témuž došlo i na pozici zadních staveb, respektive rozvoru patek a šíře zadní osy. Standard 142x12 mm, kdy je pevná zadní osa našroubovaná na jedné straně do rámu, zachvátil snad každého druhého výrobce. Už i pevné rámy využívají rozšíření zadního rozvoru k navýšení tuhosti. U karbonových modelů to bylo samozřejmostí a každý výrobce představil lehce upravenou verzi téhož provedení. Ojedinělým zástupcem pak byl bike NewCycling, který je postavený z titanu a oproti loňsku mu přibyla právě zadní stavba na širší rozvor. U titanu snad trochu nezvyklé a snad zbytečné, ale módní trendy jsou věc, kterou nelze podceňovat. Hovoříme-li o pevných zadních osách, tak u předních vidlic bylo použití pevné 15mm osy samozřejmostí. Devětadvacítky zkrátka tuhost potřebují, takže ultralehké rychloupínáky na závodních kolech se na technickém okruhu příliš nenosily.

^{Fox na několika vybraných kolech představil elektronickou verzi lockoutu vidlice. Dvojice tenkých kabelů vede do ovladače, podobného mechanickému provedení. Rozdíl je v miniaturním ovladači na řídítkách a samozřejmě v baterii v rámu, použité z elektronické sady Shimano.}

Jestliže vloni byl vyznavačem jediného převodníku Jihoafričan Burry Stander, který na svém Specializedu vozil jedinou placku s vodítkem řetězu a druhým byl Geof Kabush, tak letos byl bojovníkem s jednou pilou i Julien Absalon nebo Brian Lopes. Většina jezdců ovšem volila dvoupřevodník, a to podle jejich sponzorské příslušnosti buď Truvativ, respektive Sram, nebo Shimano. Celkem zajímavě vypadaly variace Rotor nebo převodníky CarbonTi na klikách S-Works a samozřejmě nesmíme zapomenout na kliky FSA, to byla pětice největších hráčů. Na postu předního odpružení vedli Rock Shox, Fox a DT Swiss, následováni Marzocchi, SR Suntour, Manitou a Cannondale Lefty nebo variací Specialized-Rock Shox. U vidlic se nějaké výrazné změny neudály, pouze Fox se vytasil s elektronickým lockoutem vidlice. Zatímco Kateřina Hanušová vozila mechanickou verzi, její týmová kolegyně Katherine Pendrell vsadila na elektroniku. Drobný prstenec s tlačítkem na řídítkách ovládal lockout pomocí dvou tenkých kabelů a vše bylo napájeno z baterie Shimano na sedlové trubce. Trochu nesmyslné, vozit zbytečně těžkou baterii namísto kousku lanka a bowdenu navíc. Nakolik se tento systém v profipelotonu usadí, to se necháme překvapit. Nicméně ani Julie Bresset na své vidlici SR Suntour neměla elektronický lockout ale použila standardní mechanickou verzi.

^{Jeden z mála zástupců šestadvacítek a celoodpružených kol, Němec Moritz Milatz na svém BMC. Rozeznat šestadvacítku od sedmadvacet a půlky bylo na první pohled téměř nemožné, takže kdo ví, na čem někteří jezdci vlastně závodili. Přiznal se jen vítěz.}

V loňském roce jsme poukazovali na to, kdo vozí jaké pedály a ani letos se pozice Crank Brothers nijak nezměnila a stále vedou. Následují je Shimano, Time a Look, v tretrách je to pestrá směsice, ale stále častěji je vidět žlutá barva treter Mavic. V brzdách to lehce zašumělo a nadvláda Sram a Shimano kotoučovek je lehce nabourávána ze strany německé značky Magura, jejíž řada MT se pyšnila v několika variacích na poměrně slušném počtu kol. Silikonové gripy, vloni tak zajímavé a trochu netradiční, jsou letos naprostou samozřejmostí a byly k vidění snad ve všech barevných odstínech, případně nakombinované rozřezáním tří gripů do kombinace německých národních barev. Žádná bomba se tedy vlastně nekonala, nikdo nepřišel s ničím extra novým, netradičním nebo převratným. Ukázalo se to, o čem se již dlouhou dobu hovoří, tedy nový průměr kol, galusky a pevné osy. Jestliže jsme vloni trochu polemizovali nad tím, zda UCI do budoucna nebude muset rozdělit závodníky na další kategorie podle průměrů kol, tak letošní ročník ukázal, že se to vlastně vyřešilo samo, a to sjednocením na devadesát procent. Nebo spíš devětadvacet procent.

^{Pečlivá příprava galusek s ošetřením bočnic silikonem a nalepením na ráfek byla vidět nejen u Scottu, ale i tým Giant-Rabobank měl na věšáku pěknou řádku zapletených kol Shimano s galuskami vybavenými běhounem Vredestein.}

Mytí, ladění, rozjetí, start!

Sledovat jednotlivé mechaniky při práci bylo doslova pastvou pro oči. Zatímco v sobotu to kvůli dešti zelo mezi depy spíše prázdnotou, v neděli nebylo takřka k hnutí a návštěvníci okupovali stánky svých favoritů, aby alespoň na chvilku zahlédli, jak se připravují. Tomu všemu ale samozřejmě předcházela dokonalá příprava kol, kdy každý mechanik kolo doslova vyšampónoval, vydrhnul, očistil tlakovou vodou a následně vysušil pomocí kompresoru. Takovou péči byla radost sledovat, jen by nás zajímalo, kolik čističů a odmašťovačů steklo na parkoviště a do přilehlého potoka, rozhodně to nebylo málo. Nutno ale uznat, že i účastníci sobotního maratonu měli k dispozici dostatek hadic pro mytí kol, takže nemuseli čekat tak dlouhou frontu. Nicméně týmoví mechanici si své tlakové myčky na parkovišti bedlivě hlídali a běda, zkusil-li nezvaný host očistit svůj bike. Na druhou stranu byli velice sdílní a ochotně odpovídali při práci na dotěrné otázky.

^{Julien Absalon se vedle Burry Standera zařadil mezi vyznavače jediného převodníku. Vodítko drží řetěz na svém místě a díky jednomu převodníku na vnitřní straně klik je dle slov mechanika řetězová linka mnohem přesnější.}

Rozborka středového složení press-fit BB 30 každý den po tréninku prý sice nebyla nezbytná, ale pro jistotu ji udělali. Totéž výměna řetězu, který mění u Specialized po každém tréninku v písčitém terénu nebo po třech trénincích za sucha, je sázka na jistotu. Trochu nešťastní byli mechanici v servisu DT Swiss, kam jim jezdci týmu Merida vozili vidlice na generální rozborku a promazání po každé tréninkové jízdě, jen tak pro jistotu. Čisté vnitřní prostory i dostatek mazacího oleje nebyly důvodem neudělat rozborku pro jistotu znovu. Zkrátka stoprocentní jistota a víra ve vybavení byly ještě jednou pojišteny a ještě jednou zkontrolovány, aby nedošlo k chybě kvůli technice. Sledovat pečlivé nalepování galusek na ráfky nebo jejich potírání silikonem kvůli snadnějšímu umývání a menšímu ulpívání nečistot, to bylo něco pro technického labužníka. Rozborka vidlic Lefty se zdála být v rukou mechaniků doslova rutinou. Lefty se představila s novým průřezem vnitřní nohy, kdy uvnitř je stále vícehranné provedení kvůli válečkovým ložiskům, ovšem ven vyjíždí pouze část s kruhovým průřezem. Ten je novinkou kvůli odstranění těsnicího gufera a nahrazení kvalitnější těsnicí manžetou a plastovým chráničem na přední straně. Jezdci Cannondale tak nemuseli vozit podomácku vyrobenou těsnicí manžetu ze staré duše.

^{Hromadný pád po startu provázel nejen kategorii žen, ale i mužů, kdy to odnesl německý a český jezdec. V plné rychlosti, kterou jezdci na úvodní rovině nabrali, zněl karambol skoro třiceti bikerů opravdu hrůzostrašně, naštěstí se nikomu nic vážnějšího nestalo a krom jednoho všichni pokračovali dál.}

Po mytí a vysušení všech součástek byla vidět doslova oblaka maziv ve sprejích, která se snášela na každou přehazovačku a přesmykač. Důkladné promazání bylo základem maximální funkčnosti a rozhodně nikdo nešetřil. S připraveným kolem už jen do předstartovních boxů, kde se ukázala ta obrovská převaha galusek a devětadvacítek ještě dokonaleji a pak start! Spurt po startu byl opravdu na krev a těžko říci, zda měly šestadvacítky navrch, nicméně hromadný pád kousek po startu nevypadal moc hezky. Z třicítky jezdců v kolizi si jen německý závodník kolo s uraženým řazením a vyfouklým bezdušákem odnesl vedle sebe, český jezdec pokračoval trochu odřený dál, více obětí nebylo. Ale ani ženám se dopoledne po startu pády nevyhnuly. Dámám vévodila Katka Nash, která na první pozici sklízela ovace, stejně jako vloni Jarda Kulhavý. Sice se nakonec propadla na třetí příčku, ale jízda to byla famózní.

^{Snad každá devětadvacítka měla představec sklopený dolů a co nejníže na sloupku vidlice. Někdo ještě vyhodil i horní krytku hlavového složení, aby snížil posed a těžiště. Svoji roli hrál doslova každý milimetr.}

Jestliže vloni to bylo o nekompromisní jízdě Jardy Kulhavého od startu do cíle, tak letos se parádně závodilo a na špici se v prvních kolech pozice zajímavě měnily. Nicméně nakonec se v čele usadila trojice Schurter, Kulhavý, Stander, a ta dojela ve stejném pořadí i do cíle. Bylo ale vidět, že Schurter jel letos lehce, podobně jako Jarda vloni, kdežto ten za ním letos sice trochu bojoval, ale dobojoval na druhé příčce k obrovské radosti diváků. Tak bouřlivá atmosféra, která v lese kolem trati vládla, se dá jen těžko popsat. Do kopce diváci jezdce doslova tlačili křikem, tleskáním, tlučením nafukovacími trubkami o sebe a samozřejmě nechyběly ani skupinky skalních fanoušků, které to vše okořenily sirénami, řehtačkami nebo motorovými pilami. Úprk diváků lesem od jedné zajímavé sekce k druhé byl doslova šílený, davy se hrnuly mezi stromy, jen aby nadběhly svému oblíbenci. Ne nadarmo chválili zahraniční jezdci české publikum za jeho nadšení a fandění téměř každému.

^{Zprvu nás omotávka na horní trubce udivila, ale jakmile mechanik týmu Rose zatočil řídítky na dolů sklopeném představci karbonové devětadvacítky, bylo to jasné. Jde o chránič proti poškození horní trubky brzdovou a řadicí pákou při pádu.}

O tom, že se závod po všech stránkách vydařil, snad vyjma přesunutí ceremoniálu předávání startovních čísel z areálu na náměstí, což někteří z diváků kempujících u areálu nesli dost nelibě, není pochyb. Zprávy médií o krádežích kol sice zastínily celkové výsledky a úspěch celého podniku, ale nutno dodat, že zabezpečení areálu, hlídání každého vstupu a celková logistika, parkování, zázemí, hygieny a občerstvení byly na profesionální úrovni. Až nám byly chvílemi ty důkladné kontroly nepříjemné. Přesto ale nelze eliminovat rizika a závodní týmy, které běžně nechaly kola pod stanem a zmizely na trati, tak zbytečnou neopatrností riskovaly ztrátu materiálu. Tato smutná tečka by ale nijak neměla zkazit pozitivní pohled na jinak vydařený závod, který byl pro české barvy ziskem všech tří kovů velice úspěšný.

^{Ani vzkaz „přidej plyn Moritzi“, nalepený od mechanika na představci, nepomohl německému jezdci Milatzovi k vítězství.}

^{Zástupce značek Scott a Dugast demonstroval rozdíl mezi devětadvacítkou a dvacet sedm a půlkou. Menší průměr potřebuje dle testování o šest procent nižší výkon jezdce ve výjezdech. Nicméně Scott měl na stánku galusky Dugast ve všech třech průměrech.}

^{Originální spojení titanu a moderních trendů se podařilo značce NewCycling. Jejich titanový rám s prohnutou sedlovou trubkou, tapered hlavou a přímým vnitřním Postmount uchycení zadní brzdy měl dokonce i pevnou zadní osu. Pro systém 142x12 má rám vybrání v patkách a dokonce výměnnou patku přehazovačky.}

^{Nosit náhradní kola do depa na trati znamená jít obtěžkán vaky s výplety, hustilku v jedné a basu s nářadím v druhé ruce. Tento vozík řeší pohodlně celou přepravu, protože výplety vezou vlastně samy sebe.}

(už)