Anaconda proti defektům

Novinka na našem trhu

Když jsem na konci loňského roku psal o systémech ochrany proti defektu u bezdušových plášťů, jejich výčet byl poměrně pestrý. Ať už šlo o speciální pěnové vložky mezi plášť a ráfek nebo tuhé výplně prostoru v plášti, vše mělo za cíl zamezit procvaknutí pláště o ráfek, případně jezdci umožnit dojet do cíle i takřka bez tlaku v pneumatice.

Italská značka Barbieri přichází s podobným řešením této problematiky, pojmenovaným Anaconda. To sází na středně tuhou pěnovku, z níž je vyroben válec s konci slepenými k sobě páskou, který vyplní prostor pláště. Tato ochranná vložka pak funguje s bezdušovým ventilkem, který je v tomto případě vyroben z karbonu a má klasickou šroubovací vnitřní vložku. A teď pár technických detailů pro ty, kdo horují za nižší hmotnost. Samotná pěnovka se vyrábí ve dvou velikostech - tedy 27,5 a 29 palců a každá ve dvou tloušťkách. Tloušťka S pokryje pláště 2.0–2.225 a M je pro 2.3–2.5 palce. Hmotnost pěnovky velikosti M pro sedmadvacítku je 73 gramů, esko by mělo vážit 60 gramů. A teď pozor, hmotnost ventilků je pouhých 7 gramů na pár včetně vložek i zajišťovacích matic, které jsou mimochodem z kompozitu a ne kovu. Navýšení hmotnosti kola je tak v podstatě menší než je tomu v případě duší a výrobce udává, že díky tomuto systému je možné použít o 30 % méně těsnicího tmelu, což znamená úsporu zhruba 20 gramů na tmelu a k tomu úsporu u ventilků. Důležitější je zde ovšem navýšení bezpečnosti a odolnosti vůči průrazu a vzhledem k ceně setu 1290 korun pro jeden pár kol to není zase tak velká investice.

Dle výrobce by měl tento systém jednak snižovat riziko borcení stěn u lehkých pláštů, a díky nízkému tlaku ještě lépe kopírovat nerovnosti terénu. Při defektu a následném poklesu tlaku v plášti pak umožnit dojezd 15-30 km, tedy dojetí do depa či rovnou cíle. A samozřejmě chránit plášť proti procvaknutí díky utlumení případného „cvaknutí“ pláště nadoraz. Vše by mělo fungovat optimálně s těsnicím tmelem X-Sauce, jehož výrobce vyvíjel pěnovky. Jiné tmely by mohly materiál naleptávat a snížit životnost.

Tolik tedy teorie a hurá na montáž a do terénu. Redakční enduro na sedmadvacítkách šíře 2,4 palce, vybavené ráfkovými vložkami pro konverzi na bezdušový systém, dostává nové karbonové ventilky (lze nasadit gumové redukce pro menší či velký otvor v ráfku) a instaluji pěnovku. V jednom člověku je to docela makačka, nasadit patku pláště přes pěnovku tak, aby hned vedle nevyjela. Potřebuji obě, ne-li tři ruce, takže si pomáhám přitlačením pláště kolenem. Testovací nahuštění bez těsnicího roztoku, usazení patek a pak už jen nalít těsnicí tmel a našroubovat vložku ventilku. Při totožném původním tlaku (1,8 bar – 96 kg jezdec) je při jízdě cítit lehký rozdíl v tlumení, kdy menší objem vzduchu v plášti nedovolí takové stlačení, ale je jaksi progresivnější – podobně jako tokeny ve vzduchové komoře vidlice. Malé nerovnosti systém pobírá skvěle, větší už nejsou o takovém kroucení pláště, takže funkčnost v rozbitém terénu je přesně dle předpokladů. Upouštím tedy tlak na nižší hodnotu (1,55 bar), kopírování terénu se lepší a absorpce rázů rovněž- více se podobá původnímu projevu bezdušáků bez pěnovky. Jeden průřez pláště na boku ostrým kamenem stačila zachránit instalace knotu, což funguje i s nainstalovanou pěnovkou. Nejostřejší test přichází na kamenné zídce, kde zkouším nájezd s „cvaknutím“ pláště až na ráfek při nastaveném tlaku 1,1 bar. Tady je znát největší přínos pěnovky uvnitř pláště, doraz je vyloženě tupý a utlumený deformací pěnovky. Následný pokus s vypuštěním tlaku na 0,2 bar a snaha o dojezd na téměř prázdném obutí znamená funkčnost jen do momentu, dokud drží patka pláště na ráfku. Stále lze jet, což je to nejdůležitější, takže ve všech ohledech je systém přínosem. Nakolik se pěnovka opotřebuje po řadě nárazů během více než dosud absolvované stovky kilometrů, to ukážeme po čase, zatím je to zábava, sekat hrany kamenů bez obavy z defektu.

Na náš trh dodává www.haven.cz

(už)