Internet zkazil svět

Internet zkazil svět

Možná se zdá být nadpis dost nadnesený či dokonce přehnaně ostrý, ale pokud se doberete následujícími řádky až do konce, snad mi dáte za pravdu. K napsání tohoto zamyšlení nad minulostí, současností a budoucností prodeje všeho, co s cyklistikou souvisí, mě totiž vedla kromě denodenní reality ve virtuálním prostoru mého počítače také realita opravdová, vnímaná při návštěvách mého oblíbeného bikeshopu, kde jsem občas i mechaničil.

Minulost, sladká jak pro koho

Počátek devadesátých let, kdy nastal boom cyklistiky a kola se prodávala doslova po kamionech, jsem zažil jako pubescent pečlivě střádající korunky na své první horské kolo. Ani mě nenapadlo, že bych v roce 1993 při nákupu svého biku čekal na nějaké posezonní slevy, nebo si snad dovolil smlouvat. Ne, tenkrát se platilo přesně, bez splátek a už vůbec ne kreditkou, tedy až na výjimky. O dva roky později už lehce protřelý a znalý techniky díky Cykloservisu, Bike Pelotonu a Pelotonu, jejichž obsah jsem ve škole hltal tajně pod lavicí, vyrazil jsem pro nový bike v den podzimního výprodeje u Štěrby a nový DiamondBack si dovezl domů vlakem. Třicet procent slevy na všechno bylo tehdy něco neuvěřitelného, a šance ušetřit se tak chopila ten den snad dvoustovka cyklistických nadšenců, kteří stáli frontu před prodejnou, nebo vyrazili zkrátit si čekání do velkoměsta s pořadovým číslem v kapse. Číslem slibujícím jistotu vstupu do obchodu v odpoledních hodinách s již omezenou možností výběru, ale přece jen s vidinou výhodného nákupu.

Tehdy už sice existoval internet, ale ne každému byl dostupný a o nějakém prodeji přes něj nebo slevách a e-shopech jsme si mohli nechat zdát. Obchodník tak měl svůj zisk stále ještě zaručen, kola a díly byly jistou komoditou, která sice byla sezonní, ale i tak vydělala dost na to, aby mohl přežít zimu, případně si přilepšit lyžařským či snowboardovým sortimentem, který rovněž prožíval období silného rozvoje. Nákup v obchodě se rovnal nadšení z komunikace se znalým prodejcem, okukováním komponentů a nikoho nenapadlo, že ta cena by prostě mohla být na požádání jiná, nižší. Tehdy byla doba výhodná pro obchodníky a méně přející pro koncového zákazníka, který si na ty svoje slevy musel hezky počkat většinou do září nebo října, protože do té doby se vše prodávalo za plné ceny. Samozřejmě, už tenkrát byla doba zlevněných rok či dva starých modelů kol, ale ty kvalitní většinou zmizely tak rychle, že nebylo moc šancí z čeho vybírat.

Snad i bikování tehdy mělo svá jasná pravidla a když se řeklo, že bude vyjížďka ten a ten den v tolik hodin, pak tam byli většinou všichni, protože stále vládlo nadšení pro každý kilometr v sedle a navíc bez mobilů nebyla šance odvolat něco na poslední chvíli. Prostě slovo platilo, dodržovalo se a slušnost byla naprostou samozřejmostí.

Pomalý obrat po miléniu

První změny byly dobře patrné v novém tisíciletí, kdy došlo k několika otřesům domácího trhu a u jedné domácí značky, kvůli nějakým machinacím, nastal velice razantní výprodej kol, který začal už během sezóny. To však byla stále věc velkoobchodu, který nabídl velkou slevu a tu převzal maloobchod. Jinak si stále cyklistické obchody držely své marže a cyklistika se dále rozvíjela. Narůstal prodej odpružených vidlic, celoodpružená kola byla stále častěji k vidění i na domácích stezkách a celkově se začala kola a díly pomalu stávat cenově přijatelnějšími. Jenže zároveň s tím přišlo masové rozšíření internetu, každá značka měla své internetové stránky a začal fungovat i nákup přes virtuální obchody. Ovšem stále ještě za poměrně plnohodnotné ceny, byť na Západě už to bylo o značný krok dále a ceny se trochu lišily. Na vyjížďky už se nejezdilo ve starých partách, protože někdo tíhnul k freeridu a užíval si technický terén na celoodpruženém stroji, a druhý naopak na svém pevném XC biku s osmdesáti milimetry zdvihu vpředu hltal kilometry spíše po hladších stezkách. Mobilní telefon pak sice usnadnil přípravu vyjížďky, ale dokázal ji také snadno zrušit či ochudit o pár pohodlnějších účastníků, kteří prostě raději poslali omluvnou sms, než by nazuli tretry.

Už tato doba začala nahrávat drobným slevám v kamenných obchodech a nezřídka si o ně zákazník sám řekl. Ale vše většinou ve slušnosti a s podmíněním nákupem většího počtu kol a následným zvýhodněním další koupě. Nikdo nepřišel v roce 2003 s tím, že to jinde viděl levněji, a že to tedy chce za stejnou cenu. Takhle to zatím nefungovalo a ještě chvilku ani fungovat nemohlo, protože obchodníci měli zatím stále jistotu neotřesitelnosti svých kamenných prodejen, které stále byly pro většinu cyklistických nadšenců jakousi svatyní. Zákazník tedy mohl ušetřit díky častějším výprodejům a většímu množství zboží na trhu, ale zatím platil určenou cenu a ještě stále se choval slušně.

Novověk - zákaznický diktát

Nejnižší cena na trhu! Našli jste stejné zboží jinde levněji -dokažte to a vrátíme vám rozdíl! Určete si sami výši slevy! K jednomu kusu zboží druhý zdarma!

Asi to začaly super a hypermarkety se svojí politikou slev a výhodných nákupů, ale zákazník, sám nejsem výjimkou, byl postupně vychován k tomu, aby hledal a kličkoval ve spleti výhod a bonusů, které mu umožnily nakoupit stejné zboží o několik procent levněji. Zákon potvrzující nárok kupujícího na zboží za cenu uvedenou na letáku pak ještě strčil frontě na prodavačku či vedoucího prodejny hystericky argumentujících zákazníků do rukou další trumfy. A kupující tak postupně získal navrch nad prodávajícím.

V cyklistice se vyrojilo internetových obchodů jako máku, i když některé už dávno zanikly, přesto velkou měrou přispěly k tomu, že obchodnická marže a zisk tolik potřebný k provozu obchodu, placení mezd a přežití zimy byly najednou vážně ohroženy a začal boj. Boj obchodů prozatím nikoliv o přežití, ale hlavně o zákazníka. Výprodeje aktuálních modelových ročníků se u kol odstartovaly ne v září či říjnu, ale už v červenci a nadbytek kol na trhu znamenal to, že nebyl problém vybrat si z poměrně širokého sortimentu rok či dva starých modelů. Jak přilákat zákazníka do obchodu? Jedině na výhodný nákup, vždyť na to jedině slyší. Dnes a denně jsme bombardováni výhodami, slevami, bonusy, nabitý trh nestíhá udat své zboží a zaklínadlem se stala nejnižší cena.

Internetové obchody s minimálním rabatem, tedy ne na každém zboží a ne všechny, se staly dostupné všem a dnes už nejdeme do obchodu pro nějaký komponent či kolo, ale jdeme pro něj nejdříve na internet, porovnáme ceny a pak jdeme do obchodu hledat slevu. Tedy, bohužel pro obchodníky, ne hledat, ale spíše si ji sami určit. Setkal jsem se během posledních pár let s tolika případy arogance a snad i drzosti či bezostyšnosti zákazníků, kteří si jednoduše napsali, nebo přímo řekli, jakou cenu za dané zboží hodlají zaplatit. Papír či spíše klávesnice totiž snese všechno a není nic jednoduššího, než téměř anonymně napsat, že za inzerované kolo na e-shopu patřícímu kamennému obchodu hodlám zaplatit řádově o deset procent nižší cenu, než je ta uvedená, byť už i ta je po značné slevě. Diskuse na téma kompletní výbavy od blatníků až po světla ke kolu grátis od konkurence a předhazování trumfů, aby to samé či něco navíc dostal kupující od osloveného obchodu, rovněž není ojedinělá. Triky s fingovanou nižší cenou jinde na internetu a její požadování po konkrétním obchodu, který ovšem reálně jako jediný vlastní dané kolo v požadované velikosti, je už jen o vychytralosti. Zajímavé je, že podobní zákazníci se po všech diskuzích, hádkách o cenu a konečné koupi za vysněnou cenu nakonec neostýchají přijíždět na servis či dožadovat se neoprávněných reklamací. Při hrozbě zamítnutí pak vyhrožují antireklamou na všech diskusních fórech, neboť mají díky internetu navrch. Na druhou stranu, leckdy jsou to i nepoctiví či neochotní obchodníci, kdo si kvůli internetovým fórům sami zadělávají na špatnou pověst, a dobře jim tedy tak.

Doba je zlá a je zlá hlavně pro obchodníky, tedy hlavně poctivé obchodníky, kteří platí nájem, dělají servis a snaží se prodat kolo za takovou cenu, aby si vydělali na živobytí. Dnes už je zákazník králem a ceny komponentů či kol jsou v některých případech doslova směšné. Tažení proti internetu v podobě zamezení prodeje kol některých značek přes e-shop nic nevyřešilo. Tedy vyřešilo by, nebýt typického „čecháčství“, kdy nakonec stejně není problém kolo dané značky, která samozřejmě nikdy přes internet kola neprodává, obdržet do tří dnů od odeslání objednávky hezky v krabici až do domu. Obchodník chce totiž prodat, a když neprodá on, tak určitě konkurence a tohle je ta spirála, která na jednu stranu umožňuje cyklistovi koupit bike snů za super peníze, ale na druhou stranu neprospívá cyklistickému obchodu jako celku a už vůbec ne obecné slušnosti a solidnímu jednání.

Bohužel i samotné internetové obchody jsou pod tlakem a zákazník i u nich diktuje požadavek na cenu a smlouvá. Jak si jej vychovali, takový je, s tím se bohužel nedá nic dělat. Jediným bojem je postupné zdražování cen servisu, který udrží zákazníky kamenných obchodů, ale díky ceně nových dílů na internetu pak není výjimkou, že si zákazník nakoupí díly jinde a zadá si pouze montáž. Nedivme se tedy obchodníkům, že si naúčtují vysokou cenu za montáž kotoučovek, vždyť jen fréza na montážní oka na rámu stojí pět a více tisíc.

Budoucnost kamenných cykloobchodů tedy není růžová, ale kolo je natolik specifická záležitost, že se bez nich naštěstí neobejde jak kvůli servisu, tak kvůli fundované radě ohledně velikosti rámu či vhodnému typu, takže určitě přežijí. Na druhou stranu, při nákupu tam i na internetu bychom neměli zapomínat na to, že nežijeme v arabském světě, kde je smlouvání a hádání se nad cenou folklórem, ale že bychom měli respektovat cenu nebo alespoň slušné chování. A to vlastně platí i pro ten internet, co nás tak zkazil.

Jiří Uždil