Jak jsme (si) kradli kolo

Myslete na to, že ani balkon ve čtvrtém patře neposkytuje vašemu kolu dostatečné bezpečí.

Krádeže kol dnes nejsou, bohužel, ničím neobvyklým. Určitě se s tím každý biker už někdy setkal – ať na vlastní kůži, či zprostředkovaně u kamarádů. Běžná noční můra nejednoho cyklisty pak bývá, že o svého mazlíčka, kvůli němuž jedl půl roku chleba se solí, ve zlomku vteřiny přijde.

Způsobů, jak o kolo přijít, je několik. Kdysi jsme uveřejnili fotoreportáž, jak rychle lze odcizit kolo zamčené na ulici. Náš kolega si na hlavě nechal udělat pěkné barevné číro a kleštěmi přeštípl zámek u kola. Nikdo se jej nesnažil zastavit, ani nevolal policii. Pokud si chce tímto způsobem nějaký pobuda přilepšit k měsíčnímu příjmu ze sociálky, je často možné ukradený stroj vypátrat po bazarech či zastavárnách. Tam pak je možné kanóna za „stopade“ odkoupit zpět za 5 litrů, protože tomu ani pobuda, ani bazarman nerozumí. To je však velmi šťastně končící příhoda. Mnohem horší je to s organizovanými gangy. Jejich členové si vyleštěné, natuněné stroje vyhlédnou a často jdou najisto. Myšlenka, že se kolo ukradené gangem najde ve stejném městě, nebo dokonce ve stejné zemi, je opravdu směšná utopie. Spíš je pravděpodobné, že se na takovém stroji o pár dní později vozí do kolbenky nějaký východoevropský mafián. O kolo lze přijít i z dobře zabezpečeného sklepa. Rozbít zámek či přeskřípnout pletivo nad dveřmi není problém, a ani nehrozí tak velké riziko vyrušení někým z obyvatel domu, protože pro kompoty chodí v noci málokdo. K těm nejbrutálnějším případům, které se opravdu stávají, pak patří ten, kdy skupinka chuligánů zastaví cyklistu a oznámí mu, že kolo, na kterém sedí, mu od této chvíle již nepatří. Pokud se nešťastník pokusí bránit, nejenže odejde po svých, ale ještě k tomu si může nést domů zuby v pytlíku. Jednou jsme však také psali o příhodě, kdy herec Ondra Vetchý dostihl zloděje, který ukradl kolo před obchodem. To byla jedna z nemnoha story s dobrým koncem. V paneláku zase často není kolo kam dát a tak nezbývá nic jiného, než balkón. Mnozí bláhoví majitelé si myslí, že ve vyšším patře je jejich miláček v bezpečí. Pokud sami neumí šplhat po balkónech, je pravděpodobné, že je nenapadne, že někdo jiný to dokáže.

Realizace

Dlouho jsme v hlavě nosili myšlenku, že zkusíme nafotit reportáž, jak se krade kolo ze 4.patra z balkónu klasickým lezením od země po jednotlivých patrech. Jakmile slezl sníh, oslovili jsme kamaráda Honzu, který dělá výškové práce, má balkón ve čtyřce a vlastní dva Cannondaly. Když nám řekl, že si po balkónech dokáže vylézt pro klíče od bytu i ve tři ráno, kdy se posilněn zlatavým mokem vrací z hospody, neměli jsme strach, že by se mu za slunečného dne mohlo něco stát. Pro jistotu jsme jej však přesto požádali, aby se zajistil lanem. Na Městské policii jsme ohlásili náš záměr s tím, že nechceme jejich asistenci, protože nás zajímají reakce lidí z domu či kolemjdoucích. Pouze kdyby jim někdo volal, že po jejich domě kdosi leze a pouští na laně kolo z balkónu, tak aby věděli, o co jde. Strážníci pouze přijeli zkontrolovat, zda si nevymýšlíme a pak nás již nechali udělat naši „zlodějinu“ bez své asistence. Provedli jsme dva výstupy – jeden na fotky a druhý na rychlost. Lezli jsme radši po společných chodbových balkónech, aby nikdo z nájemníků nemohl říci, že se mu něco ztratilo. Honza se navázal na lano, sám se jistil a poté se vydal vzhůru. Nejtěžší bylo vylézt na první balkón. Mohutným výskokem se rukama chytil za podlahu balkónu pod zábradlím a shybem s oporou nohou o zeď se přitáhl nahoru. Levá noha pak šla na parapet, přítah, pověsit se na zábradlí a jeden balkón byl dobyt. Pak se Honza nohama na zábradlí vzpřímil a rukama akorát dosáhl na další balkón. Mohutná roznožka na další parapet mu pomohla k bleskovému vyhoupnutí do dvojky a tak to šlo dál. Ve čtvrtém patře bylo kolo. Zkušenými tahy lezce Honza provlékl lano rámem, zavázal uzly a začal kolo spouštět přes zábradlí dolů. Původně jsme chtěli kvůli nízké váze fotit Honzova černého Scalpela, ale pak jsme vzali krásně modrého Jekylla jeho manželky, protože je na fotkách lépe vidět. Kolo bylo dole v mžiku, protože se díky zavázání přes hlavu a sedlovku nemělo tendenci točit ani zasekávat o parapety. Nakonec na druhé půlce lana slanil i Honza a pak už stačilo pouze lano stáhnout dolů. Během spouštění kola vykoukla z okna nějaká paní, chvíli se dívala, ale nejevila známky nějakého pobouření či rozčarování. Ačkoliv Honza lidi v baráku moc dobře nezná, je možné, že jej znala ona, proto nic nepodnikala ani nevolala policii. Navíc dole pod panelákem jsme se motali my s foťáky, tak jí to nejspíš došlo, že ve skutečnosti nekrademe. Po chvíli šel kolem domu muž středního věku a stále se na Honzu a kolo díval, až málem narazil do lampy. Hlavu si mohl vyvrátit, ale ani on se nezeptal, co tam děláme a zda je to v pořádku.

Krádež na čas

Honza se tentokrát nejistil a vydal se na čas nahoru. Po balkonech do 4.patra vylezl se smotaným lanem za pouhých 35 (!) sekund. Nahoře navázal kolo a lano v půlce zajistil za sloupek zábradlí. To mu zabralo 34 sekund. Spuštění kola s jedním zaseknutím za zábradlí trvalo 19 sekund a slanění dalších 15. Pak už jen stáhnout lano dolů ( to byl největší hluk), sbalit ho, nasednout na kolo a vyrazit – 45 sekund. Pokud si tyto časy sečteme, vyjde nám čas 2 minuty 28 sekund. Za takto krátkou dobu je zručný zloděj schopen odcizit nezabezpečené kolo ze 4.patra. A pokud jej někdo vyruší a obětuje akci lano (které prý může stát kolem 5 tisíc korun), bude ještě rychlejší a stále se mu lup bohatě vyplatí.

A ponaučení?

Nenechávat kola na balkónech! Ani zamčená. Vždyť když zloděj dokáže nahoru vylézt s lanem na zádech, proč by v batohu nemohl mít kleště na zámek? Navíc celá akce se dá provést v absolutní tichosti, kdy rozhodně neuslyšíte, že třeba právě přes váš balkon přelézá lupič, aby okradl vašeho souseda. Je možné, že bychom někomu mohli dát návod, jak si obstarat nové kolo. Ale smyslem tohoto článku je spíše upozornit na to, co už chytré české hlavy dávno vymyslely za nás a my to pouze zrekonstruovali. Naším úkolem není navádět zloděje, ale právě upozornit možné oběti na číhající nebezpečí. Krádeže z balkónu jsou poměrně časté a lidé, kteří se podobnou činností přiživují, i bez našeho článku dobře vědí, jak mají kolo ukrást a s jakými reakcemi se mohou setkat, tedy vlastně skoro s žádnými. Je potřeba si totiž uvědmit, že kolemjdoucí i nájemníci budou s největší pravděpodobností neteční, protože většina lidí se obává následků při střetu s jedním zlodějem, natož s organizovaným gangem. A nakonec – věříme, že náš časopis čtou pouze slušní lidé, kteří si váží kol jiných cyklistů tak, jako si váží vlastních strojů. Lidé, kteří nikomu nepřejí to, čeho se sami obávají – že by jim jejich lásku někdo sprostě ukradl.

Dušan a Kany