crussis2017

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

author_unor_2017

Exkluzivní rozhovor pro Cykloservis

thumb_79x80_merckxmask.jpg(1968KB)Je to neuvěřitelné, ale Eddy Merckx poskytl první velký rozhovor pro Cykloservis. Do vydání č. 16 Cykloservisu s ním žádný velký rozhovor pro naše domácí media otištěn nebyl.

Cyklistické hvězdy, ať minulé nebo současné, se řadí do několika kategorií. Některé rychle zasvítí nenadálým vítězstvím, některé září déle a některé nevyhasnou vůbec, protože mají na svém kontě takové úspěchy, které by jiným stačily na několik sportovních životů. Do této kategorie nepatří příliš sportovců, natož cyklistů. I když v současnosti se oči cyklistického národa upírají každý červenec na Lance Armstronga, každý znalec silničního profipelotonu ví, že v dnešní době asi tento Američan sotva dosáhne úspěchů, jaké měl Belgičan EDDY MERCKX. Výčet jeho vítězství je doslova úžasný: pětinásobný vítěz Tour de France (34 vyhraných etap) a Giro d’Italia (třikrát vyhrál oba závody v jednom roce), čtyřnásobný mistr světa, celkem 525 vítězství ve své kariéře, z klasických závodů jmenujme alespoň tři vítězství na Paris – Roubaix, překonal světový rekord v hodinovce, sedminásobný vítěz celoroční soutěže Super Prestige Pernod a samozřejmě trojnásobný nejlepší sportovec světa.

Když toto všechno víte, cítíte respekt, když jdete k němu na schůzku, když víte, že si budete povídat s opravdovým cyklistickým velikánem.

Žádosti o rozhovor obvykle předchází telefonát nebo e-mail. Nejinak tomu bylo i v případě Merckxe. „Jistě pánové, budu vás čekat ve středu ráno na Eurobike ve svém stánku. Těším se na vás.“ Rozhovor byl domluven. Ráno, ihned po otevření brány výstavy, směřují první kroky návštěvníků ke svým oblíbeným značkám. Někdo pospíchá k Treku, někdo se těší na Pinarello a početná obec našinců míří k několika českým vystavovatelům. Náš cíl je však jasný. Eddyho stánek na druhém konci. Vypadá to, že nás už čeká. Vítání, stisk ruky a pokyn k usednutí ke stolu. Přiznáme se, že i když si člověk v novinářské branži zvykne na to, že se dostane běžně k lidem, se kterými by si jiní jistě rádi promluvili, ale nemají tu možnost, v tomto případě nás ovládá pocit, že je to skutečně výjimečný okamžik. Uvědomíte si, že sedíte za jedním stolem s člověkem, kterého jste kdysi sami obdivovali na stránkách zahraničních časopisů. Že se bavíte s člověkem, kterému skutečně patří přízvisko PAN cyklista, s člověkem, který se skutečně řadí mezi největší sportovce historie této planety. I když samozřejmě jeho postava už nenese příliš známek toho, že mu kdysi přezdívali kanibal za to, jak ničil své soupeře, jak si s nimi doslova hrál v kopcích. Nějaký ten křížek má na krku. Ale úspěchy a slávu mu už nikdo nikdy neodpáře.

Dnes se stal z Eddy Merckxe spokojený obchodník. Vyrábí pod svou značkou převážně silniční kola, na kterých jezdí i jeho syn Axel v týmu Lott – Domo. Z kol je cítit, že si s nimi doslova hraje. Že má smysl pro detail. Stejně tomu tak bylo i v době jeho závodní kariéry, neboť Merckx rozhodně patřil do kategorie závodníků, kteří do přípravy svého stroje hodně mluvili.

Ale už ho nechme, ať vám to všechno sám poví.

Cykloservis: Můžete nám říct několik základních informací o vaší firmě, o vývoji kol, kolik máte zaměstnanců, o produkci…

Eddy Merckx: Naše společnost vznikla 28. března 1980, sídlíme 15 km od Bruselu. V současnosti u nás pracuje 25 lidí a veškerá produkce vzniká v naší firmě. Za rok vyrobíme okolo 5 – 6 tisíc rámů a kol. Při výrobě používáme karbon, titan a dural, přičemž karbon nevyrábíme sami, ale dovážíme ho z Itálie.

Jak využíváte své závodní zkušenosti při stavbě kol?

Myslím, že mám spoustu závodnických zkušeností, které mě ovlivňují při navrhování geometrií a výběru materiálu. Sleduji vývoj nových technologií, které ihned zkoušíme, a díky svým zkušenostem hned poznám, jestli je tato volba správná.

Kdybyste měl dnešní dostupnou technologii k dispozici v dobách, kdy jste vyhrával Tour de France, myslíte, že byste byl ještě rychlejší?

Samozřejmě je jisté, že bych byl ještě rychlejší, ale rychleji by jezdili i ostatní, takže jen díky technologiím by rozdíly nebyly tak markantní. Určitě jsou dnešní kola mnohem výkonnější, mají automatické pedály, řazení v brzdových pákách, slitiny, které jsou mnohem lehčí, nemluvě o časovkářských speciálech. Podle mně není možné tyto dvě éry vůbec porovnávat.

Řekněme, čistě hypoteticky, že byste se postavil v době své největší slávy na start vedle dnešního Lance Armstronga a měli byste stejné vybavení, myslíte si, že byste byl lepší?

Já myslím, že nelze porovnávat neporovnatelné. Já jezdil před třiceti lety, Armstrong jezdí dnes, kdy hlavní rozdíl je v současné přípravě, metody tréninku se vyvinuly ve všech sportech, nejen v cyklistice, takže to není pouze o materiálech a technickém vybavení, ale převážně o fyzické přípravě sportovců.

Tak nám alespoň řekněte, jestli si myslíte, že byste byl lepší ve spurtech?

Nelze to ani porovnávat podle časů, tohle nemůžu posoudit. To, co je důležité, je být první v tom kterém závodě. A já myslím, že jsem ve svých závodech byl nejrychlejší a nic jiného není důležité.

Myslíte si, že Lance vyhraje Tour jako první člověk po šesté? Letos to pro něj byl horor, ale diváci byli ze souboje nadšeni.

Ano, Lance si dal za cíl vyhrát co nejvíc Tour de France. Já měl za cíl vyhrát co nejvíc závodů, vyhrál jsem 5x Giro, 7x Milan-San Remo, 3x Paris-Roubaix, atd. Byl jsem přítomen na všech významných závodech. Cyklistika se od té doby hodně změnila, my jsme museli hodně závodit, abychom si vydělali hodně peněz, kdo jezdil málo, vydělal si míň.

Mezi nejtěžší klasiky na světě rozhodně patří Paris–Roubaix. Vy jste tento závod vyhrál třikrát. Kudy si myslíte, že vede nejsnazší cesta do cíle? Rychlou jízdou po vrškách dlažebních kostek, po krajnici vedle silnice nebo na speciálním kole na tento závod?

Výběr správné trasy hodně záleží na počasí, jestli prší nebo svítí slunce. Samozřejmě, že v dešti je velmi nebezpečné jet po vršku kočičích hlav, ale i bahno na krajnicích je zrádné. Tady jde hlavně o jezdcovy technické schopnosti a stabilitu. Také je důležité mít nízko těžiště, proto jsou na tento extrémní závod designovány rámy s nízko posazeným středovým složením.

Měl jste za své závodnické kariéry možnost ovlivňovat materiál na svém kole?

Víte, v době, kdy jsem závodil, nebylo moc možností na výběr. Rámy se stavěly z oceli, které bylo jen několik málo druhů, a tak se nejvíc experimentovalo s geometriemi. Už tehdy byl jiný rám na hodinovku, jiný na časovku a jiný na silnici, ale větší možnosti výběru přineslo až aluminium, i když tehdejší hliníkové rámy nebyly to co dnes.

Ernesto Colnago vám na světový rekord v hodinovce postavil šestikilové kolo. To byla tehdy neuvěřitelná hmotnost.

Ano, ten rám byl sice z oceli, ale maximálně odlehčený, kola měla 28 drátů a pláště byly velmi úzké, vážily pouhých 110 gramů. Jinak to ale bylo celkem normální kolo, nebylo toho na něm moc revolučního.

A jak jste se podílel na jeho výrobě vy?

Já jsem ho nakreslil, řekl jsem mu, co přesně potřebuju a přesně tak ho on postavil.

To se psal rok 1972, světový rekord jste pokořil a jako první člověk na světě jste se takřka dotknul hranice 50 km. Mrzel vás ten kousek? A o kolik byste byl tehdy lepší s dnešním materiálem? S ním byste jistě tu padesátku překonal…

Ne, ten kousek do 50 kilometrové hranice mě nemrzel, protože jsem o 700 metrů překonal starý rekord. Navíc po takové těžké sezóně, v těch podmínkách a na tehdejším materiálu bylo těžké překonat hranici 50 km. Jistě, kdybych měl tenkrát k dispozici dnešní vybavení, určitě bych tu padesátku pokořil.

Který z dnešních komponentů byste nejvíc ocenil na svém tehdejším kole, co je podle vás největším přínosem v cyklistice?

Nejvíc bych z dnešních komponentů na svém kole ocenil nášlapné pedály, které umožňují ještě efektivnější šlapání. A také řazení v brzdových pákách. Myslím si, že současní cyklisté mají obrovskou výhodu, protože my, hlavně v kopcích, když se jede ve stoje, jsme si museli sednout, abychom vůbec mohli přeřadit. Takže tyto komponenty považuji za nejpřínosnější. Další věc, která se zlepšila, je počet převodů. Já jsem měl k dispozici pouze 10 převodů, na dnešních kolech jich je už 20. Takže jezdec opravdu má z čeho vybírat, zatímco v naší době se velmi často stávalo, že v určitém kopci byl jeden převod těžký a sousední už moc lehký.

Přemýšlel jste někdy o tom, kam půjde technika dál? Co by se ještě na kole dalo vylepšit?

To je velmi těžká otázka, ale myslím si, že největší prostor pro inovaci je na poli materiálů. Dnes se hodně používají kompozity, nejoblíbenější kombinace při stavbě rámů je dural a karbon. Určitě se v budoucnu objeví nová vlákna, díky nimž budou kompozity ještě lehčí a pevnější, i když v tomto případě půjde hlavně o pevnost. Existují superlehké karbonové rámy, které však nejsou úplně tak spolehlivé hlavně ve sjezdech a velkých rychlostech, takže zde je stále co vylepšovat. Když vidíme, jak se stále vyvíjí například zapletená kola, jak stále ubývá paprsků a zlehčují se ráfky, tak je jasné, že vývoj bude stále pokračovat a jen tak se nezastaví.

Co říkáte elektronice na kole, třeba řazení, s nímž přišel Mavic? Má to smysl?

Takový systém řazení smysl má, když bude fungovat spolehlivě a přesně. A také nesmí docházet k ovlivňování řazení jiných jezdců, musí se vyřešit interference signálů. To se nedá srovnávat s elektronikou například ve formuli, tam jsou auta stále dostatečně daleko od sebe, což neplatí u cyklistů jedoucích v pelotonu. Když se podíváme na vývoj na poli počítačů a elektroniky obecně, je víc než pravděpodobné, že se podaří tento systém vyladit k dokonalosti. Nic není nemožné.

V současnosti se jezdí s 10 pastorky. Myslíte si, že je potřeba ještě více?

No, myslím, že deset bohatě stačí. Kdyby se ještě přidávalo, tak by se to už odrazilo na vyšší hmotnosti, což není žádoucí. Takový turista s třemi převodníky má rázem dokonce 30 převodů, což snad převyšuje jeho potřebu. Pro silničního závodníka myslím 20 převodů bohatě stačí.

Radí se s vámi váš syn Axel, výborný profesionál, o kole, o materiálu?

Samozřejmě. Diskutujeme většinou problémy spojené s geometrií, protože je velmi vysoký, a tak se mu rám vybírá hůř než lidem menší postavy. Axel má zvláštní morfologii nohou i těla, takže geometrie rámu se mu musí hodně přizpůsobovat.

Dočkají se vaši zákazníci také horského kola značky Merckx?

Ne, sice jsme dříve horské kolo také vyráběli, ale já si myslím, že MTB je americký produkt a já bych rád zachoval zaměření své malé firmy na silniční kola.

Co byste vzkázal našim čtenářům?

Přeju vám spoustu šťastných kilometrů, závodníkům co nejvíc vítězství, turistům co nejhezčí zážitky z cestování, abyste si na kole pouze užívali, protože dnešní téměř dokonalá technika vám jízdu usnadňuje.



thumb_64x80_merckx.jpg(1811KB)
datum: 30.10.03 - kategorie: Sport
id

id

id

CykloŠkoda - Přilby a brýle Kask

nachazel

BP Lumen Teasi One BP Lumen Limar X-Ride
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign