katalog_elektrokola

gravel

logo_katalog_detska_kola

deluxepoutak

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

author_banner_leden_2020

Do kopců v obýváku, Tacx Neo 2T Smart

Kvalitní cyklotrenažér musí splňovat mnoho kritérií. Musí být stabilní, skladný, měl by být ovládán kvalitním softwarem, měl by být uživatelsky příjemný, jednoduchý a především jízda na něm by se měla maximálně přibližovat realitě. Pokud se někomu takový trenažér podaří vymyslet, vyprojektovat, vyrobit a dát na trh, má s takovým výrobkem úspěch. A nároky se samozřejmě zvyšují. To už mnoho let chápe například firma Tacx.

Firma Tacx patří mezi výrobce cyklotrenažérů, které neznají kompromisy v kvalitě. Vždy se snaží nabídnout to nejlepší a zásadně velmi funkční. V nabídce má několik modelů cyklotrenažérů, a stačí si tak jen vybrat podle svých potřeb a ceny. Všechny její trenažéry jsou vysoce kvalitní, ale těžko můžete očekávat, že trenažér za 35 000 Kč nebude umět více než jeho bratříček za poloviční cenu. V ceně jsou vždy zahrnuty užitné vlastnosti a komfort.

Byli jsme rádi, že nám byla nabídnuta možnost otestovat model Tacx Neo 2T Smart. Je to naprostá novinka, která přichází právě do prodeje, a jak jsme zjistili z internetových diskuzí, mnozí cyklisté na tento model již čekají. Cyklotrenažér jsme měli k dispozici tři týdny, a tak času na to prozkoumat tento malý zázrak bylo více než dost. Neo 2T je velmi zábavná záležitost, když si samozřejmě odmyslíme, že mnozí potřebují takovou věc především k poctivému tréninku, a tedy k cyklistické dřině. Podívejme se, co se pod názvem Neo 2T Smart skrývá.

 

 

Roztáhněme křídla

Pro mnohé jistě bude překvapivá hmotnost trenažéru už v okamžiku, když si z obchodu máte do auta přenést krabici s touto Tacx mašinkou. Váží totiž necelých 22 kg. Není to tedy žádná plastová křapka, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to poctivý kus stroje z kvalitních materiálů, s líbivým, až futuristickým designem. Stabilita a trvanlivost trenažéru si vyžaduje větší hmotnost přístroje, kterým nahradíte své zadní kolo. Tacx tedy do hmotnosti vložil potřebu a účelnost.

Mnozí začínají podobné recenze tím, že jsou naprosto uneseni softwarem a údaji, které z podobných přístrojů vylézají a které máme před očima. Jsou doslova omráčeni číslicemi. My už tím okouzleni nejsme, spíše trenažéry chápeme nejdříve jako hardware z hlediska skladnosti a obecné kvality jízdy. To, co nám vyleze na displeji, už bereme jako samozřejmost. I když občas zjistíme, že něco samozřejmé opravdu není. Software lze u těchto sofistikovaných přístrojů rozlišovat jako ten co vidíme, tedy tréninkový, který s námi bude komunikovat, a ten neviditelný, který zajišťuje naše konečné pocity při jízdě, který dává elektronice v trenažéru pokyny, jak se má chovat na základě čtení dat z tréninkového softwaru a z pohybu vašich nohou.

 

 

Náš Neo rozložíme velmi jednoduše. Nadzvedneme ho a „roztáhneme mu křídla“. Jako to dělají ptáci. Aby to neznělo tak básnicky, tak mu prostě sklopíme stojánek. Předtím jste ale museli nasadit na ořech trenažéru svou kazetu, protože tu jako příslušenství nedostanete. Nasazení je velmi primitivní. Na ořech nasunete pastorky kazety a zajistíte posledním pastorkem. Jako na vašem kole. Postup je stejný. Výhodu mají majitelé Shimana, protože Shimano ořech je součástí výbavy. Ti, co mají Campagnolo (náš případ), si ořech musí dokoupit a vyměnit. Výměna je opět jednoduchá. Povolíte pětku imbusový šroub s koncovkou, ořech vysunete a nasadíte jiný. Třeba i s nasazenou kazetou. Má to výhodu třeba tehdy, když se o trenažér hádá syn cyklista a táta cyklista a každý má svou kazetu. Otec, veterán, zarytý „kampaňolista“, syn okouzlený japonskými výrobky Shimano. Během minuty si namontuje každý svou potřebnou kazetu.  Dá se říci, že dnes zřejmě neexistuje kazeta, která by nešla na tento trenažér namontovat. Tedy pokud se nerozhodnete našroubovat staré favoriťácké pětikolečko. To máte opravdu smůlu. A pokud byste nad nějakou kazetou váhali, není nic jednoduššího než se informovat. Buď v obchodě, nebo na stránkách Tacxu. Ale majitelé Sram, Shimano a Campagnolo problém mít nebudou.

Zbývá už jen vyhodit z kola zadní kolo a nasadit místo něj trenažér.  Nejdříve trenažér usaďte přesně do polohy, kde bude i za jízdy. Protože s kolem, které má místo zadního kola tuto placatou těžkou věc, se opravdu špatně manipuluje. Pod přední kolo dáme dodávanou podložku, aby vaše přední kolo bylo stejně vysoko jako zadní. A zbývá už jen jít do kraťasů, do dresu, nazout si tretry a vyrazit. A dát si do košíku lahev s pitím, protože se budete potit.

 

 

Co je uvnitř?

Tak to nás také zajímalo, a samozřejmě jsme se museli podívat. Není tam toho mnoho. Na vnitřní straně obvodu setrvačníku je upevněno 32 neodymových magnetů. U nich se na krátko zastavme. Neodymové magnety (NdFeB, slitina neodymu, železa a boru) v současné době nabízí nejlepší poměr užitné hodnoty a ceny. Je to nesilnější magnet s největší energetickou hustotou a remanencí (zbytková magnetizace, když přestane působit vnější magnetické pole). Neodymový magnet udrží až tisícinásobek své hmotnosti. Například magnet o velikosti mince unese 10 kg.

Ale samozřejmě magnety jen nestačí. Uprostřed setrvačníku je stacionárně, do věnce, umístěno 32 cívek s měděným drátem, jejichž konce jsou velmi blízko magnetů. Při jízdě se tedy točí setrvačník s magnety, které obíhají kolem cívek. Pak už tam je jen elektronika, která to vše řídí podle našich povelů.

Kam se vejde?

Dříve, než na trenažér nasedneme, podívejme se na to, jak dlouho trvá jeho instalace a jak je skladný. Každý totiž nemá doma speciální místnost nebo čistou garáž, kde má třeba celou zimu, kdy se trenažéry nejvíce používají, vše rozložené. Většina potřebuje velmi skladné zařízení, a pokud něco neustále používá, možná každý den, potřebuje také rychlou montáž. A toto náš Noe rozhodně splňuje. Vyzvednutí trenažéru z kouta, rozložení do správné polohy, nasunutí kola do trenažéru, upnutí kola upínákem, zapnutí iPadu, to jsme zvládli opravdu kolem minuty. Za dvě minuty to zvládnete i tehdy, když budete nervózní, protože budete muset poslouchat řeči od manželky, že si zase pojedete na tom svém kolečku. Dámy prominou, ale obráceně se to opravdu většinou neděje.

A skladnost? Skvělá. Trenažér má ve složeném stavu rozměry 620 x 220 x 440 mm (délka x šířka x výška). V našem případě jsme ho postavili v obýváku mezi gauč a skříňku. Krčil se tam a nebyl vidět. A i kdyby byl, pro cyklistu je to především krásný kus nábytku. Bohužel, jeho rodina tento názor asi sdílet nebude.

 

Tak ještě software a pojedeme

Samozřejmě je potřeba trenažér propojit s mozkem. Váš mozek bude tentokrát tak trochu mimo, budete ho používat jen na zpracování údajů, které uvidíte, a na přepínání funkcí. Trenažér potřebuje pro propojení svých funkcí s vaší hlavou obslužný most v podobě tréninkového softwaru (aplikací), a pak už pracuje sám. Vy si můžete vybrat ze tří dostupných aplikací. Aplikace si stáhnete z Apple Store, nebo podobného obchodu pro Google, a nainstalujete. Spojení (Bluetooth a ANT+) aplikace s trenažérem bylo v našem případě okamžité a bezproblémové hned napoprvé, a stejně tak při jakémkoliv příštím zapnutí trenažéru. Jediný problém jsem měl, když jsem se snažil napojit na aplikaci svůj Apple notebook. Pak mi došlo, že mám aplikaci pro trenažér zapnutou i v iPadu, na který jsem ho nainstaloval nejdříve. IPad jsem vypnul a trenažér jsem viděl okamžitě v notebooku. Při druhém zapnutí jsem trenažér spojil s oběma zařízeními. Elektronika je občas nevyzpytatelná. Ale to není podstatné. Že byste měli touhu sledovat údaje na více zařízeních, je samozřejmě nepotřebné. Leda že by vás partnerka chtěla třeba na svém smartphonu kontrolovat, když ve vaně popíjí šampaňské: „Jarouši, přidej, nějak se flákáš. Jestli ti tepovka klesne pod dvě stě, nedostaneš večeři!“ A pečlivě monitorovaný Jarda jede jako o život.

Příjemné je, že Neo není potřeba nijak před jízdou kalibrovat. Kalibrace je otravná, protože se musí většinou provádět před každou jízdou. Ale to se vás už s Neo nebude týkat.

 

 

Do dresu

Už při prvním rozjetí na trenažéru vás zaujme jeho nízká hlučnost. Žádný měřák decibelů nevlastním, a tak se musíte spolehnout na mé konstatování, že trenažér je opravdu překvapivě tichý. Nebo spíše až neskutečně tichý. Je to samozřejmě tím, že nevydává hluk žádný váleček, nebo něco podobného, jako u jiných trenažérů, kde setrvačník roztáčíme přítlakem zadního kola na váleček. Míra hluku je pro trenažéry také zásadní. Sám výrobce uvádí, že vytvořil cyklotrenažér tak tichý, jak je vůbec možné. Dostali jsme informaci, že inženýři v Tacxu abnormálně pečlivě propočítávali kvůli hluku vzdálenosti magnetů od cívek i otvory v krytech, aby proud vzduchu byl co nejtišší. Počítali velmi dobře.

Po prvních kilometrech (zvláštní výraz pro jízdu na trenažéru) jsem byl překvapen, jak je jízda celkem věrná, jako bych jel venku. Zatím jsem na jiném trenažéru podobný pocit nezažil. Píšu „celkem“, protože žádný trenažér na cokoliv nedokáže stoprocentně napodobit realitu. Pouze se jí maximální možnou měrou přiblížit. A tento Neo se jí přibližuje doslova na centimetry. Milimetry si nechám pro případnou další, vylepšenou generaci. Kvalitu jízdy na tomto zařízení zjistíte nejen možností krásně plynulého kruhového šlapání při jakémkoliv sklonu imaginární vozovky nebo jiného terénu. Jistě, kdo se šlapat nikdy nenaučil, tak do smrti asi bude šlapat tzv. do čtverce, ale ten, kdo to umí, tak si jízdu maximálně vychutná.  Její skutečnou plynulost i dynamiku. A především okamžitou odezvu sklonu terénu do systému trenažéru. Jízda vás doslova nutí k přehazování převodů jako na skutečném kole. Protože software, který dává příkazy cívkám, kolik a kdy vás mají přibrzdit nebo pustit rychleji, podle terénu, který snímáte pomoci aplikace, je zřejmě opravdu dokonale propracovaný a reakce na změny terénu jsou okamžité. Při jízdě musíte být pozorní jako na reálné silnici. Protože jinak při špatném převodu, v nájezdu do kopce, zastavíte. Jako ve skutečnosti.

Jízdu v sedle Neo ovládá dokonale, ale jak je to při jízdě ze sedla? Tady nečekejte, že když se zvednete ze sedla, že kolo pod vámi bude uhýbat jako při reálné jízdě. Určité pohyby kola do stran jsou zajištěny a rozhodně se na to dá během již první jízdy zvyknout. Ale ze začátku budete mít pocit, jako by vám někdo kolo držel.  Trenažér se při jízdě ze sedla chová tak, jak by to mělo být správně. Tedy nijak zvlášť na kole „necvičit“, jet rovně a všechnu energii dávat pohybu dopředu. A také je potřeba si uvědomit, že na trenažéru se ze sedla jezdí opravdu velmi zřídka. Možná jen v tom případě, když najedete do 25% kopce, protože tato procenta jsou pro Neo limitní. Jet do takto vražedného sklonu umožní právě silné neodymové magnety. Vyzkoušet to můžete třeba na pověstném kopci Zoncolan, který je v nabídce tréninkové aplikace Tacx. Zjistil jsem také, že na tomto trenažéru lze celkem věrně trénovat pevné starty, které jsou potřeba při některých disciplínách na velodromu na dráhovém kole. Vrátil jsem se tak trochu do doby, kdy jsem stával na startu pevného kilometru s vědomím více jak minutového utrpení. Kdo kilák někdy jel, ví dobře, o čem píšu.

 

 

Co mě ale doslova nadchlo, je stav, který naše krásná čeština nazývá drncání. Pokud si nainstalujete aplikaci Tacx nebo Zwift, tak při najetí na kostky nebo jiné povrchy než je asfalt ucítíte ten zatraceně nepříjemný pocit, kdy se vám kolo začne klepat a přestane jet. Pocit je opravdu dokonalý, a to i přesto, že kolo se vám ve skutečnosti neklepe, protože v trenažéru není žádná mechanika, která by s vámi třásla. Hoši z Tacxu to vymysleli geniálně. Při najetí na nerovnosti vám začne software cukat kazetou se setrvačníkem tak věrně, že opravdu máte pocit kostek, máte pocit třesení s celým kolem (které se přitom ani nehne), a těšíte se, až zase najedete na asfalt. Jako v reálu. Když jsem si například otevřel trasu jízdy po španělské Barceloně, tak při jízdě podél pobřeží byla jízda po šotolině tak otravná, tak to na měkkém povrchu nejelo a lehce cukalo, že jsem jízdu se sprostým slovem na rtech raději ukončil. Neměl jsem na to náladu, a raději jsem se během minuty přenesl do krásného prostředí francouzské hladké asfaltové trasy. Výrobce údajně naprogramoval až třicet druhů „drncání“ a ta jsou vždy správně přiřazena příslušnému povrchu.

Mnohé možná napadne situace, jak se chová trenažér, když ho nezapojí do zásuvky. Na to je odpověď jednoduchá, nic moc. Bez elektřiny to jakž takž jde na rovinaté trase, kdy vám systém dává více odporu se zvyšující se rychlostí, ale rozhodně neucítíte tu krásnou jemnost jízdy, a především ten pocit ve sjezdu bez šlapání. Bez elektřiny to je opravdu o ničem. Ani o této možnosti nepřemýšlejte. Leda, že by vám doma vypnuli proud, a vy byste nutně potřebovali trénovat.

 

Tréninkové aplikace

A konečně jsme se dostali tam, kde jiní své testy a recenze obvykle začínají, k tréninkovým aplikacím, kterými svou jízdu ovládáte, kde si vybíráte trasy, které vám ukazují krajinu a všemožné údaje.

V současné době si lze nainstalovat tři aplikace, které s Neo T2 komunikuji. Je to aplikace Tacx Trainer, Rouvy a Zwift. Zmíním se jen o dvou prvních, které jsou mezi tréninkovými jezdci nejrozšířenější. Zwift je také skvělý, ale pohybuje se v oblasti animací, i když výborných. Nechci suplovat návod k obsluze, a tak si vše další, co neuvedu, naleznete sami. Jinak bych informacemi musel popsat celý tento Cykloservis.

Je samozřejmostí, že jako u každého trenažéru, u každé tréninkové aplikace, si musíte nejdříve nastavit parametry, například věk, hmotnost a tepové prahy. Určitě si spusťte FTP test, který vám určí funkční práh výkonu, ukáže vaši schopnost nejvyššího možného výkonu po delší dobu. Test je poměrně přesný, a podle něj vám bude trenažér dávkovat správný odpor jízdy. Pouze počítejte s tím, že trvá déle a trochu vás bude bolet. Jak už to na kole někdy bývá.

Při jízdě možná najednou zjistíte, že vám pod nohy svítí světlo, které mění barvu. Nemusíte mít obavy, že by to byla nějaká pouťovina, která reaguje třeba na muziku. Led světlo se promítá s různým zabarvením podle toho, jaké wattové zatížení právě nohama překonáváte. Začnete na fialové a skončíte u červené, což je vaše maximum. Barvy systém mění právě podle vašich tréninkových kvalit. Každému tedy jinak.

Nejzajímavější na celé aplikaci Tacx je využití reálných videí různých tras a profilů. Je jich hodně přes sto.  Výběr je jednoduchý, rychlý a názorný. Na každém úvodním výběrovém obrázku trasy vidíte nejen, kudy vede a jak je dlouhá, ale i celkové převýšení a na spodním okraji grafické znázornění profilu. Vybírat si můžete podle různých kritérií, můžete filtrovat a ukládat si oblíbené trasy. Vše je uživatelsky velmi přívětivé a hlavně jednoduché. Hrabat se složitě v menu, o to nikdo nestojí. Za to dávám Tacxu jedničku s hvězdičkou. Spuštění trasy je také jednoduché, a jakmile se rozjedete, ponoříte se do světa virtuální jízdy s dokonalým obrazem a s dokonalou reakcí trenažéru. Už po krátké chvilce zapomenete na okolní svět, a je zcela jedno, jestli si obraz zrcadlíte do vaší velké moderní televize nebo máte pohled upřený na tablet na řídítkách. Je to stejné, jako když čtete dobrou knihu v papírové verzi nebo na čtečce. Děj knihy také přebije formát. Zcela vás pohltí. Výborné je, že vybranou trasu si můžete projet po kusech. Například dvacetikilometrový kopec je rozdělen do tří částí, a vy, pokud nechcete jet celý, vyberete si jen jednu nebo dvě části. Během jízdy samozřejmě sledujete své parametry jako například tepovku (musíte si přikoupit hrudní snímač tepové frekvence), rychlost, watty. Vidíte, do jak prudkého kopce jedete nebo kolik procent má klesání. Sledujete samozřejmě frekvenci šlapání. Že si můžete vaši jízdu nakonec uložit, je samozřejmé. Můžete si dokonce naimportovat reálné trasy ve formátu GPX nebo z populární aplikace Strava. Tehdy samozřejmě video mít nebudete, ale uvidíte svůj pohyb na mapě. A ti, kteří vlastní příslušný cyklocomputer Garmin, mohou na něm dokonce sledovat dynamiku šlapání u každé nohy zvlášť.

 

 

Na každé zvolené trase také vidíte, jestli se na ní pohybuje ještě někdo jiný, stejně „postižený“ trenažérem Tacx. Vidíte, jak daleko je před vámi nebo za vámi, a především jeho watty, tedy jakou intenzitou šlape. I když to může být údaj zavádějící, protože každý to máme nastavené jinak. Když jsem se poprvé napojil, tak jsem před sebou asi kilometr viděl tečku (cyklisté jsou jako tečky na monitoru pohybující se na profilu) jiného cyklisty. Začal jsem ho dojíždět. Sledoval jsem, jak zpomalil, a tak jsem ještě více zrychlil. Asi dvě stovky metrů za ním náhle opět zrychlil a začal mi ujíždět. Takto to udělal asi čtyřikrát. Také mě sledoval a hrál si se mnou. Za těch dvacet minut jsem se nejen úplně fyzicky odboural, ale uvědomil jsem si, jak jsem zapomněl na okolní svět, jak jsem podlehl virtuální realitě, a především to, jak byly i mé fyzické pocity skoro stejné jako při reálné jízdě. A to jsem závodil pouze s jakýmsi bodem na displeji a jeho wattovou zátěží. Podobně se mi to přihodilo i v aplikaci Rouvy. Tam jsem alespoň viděl jakéhosi panáčka.

Pokud nechcete využít videa (jako že je budete většinou využívat), a chcete se jet jen jednoduše „projet“, třeba u televize, kde vás nebude aplikace obtěžovat nutností přehazovat, můžete si zvolit funkci Power, kde si jen zvolíte watty, rychlost, frekvenci a jedete. Před sebou máte jen čísla. Milovníci kopců si mohou zvolit funkci Slope a můžete stoupat třeba celý den.

Systém nabízí i tréninkové plány nebo Challenge, kde můžete i něco vyhrát. Ale není to jednoduché. A ti, kteří se nebojí, si zatrénují s přednastavenými tréninkovými jízdami profesionálů. Zkusil jsem to také.  Jak to dopadlo, se chlubit nebudu.

Druhou oblíbenou aplikací je Rouvy, kterou vyrábí a zdokonaluje česká firma. Tato aplikace si zajistila oblibu tím, že si na ní domluvíte tréninky, a jakmile se připojíte a odstartuje se, vidíte sebe a kamarády (nebo soupeře) jako animované panáčky. Vidíte svou pozici, rozestupy. Jako v reálu. Nebo skoro jako v reálu.

Tréninky nebo vyjížďky si ani nemusíte předem domlouvat. V menu nabídky jich je dostatek, co si založili jiní. Vy se můžete připojit. Stačí se mrknout, v kolik je start a kam se jede, jak je dlouhá trasa a převýšení. Pokud se na to cítíte, nikdo vám nebude bránit. Já to zkusil s nějakým Fernandem. Nikdo jiný se nepřipojil. Možná to byl ve skutečnosti Froome. Nesmějte se, i to je možné, protože stejně jako v případě Facebooku, i tady nemáte tušení, kdo se za jménem ve skutečnosti skrývá. Froome to zřejmě nebyl, ale Fernando jel tak zatraceně rychle…

Rouvy je zábavná aplikace. Využívá se také při virtuálních závodech, a mimo této unikátní možnosti vidět sebe i jiné jako panďuláka na silnici nabízí vesměs to stejné jako Tacx Training. Myslím, že Rouvy má před sebou opravdovou budoucnost. Zatím tu nic podobného nebylo.

 

 

A něco na závěr

Závěr je jasný. Cyklotrenažér Tacx Neo 2T mě nadchnul. A věřte tomu, že mě už za těch 28 let, co dělám Cykloservis, zase hned tak něco nepřekvapí. Je to naprosto funkční a zábavná záležitost. Nemusíme si zastírat, že o tu zábavu jde u mnohých především. Protože sport nic jiného než zábava není. A tady se kloubí zábava s přesnými trasovými a tréninkovými výstupy, protože Tacx uvádí výsledky měření s odchylkou pouhé 1 %. Tacx úžasně rychle komunikuje s obslužným softwarem a přesně dávkuje zatížení. Bude zajímavé sledovat, co se bude dít dál, co všechno tato značka vyvine. Už z toho důvodu, že Tacx v nedávné době koupila firma Garmin. Spojily se tak dvě silné firmy. Jedna s dlouhou tradicí v oblasti cyklotrenažérů a druhá patřící mezi světové lídry vývoje navigací. A to může být pro konkurenci doslova vražedná kombinace. Pokud bych si Tacx Neo 2T pořizoval, určitě bych si přikoupil pro svůj tablet iPad mini speciální držák na řídítka a zřejmě i Tacx podložku pod celý půdorys kola i trenažeru. A zbývá cena. Ta samozřejmě není lidová, protože za tuto úžasnou věcičku dáte takřka 36 tisíc korun. Ale znáte nějaké podobně sofistikované věcičky, které by byly za babku?

S velkou lítostí jsem Neo vrátil dovozci…

 

(kany)

 

 

 

 

 

 

 

 

datum: 14.10.20 - kategorie: Technika
id

id

id

id

id

merida.gif merida.gif merida.gif merida
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign