deluxe-cycling

mojekolo.cz/komponenty/plaste/?vyrobce=continental

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

auth2018

HODINA PRAVDY - DUAL CONTROL NA MTB

Od samých počátků horské cyklistiky řeší výrobci komponentů nejvýhodnější systém ovládání řazení. Z počátku se jednalo o klasické silniční páčky uzpůsobené pro montáž do blízkosti brzdových pák. K dokonalosti byl tento systém dotažen na přelomu osmdesátých a devadesátých let v podobě polohovatelných páček SIS, jimiž byly vybaveny například sady Shimano Deore DX nebo XT. Co se týče ovládání, tak ještě propracovanější podobu téhož systému tehdy předvedl Suntour u sad XC Expert, XC Comp a XC Pro. I když z hlediska ergonomie mělo jednopáčkové řazení typu SIS oproti pozdějším modelům značné nedostatky a při přeřazení nebylo spojení ruky s gripem zdaleka dokonalé, někteří závodníci si při vzpomínce na tento systém i dnes povzdechnou se slovy: „To byla paráda.“ Velkou oblibu tohoto řazení zavinila jeho vysoká spolehlivost, která se dala nazvat až nezničitelností. Velkým plusem byla také minimální hmotnost. Pokud došlo například při pádu k lehkému poškození přehazovačky nebo k ohnutí patky, stačilo vypnout indexaci a požadovaný převod se tam tou páčkou už nějak „narval“.

A pak už bylo vše složitější a složitější. Shimano mělo své řazení STI s dvojicí páček pod sebou, jehož vnitřnosti silně připomínaly hodinový strojek podobný tomu, jakým je vybaveno například řazení Rapidfire nebo Dual Control. Řazení ale bylo maximálně přesné. Suntour také nabídl dvojpáčku, ovšem s podstatně jednodušším systémem, díky němuž mu chyběla ona požadovaná jemnost. Stejný systém později převzal i Sachs. Ten ale začal zkoušet štěstí také s otočnými variantami řazení. Na svět přišel Twist Ring s ovládáním pomocí plastového půlměsíce a později různé podoby Power Gripu. Psal se rok 1993 a Shimano předvedlo řazení Rapidfire, které se ovládalo pomocí palce a ukazováčku. Zdálo se, že to je ten nejlepší systém, který jen tak něco neohrozí. Při řazení bylo možné stále svírat řídítka, ovládání bylo jemné a přesné. Ergonomii zkrátka nebylo co vytknout. A zapomenout nesmíme ani na Grip Shift, jehož příchod byl opravdu ve velkém stylu. I když nebyla jeho funkce díky silným pružinám přehazovaček Shimano ze začátku dokonalá, během dlouhého vývoje se k té dokonalosti propracoval.

Přišel rok 2002 a na trhu se objevilo řazení Dual Control prostřednictvím nové sady Shimano XTR. Aplikování podobného systému na silnici bylo v minulosti nutností, protože páčky na rámu neumožňovaly jezdci rychlé přehození. Bylo tedy nezbytné umístit řazení do blízkosti brzdových pák. Na biku už ale bylo řazení přesně tam, kde bylo zapotřebí. Nastala tedy řada otázek i počátečních obav. Bude řazení spolehlivé? Bude jeho ovládání stejně jednoduché jako v případě provedení Rapidfire? Nebude nový dual náchylnější na poškození při pádu? Počáteční nedůvěra však celkem rychle opadla po z větší části kladných zkušenostech jezdců. V loňském roce se dualy rozšířily i na sadu Deore XT, takže okruh uživatelů se ještě znásobil. S letošní aplikací řazení Dual Control na sadu Deore LX se celkem počítalo, nicméně i eliksko ukazuje, že Shimano to s tímto systémem myslí opravdu vážně. Na druhou stranu Shimano předvedlo samostatné Rapidfiry určené pro sady XTR a XT, že by takový malý náznak přiznání vlastního omylu? Těžko říci, je mnoho jezdců, kteří jsou s dualy na biku maximálně spokojeni. Na druhou stranu je i nemálo těch, kteří by si je na kolo nikdy nenamontovali. Řada jezdců si raději zvykne na opačné ovládání Rapidfirů v kombinaci s inverzními přehazovačkami, než aby řadili pomocí brzdové páky. Dá se tedy říci, že bikeři se nyní dělí do tří táborů. Prvními jsou vyznavači klasického řazení Rapidfire, druhými uživatelé dualů a třetí skupinou jsou ti, kteří nedají dopustit na stále oblíbenější SRAM.

U dualů nastal čas bilancování. Shrnout veškerá pozitiva a negativa po první sezóně by bylo předčasné. V dnešní době si už ale každý jezdec udělal představu o tom, co mu vyhovuje. Řazení Dual Control pro horská kola je už tedy na trhu dostatečnou dobu, a my jsme se proto rozhodli podívat se mu blíže na zoubek. V dnešní době mají některá tato řazení najeto i několik desítek tisíc kilometrů, a tak se můžeme podívat i na životnost celého systému. Aby bylo hodnocení co nejobjektivnější, vyzpovídali jsme několik známých závodníků i amatérských jezdců. Určitě by neměl chybět také názor obchodníka nebo profesionálního mechanika. Otázky se týkaly většinou ergonomie ovládání či životnosti systému. Takže cesta do hloubi duše řazení Dual Control může začít.

Jan Přistoupil alias Dlouhán, mechanik ČS MTB Teamu

Z mého hlediska jsou dualy absolutně bez problémů. Výhodou je, že jezdec může řadit a brzdit v jednom. Problémy jsou jen minimální, občas to byly například povolené a vyklepané šroubky jistící spodní odřazovací páčky. Ty ale mají pojistku, takže to bylo v pohodě. Po dvouletém užívání dualů se nám začala dělat vůle na hlavním čepu páky, ale není to nic kritického. Při výměně lanka může někomu dělat problém příliš malý šroubek zakrývající otvor. Manipulace s ním není zrovna jednoduchá, a pokud by někomu třeba spadl do trávy, tak skoro nemá šanci ho najít. Jedinou větší nevýhodou je, že uživatel dualů je odkázán na hydraulické kotoučovky pouze od Shimana. Samozřejmě může bez problémů užívat mechaniku od různých výrobců.

Při přechodu na dualy kluci z týmu nejprve na řazení koukali divně, ale zvykli si kupodivu rychle. Dneska by určitě neměnili. Pavel Elsnic si dokonce hned sundal spodní odřazovací páčky a se systémem je spokojený maximálně. Já mám na svém kole Rapidfire a před tím jsem měl Grip Shift. Je to ale v podstatě jedno, za prvé všechno funguje dobře a za druhé stejně nemám moc času jezdit. V ovládání dualů žádný problém nevidím. Řazení je vždycky jenom o bowdenech, pokud jsou ve špatném stavu, tak je problematické přehození i s Grip Shiftem nebo s Rapidfirem. U pák Deore XT určených na hydraulické kotouče se mi ale nelíbí, že mají zbytečně dlouhé nádržky. Pokud má závodník užší řídítka, tak nemá šanci dát páky hodně k sobě. U pák XTR je možné hadičky vybočit, ale u XT bohužel ne. To je sice méně řešitelná situace, ale dneska se už stejně úzká řídítka skoro nevozí.

Jan Šírer, Kola Šírer

Páky Dual Control na biku rozhodně nejsou špatné. Mají přesný chod a stoprocentní funkci. Shimano je preferuje a dává je už i na nové Deore LX, s nímž stojí například kola Merida okolo pětadvaceti tisíc. Jde jen o to si na konkrétní řazení zvyknout, je to stejné jako s Grip Shiftem, někdo ho má rád, někdo ne. Mně osobně toto řazení do ruky příliš nesedlo a používám dál Rapidfire. Já jsem v minulosti závodil i na Grip Shiftu, jde opravdu pouze o zvyk. Zákazníkům je ale nutné řazení ukázat a seznámit je s jeho funkcí, pak většinou počáteční nedůvěra opadne. Co se týče servisu, tak na našem trhu je to jednoduché. Nevýhodu vidím v tom, že se páky nedají jednoduše kombinovat s kotoučovkami jiných značek. Například Merida teď začíná vyrábět drahá kola se Sramem, aby na ně mohla dát brzdy Magura.

Jan Slavíček, trenér a závodník Scania Vella Apache Teamu

Na horská kola mi páky Dual Control přijdou zbytečně komplikovanou záležitostí. Jsou poměrně náročné na ovládání a myslím si, že je to trochu slepá ulička. Hodně závodníků ve světě vozí Sram, protože je jednoduchý. Týmy, které jsou sponzorovány Shimanem, vozí XTR a tam jiná volba není. Kdybych si mohl vybrat, tak bych sáhl po Sramu nebo Rapidfiru. Náš tým vozí Sram a nemáme jediný důvod to měnit. Myslím si, že v jednoduchosti je síla. Funguje výborně v blátě a je jednoduchý na údržbu. Co sleduji, tak třeba při závodech v blátě ženy nemají na dualech sílu zařadit. Pokud všechno chodí, tak s tím rozhodně žádné problémy nejsou, tvrdší terén ale není úplně to pravé.

Martin Horák, tým Rock Machine – Cyklomax, vítěz seriálu Cykloservis bike maratonec 2003

Dual Control vozím na biku od začátku roku. Předtím jsem používal řazení Grip Shift a teď mám dualy XTR. Za celý rok jsem neměl s dualy jediný technický problém. Mám odmontovanou spodní odřazovací páčku, řadím tedy pouze brzdovou pákou nahoru a dolů. Vadí mi ale inverzní tah na přehazovačce. Nejde o zvyk, člověk se přeorientuje velice rychle. Tahem přehazovačky se řadí na lehčí převod a to mi nevyhovuje. Pokud je to opačně, tak jsem schopný zařadit čistěji. Například v kopcích má inverzní řazení trochu prodlevu. Určitě je to lepší pro lidi, kteří nemají se řazením zkušenosti a chybí jim cit. Ale pro závodníka je podle mého názoru lepší, když na větší pastorky řadí vlastní silou. Inverzní řazení je také náročné na předpětí lanka, je nutné mít řazení dokonale seřízené. Také mi u inverzního řazení úplně nevyhovuje, že na větší pastorky se řadí po jednom. Pokud je na trati například sjezd a rychle následuje příkrý výjezd, tak je řazení pomalejší. Odházet to po jednom třeba o šest pastorků trvá docela dlouho.

Co se týče ovládání, tak to mi nedělá problémy. I když je u ovládání přesmykače delší krok, tak já naštěstí na převodnících až tolik neřadím. U řazení na přesmykači bych uvítal kratší krok i lehčí ovládání. Podle mě může být řazení problematické pro ženy nebo pro jezdce s kratšími prsty. Aby bylo řazení v ideální poloze pro ovládání, musí být páky posunuté více ke středu řídítek, než je normální. Já mám na kole mezeru asi šest milimetrů mezi gripem a objímkou řazení. Gripy proto musím mít přilepené a většinou tak po třech měsících je musím vyměnit. Jinak se mi začnou protáčet a posunovat k pákám. Na pákách Deore XT pro hydraulické kotoučovky se mi moc nelíbí, že na užších řídítkách se páky dostávají úplně k sobě a hadice se pak překrývají. V minulosti jsem vozil řazení Rapidfire a přijde mi asi lepší než současné dualy, rozhodně je pohodlnější a jednodušší.

David Anderle, někdejší vítěz Krále Šumavy, v současné době jezdec hledající zalíbení převážně ve sjezdu a freeridu.

Na dualech jsem jezdil a jediné, co mi na nich přišlo pozitivního, je to, že při pádu může páka trochu uhnout. Pokud ale páka dostane nějaký větší náraz, tak ulítne řazení celé. Je to pak docela nákladná záležitost. Po dvou, třech hodinách jízdy, kdy už jsou prsty unavené, je přeřazení na velký převodník dost náročné. Do páky se pak musí opřít celá ruka, k čemuž je někdy nutné skoro pustit řídítka. V závodním použití mi při jízdě vadilo, že při ostrém brždění jsem nemohl zařadit tak rychle, jak bych si představoval. Jakmile je jezdec zvyklý brzdit před zatáčkou na poslední chvíli, může ho pak následné řazení zbrzdit. Já vozím Rapidfire v kombinaci s inverzní přehazovačkou a to mi absolutně vyhovuje. Jako úplná „ujetina“ mi přijde, že řazení Dual Control v poslední době montují i na freeridová kola.

L’uboš Kondis, reprezentant SK, team Kelly’s Bicycles

Dualy už vozím druhou sezónu. Ze začátku jsme měli problémy se seřízením kotoučových brzd XTR. Po roztočení kola neustále docházelo ke škrtání kotouče o destičky. Po krátké době jsme ale problém vyřešili a vše už bylo bez starostí. Když jsem v minulosti vozil řazení Rapidfire XTR, tak jsem využíval i malou páčku umístěnou na rohu. Jelikož mám delší prsty, tak mi nedělá problém dosáhnout u dualů na brzdovou páku a řadit z rohů tak můžu i nyní. S dualy jsem rozhodně spokojený. Za dobu, co Dual Control na biku využívám, jsem si na něj zvykl. Pouze je nutné řazení neustále udržovat v maximální čistotě. U závodníků, kteří mají neustálý servis, to nebude problém. Amatéři si to musí udržovat v čistotě sami.

Při přechodu z Rapidfirů na Dual Conrtol mi trvalo delší dobu, než jsem si stoprocentně zvykl. Rapidfire mi připadal přesnější, ovládání dualů možná vyžaduje větší cit. Základem je mít čisté bowdeny a lanka, pak jde řazení lehce. I když někteří jezdci mohou mít problémy se sklouzáváním prstů z řadící páčky v případě, že je mokrá nebo umazaná od bahna, mně to problémy nečiní, neboť vozím už několik let dlouhé prstové rukavice. Vyhovuje mi také, že si pomocí páčky nacvakám konkrétní převod a ve chvíli, kdy zatočím klikami, ho tam dostanu. Já Dual Control na biku rozhodně chválím, je to výborná věc. Dualy už určitě měnit nebudu.

Jan Kadečka alias Já, redaktor nejmenovaného cyklistického časopisu

Jelikož na biku jezdím i závodím od počátku devadesátých let, prošla mi rukama snad všechna řazení. Mezi ta nejúžasnější považuji jednopáčkové řazení Suntour XC Expert, Comp a Pro, provedení z roku 1993, kdy začalo spolupracovat se systémem Microdrive. Druhým mým favoritem je klasický Rapidfire v provedení od roku 1994 do dneška. Úplně první rapidy z devadesátého třetího totiž měly ještě u přesmykače jednu mezipolohu navíc po vzoru předchozího systému STI. Za dobu své existence se Rapidfire zdokonalil, zkrátil se krok a snížila se ovládací síla. U posledních typů už také nedochází často k praskání pružinek, které bylo dětskou nemocí prvních typů. Ergonomii ovládání není u tohoto řazení co vytknout. Rovněž nemůže dojít k nechtěnému přeřazení, s nímž se potýkat Grip Shift a podle mého názoru i nynější Dual Control. Rapidfire nabízí řazení přesně tam, kde je třeba. Integrovat ho do brzdové páky mi u horského kola přijde zbytečné. Navíc dochází k znesnadnění kompatibility brzd se systémy jiných výrobců, to ale bylo pravděpodobným cílem Shimana. Jednou z mála možností jsou například brzdy Hope. Plusem dualů je jejich přesnost, ta je ostatně výsadou všech komponentů Shimano. Na dualech jsem najezdil několik tisíc kilometrů, ale nepřesvědčily mě. Na svém biku mám Rapidfire a nehodlám měnit.

Za největší minus dualů považuji velice dlouhý krok při řazení z prostředního převodníku na velký, při němž je nutné také vyvinout velkou sílu. Například na maratonu, kdy je jezdec po několikahodinovém zápolení s tratí vysílen, je to dost obtížné. Při řazení na větší převodník nebo na menší pastorek je navíc nutné opřít se o řadicí páčku bříšky posledních článků prstů. Pokud páčka náhodou sjede po prstech, může dojít k nechtěnému přibrzdění. U řazení Rapidfire je velká plocha páčky určená pro palec a naproti páčka s vybráním, do nějž přesně zapadne ukazovák. Po stránce anatomie není nikdy možné této dokonalosti dosáhnout u řazení Dual Control. Pokud by totiž byla páka tvarově přizpůsobená pro prsty při řazení, tento tvar by byl na obtíž při brzdění. V palci má jezdec navíc i při dlouhém závodě větší sílu potřebnou pro zařazení, ostatní prsty jsou více unavovány brzděním. U dualů může také docházet k nechtěnému přehození, pokud jezdec s kolem skáče. Jestli si třeba rádi vyskáčete schody nebo často machrujete na zadním, v případě, že náhodou zaberete za páčky, tam máte jiný převod. K eliminaci nechtěného přeřazení je potřeba maximální cit. Zcela od věci není odmontování spodní odřazovací páčky. V tu chvíli se jezdec stará pouze o tu brzdovou, s níž řadí nahoru a dolů. Střídáním polohy prstů nad a pod páčkou se ale celá akce řazení zpomalí. Příjemná nebude ani náhlá překážka v cestě ve chvíli, kdy má jezdec prsty pod brzdovou pákou. Spodní odřazovací páčku naopak uvítají všichni uživatelé Rapidfiru, protože se nachází ve „známé poloze“. V možnosti řazení z rohů nevidím žádnou zvláštní výhodu. Pokud má jezdec páky nastavené tak, aby byla poloha ruky na řídítkách vůči páce správná, pak v podstatě nemá šanci na páku dosáhnout. Jestliže si bude chtít přeci jen čas od času odřadit z rohů, bude muset mít páky blíže ke koncům řídítek. Ruce pak budou při brzdění nepřirozeně vychýlené do strany a budou trpět zápěstí. Odřazení z rohů navíc využijí pouze jezdci s delšími prsty.

Nechme stranou možnou větší zranitelnost systému i mnohem dražší opravu, než je v případě odděleného řazení a brzdových pák. Za problém související se správnou polohou ruky vůči brzdové páce považuji příliš dlouhý mechanizmus řazení (onu plastovou krabičku), díky němuž je samotná řadicí a brzdová páčka mnohem více posunuta ke kraji řídítek, než je běžné. Celé řazení proto musí být často více u středu řídítek, a vzniká mezera mezi objímkou řazení a gripem, o čemž přede mnou hovořil i Martin Horák. Závodníci XC, kteří často vozí hodně úzká řídítka, mají proto problém se vzájemným kontaktem pák. Někdy by bylo potřeba posunout páky ještě více ke středu, než je možné. Zvyknout si na řazení Dual Control je ale velice rychlé. Z prvního tréninku s dualy XTR (zdá se to už docela dlouho) jsem se vracel s pocitem, jako bych toto řazení vozil už delší dobu. Ze začátku stačí pouze trocha soustředění a jezdec pak už řadí a brzdí automaticky.

Dual verdikt

Po funkční stránce jsou dualy jednoznačně velice dobré. Na ovládání je nutné si zvyknout. Většině jezdců bude možná déle trvat přeorientování na inverzní chod přehazovačky než na ovládání řazení Dual Control. Podle jednotlivých názorů všech dotázaných je zřejmé, že dualy mají své pravověrné zastánce i odpůrce. Nikomu však toto řazení není ukradené. Většinou ho buď někdo miluje, nebo nenávidí. Koneckonců o kom se nemluví, ten je mrtvý. Dualy tak otevřely nekonečnou diskusi, podobně jako před lety Grip Shift. Dual Control je pouze jednou z variant a nikdo nikoho nenutí jej využívat. Vše je pouze otázka zvyku a s čistým svědomím můžeme napsat, že na dualy se zvyká dobře. Vždy se ale najdou reptalové, pro něž byl předchozí systém v něčem lepší…

Honza

datum: 05.11.04 - kategorie: Technika
id

id

BP Lumen Teasi One BP Lumen Limar X-Ride
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign